Ta se marně a dlouhodobě snažila přimět úřady, aby v této věci konaly. Protože se k vlastnictví mostu nikdo nehlásil, úřady stěžovatelku pouze odkazovaly jeden na druhý, aniž by se problémem zabývaly. Nejisté vlastnictví ale nezbavuje stavební úřad povinnosti dohlížet na ochranu veřejného zájmu a zajistit nutné zabezpečovací práce, pokud stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy.

Most o délce 6,3 m a šířce 3,6 m s levou a pravou podpěrou je jedinou spojnicí nemovitosti stěžovatelky s okolím. Most nemá v katastru nemovitostí samostatné parcelní číslo, ale je sloučen s vodním tokem. Je dlouhodobě ve špatném stavu, naposledy byl opravován městem v roce 1988 a podle stěžovatelky hrozí mj. sesutí jednoho z pilířů. Na základě stížností nechalo město před šesti lety zpracovat posudek, z něhož vyplynulo, že údržba mostu je nedostatečná a v nejbližší době bude třeba provést opravy. K jejich realizaci však nedošlo, k vlastnictví mostu se totiž nikdo nehlásí. Městský úřad stěžovatelce sdělil, že most nikdy nebyl veden v majetku města. Silniční správní úřad konstatoval, že v daném místě není vedena žádná komunikace, z čehož úřad usoudil, že jde o účelovou komunikaci ve vlastnictví soukromých osob. Stěžovatelka se dopátrala, že most byl vybudován v roce 1938 jako náhrada brodu přes řeku, proto se obrátila na správce povodí, který spravuje i další mosty přes daný vodní tok. Ten jí však rovněž sdělil, že most v jeho evidenci není, a odkázal ji zpátky na město.