I když tomu tak zpravidla bývá, není povinné, aby nájemní smlouva uváděla, jaké konkrétní služby pronajímatel bytu pro nájemce zajišťuje. V takovém případě zajišťuje pronajímatel nájemci takzvané nezbytné služby. Typicky to jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných prostor, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů a provoz výtahu.

„Ve smlouvě však může být uvedeno, že pronajímatel nebude nájemci zajišťovat žádné služby. Nebo naopak pronajímatel bude podle smlouvy poskytovat nájemci i další služby nad rámec těch nezbytných. Ovšem pronajímatel nemůže po nájemci chtít platit takové služby, ze kterých nemá nájemce přímý okamžitý prospěch,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Příkladem platby, ze které nájemce nemá přímý okamžitý prospěch, je příspěvek do fondu oprav. Svým charakterem vytváří finanční rezervu na opravy a rekonstrukci domu. „Některé nájemní smlouvy obsahují ustanovení, podle kterého má nájemce platit služby dle předloženého předpisu plateb. Ovšem právě předpis plateb skýtá položky, jako je příspěvek do fondu oprav, na správu domu nebo pojištění nemovitosti. Ty nelze považovat za služby, takže je nájemce nemusí platit,“ vysvětluje Lukáš Zelený a dodává: „Náklady jako příspěvek do fondu oprav nebo pojištění by měl pronajímatel zvážit v rámci stanovení výše nájemného, nikoli je požadovat přímo od nájemce.“