Na dvou místech hnízdí dva zástupci bahňáků, ptáků z řádu dlouhokřídlí (Charadriiformes), kteří se v přírodě zdržují v blízkosti vod, kde si také v mělkých vodách s bahnitým dnem hledají potravu. Odtud název skupiny. Mláďata těchto ptáků jsou první týdny po vylíhnutí pokryta hnědo-šedě kropenatým prachovým peřím. I nohy mají hnědé, v dospělosti se pak vybarví. Díky tomu jsou mláďata téměř neviditelná, a tedy chráněná před případnými predátory.
V komplexu Voliéry ptáků Tibetu a Číny ve voliéře „Nížiny východní Číny“ zahnízdili ústřičníci velcí. Pro chovatele to bylo velké zadostiučinění, protože tyto ptáky chová zoo od roku 2008, ale doposud se nepodařilo je rozmnožit. Je možné, že pár ústřičníků využil situace, kdy byla voliéra uzavřená z důvodu hnízdění poláků východních. Samice ústřičníka snesla koncem června v bezprostřední blízkosti chodníku tři vejce. V minulosti u nás ústřičníci již hnízdili, ale nikdy jsme se nedočkali mláďat, takže jsme chtěli dopřát samici maximální možný klid. Proto jsme nechali voliéru dál uzavřenou. Nyní už je ale opět přístupná návštěvníkům.
V přírodě tvoří hnízdo ústřičníků prostý důlek vystlaný úlomky lastur, peřím a chaluhami. Ve voliéře lastury ani chaluhy ústřičníci k dispozici nemají, a tak využili drobné kamínky, které posloužily stejně. Samice nakonec vyseděla dvě mláďata, která se vylíhla 15. července. Třetí vejce bylo neoplozené. O mláďata se stará ještě několik týdnů po vylíhnutí – mláďata střeží a nabízí jim potravu, kterou tvoří v přírodě ústřice, slávky a další měkkýši, v zoo jsou krmena speciální granulovanou směsí, drobnými rybkami a hmyzem. Ústřičníci jsou podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN zařazeni do kategorie blízko ohrožení, nicméně je třeba zdůraznit nepříznivý trend a pokles stavu bahňáků v globálním měřítku. Proto je ostravská premiéra tak důležitá.
Rodina ústřičníků:
Ve velké průchozí voliéře La Pampa odchovávají dva páry pisil amerických své potomky. Jeden pár tři mláďata, druhý dvě. Mláďata se oběma párům vylíhla téměř současně – v rozmezí 22. až 25. července. Pokud se malé pisily zdržují na písčitém podkladu nebo na štěpce a nehýbou se, jsou snadno přehlédnutelná. Rodiče navíc své potomky střeží a cítí-li ohrožení, jeden rodič se hlasitým křikem snaží vetřelce či predátora odlákat, zatímco druhý zůstává u mláďat. Malé pisily se živí hlavně hmyzem (například různými larvami), který hledají v trávě. Jakmile povyrostou a prodlouží se jim nohy i zobák, začnou se odvažovat i do vody a na mělčinách lovit vodní bezobratlé a drobné obratlovce, jak to dělají dospělí.
Pisily americké:
Pisila americká (Himantopus mexicanus) vypadá jako miniaturní čáp. Váží 176 g, rozpětí křídel dosahuje okolo 75 cm. Samec má černá křídla, zadní část krku a týl hlavy, samice černohnědá křídla. S věkem se barva ptáků mění. Mladí ptáci mají hnědá křídla. Pisily obývají mělké vody, ústí řek, slané mokřady od Kalifornie po Ekvádor a Galapágy. Hnízdí v koloniích. Na ostrůvcích v bažinách si staví úhledná hnízda. Z olivově zbarvených vajec se po 25 dnech líhnou béžová kropenatá mláďata. Pisily loví drobné vodní živočichy, např. pulce, vodní hmyz, rybí potěr.
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) váží okolo 0,5 kg. Zbarvení je nápadně černo-bíle. Spodní strana křídel, břicho a ocas jsou zbarveny bíle, zbytek je černý. Ústřičníci se vyskytují převážně v Evropě a severní Asii. Zdržují se na mořském pobřeží a na přímořských loukách, kde také hnízdí, ale vyskytují se i ve vnitrozemí. Na zimu přelétají ze severních oblastí Evropy do Středomoří, asijské populace k břehům Jihočínského moře nebo do Indie. Na tahu se objevují i na našem území. Živí se sběrem ústřic a dalších mlžů, jejichž schránky otvírají silným zobákem. Sbírají ale i další vodní bezobralté. Jedná se o dlouhověké ptáky, mohou se dožít až 40 let.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
