Po odjezdu poslední odsouzené ženy dne 6. května 2004 se prostory Věznice Pardubice více než dvě dekády využívaly výhradně pro odsouzené muže. Letos se ženy vrátily v rámci již druhého běhu standardizovaného programu Tichý oddíl. Cílem programu není náboženská formace, ale spirituální práce se sebou samým. Ticho, podmínky bez rušivých vlivů a profesionální vedení tvoří prostor, kde mohou odsouzené ženy bezpečně nahlédnout na vlastní minulost.
Po dobu 11 dní žily ženy bez zbytečných slov i bez přístupu k médiím. Každý den probíhal podle přesně daného programu, kde se prolínaly meditace, individuální reflexe, osobní pohovory s lektory, modlitba, společný oběd či večerní shrnutí a reflexe dne. Základní podmínkou byla povinnost mlčení po celou dobu trvání programu, samozřejmě při zachování všech zákonných práv účastnic.
Ticho má u žen specifickou dynamiku. Ženy a ticho, to se svědomí ozve naplno, otevřou se témata, která dlouhodobě potlačovaly. Často přichází s kombinací péče, zodpovědnosti a dlouhodobého potlačování vlastních potřeb. Pro mnohé ženy bylo ticho poprvé po letech prostorem, kde mohly zpomalit, přestat bojovat, přestat se bránit, a místo toho dovolit svědomí, aby promluvilo naplno. V běžném vězeňském režimu je těžké vytvořit podmínky, které by umožnily skutečné zastavení, a to ne z donucení, ale z vnitřní volby.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.


