Koupat se můžete kdekoliv, kde to není zakázáno. Je potřeba však mít na zřeteli, že jakost vody není na všech místech kontrolována. Rozlišuje se několik druhů vodních ploch, které se od sebe liší požadavky na kvalitu vody a subjektem, který kontrolu provádí.

Nejpřísnější požadavky na jakost vody musí splňovat umělá koupaliště, kam patří plavecké bazény, koupelové bazény, bazény pro kojence a batolata či brouzdaliště. „Pokud voda nesplňuje požadovanou jakost, provozovatel je povinen provoz koupaliště či jeho části zastavit, dokud závadu neodstraní a voda nebude opět vhodná ke koupání,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a doplňuje: „Zároveň je povinen návštěvníky informovat o zastavení provozu, a to u všech pokladen při vstupu na koupaliště. Upozornění musí být snadno čitelné, nesmazatelné a mělo by obsahovat výhradně informaci o znečištění vody.“

Navštívit můžete také přírodní koupaliště. Řadí se sem stavby povolené k účelu koupání, nádrže ke koupání, kde je voda obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo trvalým přítokem a odtokem chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody. Patří sem dále biotopy, tedy stavby povolené k účelu koupání vybavené systémem přírodního způsobu čištění vody, a další povrchové vody, které mají svého provozovatele. Ten zajišťuje kontrolu jakosti vody, ale také další služby, především sběr odpadků v okolí vodní plochy, provoz toalet a údržbu ploch na koupališti. Zpravidla zde bývá vybíráno vstupné.