Na ombudsmana se obrátil stěžovatel nesouhlasící s tím, že mu úřad povolil pokácet lípu na jeho pozemku a jako kompenzaci mu uložil povinnost vysázet dvě nové lípy a pět let o ně pečovat. Namítal, že lípa nebyla v dobrém stavu a ohrožovala majetek či zdraví osob, což potvrdilo i odborné stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Šlo o vzrostlou lípu o obvodu kmene 300 cm, které se při vichřici vylomila mohutná kosterní větev. V místě rozlomení se vyskytovala rozsáhlá hniloba, která z větší části zasahovala kmen i zbývající kosterní větve. Vylomením větve se změnilo těžiště stromu, což v kombinaci s vyhnilým kmenem zhoršilo jeho stabilitu. Stěžovateli bylo doporučeno podat žádost o povolení k pokácení stromu, což učinil. Byl ale přesvědčený, že se na tuto situaci vztahovala výjimka v zákoně: „Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.“ Očekával, že mu to úřad potvrdí, ale místo toho obdržel rozhodnutí, kterým mu bylo pokácení povoleno a současně mu byla nařízena náhradní výsadba s následnou péčí o ni po dobu pěti let. S odvoláním ke krajskému úřadu neuspěl, také krajský soud jeho žalobu zamítl, stejně jako nakonec i Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost.

Vzhledem k tomu, že věc již byla pravomocně rozhodnuta, a to i Nejvyšším správním soudem, nemá ombudsman možnost ji ovlivnit a je povinen rozhodnutí soudů respektovat.