Pokud nejsou nezletilí pacienti přiměřeně zapojeni do rozhodování, stávají se pouhým objektem péče, a to může ovlivnit jak průběh, tak i úspěšnost jejich léčby. Aktivně a soustavně zapojují nezletilé pacienty do rozhodování jen málokde. Podrobnosti přináší souhrnná zpráva z návštěv pěti psychiatrických nemocnic. Už loni vzniklo na základě zjištění ze série návštěv psychiatrických nemocnic Doporučení (ZDE), obsahující základní pravidla pro zapojení dětí do rozhodování v souvislosti s jejich hospitalizací na psychiatrii. Systematické návštěvy totiž ukázaly, že přístup k nezletilým pacientům se v jednotlivých nemocnicích značně liší.

Klíčovým principem doporučení, které následně vydalo ve svém věstníku i Ministerstvo zdravotnictví, je informování dětských pacientů přiměřeně věku a jejich rozumové a volní vyspělosti. Od vyspělosti dítěte by se pak měl odvíjet další postup při jeho zapojování do rozhodování o záležitostech spojených s hospitalizací.

Cílem větší participace dětských pacientů není striktní určení pravidel, kdo rozhoduje a ignorování ostatních zúčastněných, upozornil ombudsman. Vyvažovat všechna práva a zájmy je podle něj ale velmi náročné.

Důležité je pracovat s tím, že každé dítě nabývá schopnost rozhodovat se postupně: „Není to tak, že do osmnácti let dítě není schopné rozhodovat o ničem a úderem osmnáctých narozenin je najednou ke všemu způsobilé. Proto nemůžeme automaticky všechny pacienty mladší osmnácti let z rozhodování vylučovat. Zdravotníci by měli každé dítě a v podstatě i každou konkrétní situaci posuzovat individuálně,“ vysvětlil ombudsman Stanislav Křeček s tím, že v první řadě jde právě o přizvání dětských pacientů jako partnerů do komunikace o dění, které se jich velmi osobně dotýká. Takový přístup může snížit u dětí stres spojený s hospitalizací a napomáhat zdárnému průběhu léčby.