Nájemce může vypovědět nájem bytu sjednaný na dobu neurčitou kdykoliv během trvání nájmu s tříměsíční výpovědní dobou, která běží od měsíce následujícího po měsíci, v němž byla jeho výpověď doručena pronajímateli. Tedy například u výpovědi doručené pronajímateli dne 15. března 2020 běží výpovědní doba od 1. dubna 2020 a skončí 30. června 2020. Až do uplynutí výpovědní doby je přitom nájemce povinen platit sjednané nájemné.

U nájmu na dobu určitou se předpokládá, že skončí uplynutím sjednané doby, pokud nedojde k prodloužení nájemního vztahu. Vypovědět nájem na dobu určitou lze podle občanského zákoníku jen výjimečně, a to tehdy, jestliže se změní okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. „Za takovou změnu okolností lze považovat i současnou situaci vyvolanou pandemií, kdy se mnoho lidí může ze dne na den ocitnout bez finančních prostředků,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. V tomto případě by měl nájemce doložit pronajímateli, že u něj taková změna okolností nastala, například prokázáním ztráty zaměstnání nebo nemožnosti ho vykonávat kvůli přijatým vládním opatřením. Výpovědní doba je pak stejná jako u nájmu na dobu neurčitou, tedy tři měsíce. Z jiných důvodů a třeba i v kratší výpovědní době může nájemce nebo také pronajímatel nájem na dobu určitou ukončit jen v případě, že je taková možnost dohodnuta v nájemní smlouvě.