Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8.4.),  (+ z 21.2.), Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Sankce, jako postih nebo pokuta, má jako vše svoji historii. Sankce je také označení pocházející z římského práva. Označení pro panovníkem vydaný zákon základní důležitosti, který má být považován za trvalý a nezrušitelný. Takový zákon se také nazývá pragmatická sankce. Ve středověkých a novověkých dějinách se vyskytla řada pragmatických sankcí; mezi nejznámější patří pro potřebu příspěvku dvě. Týkají se nástupnictví trůnu v habsburské monarchii (Pragmatická sankce Karla VI. z roku 1713) a ve Španělsku (Pragmatická sankce Ferdinanda VII. z roku 1830). Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po Karlu VI. pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky.

Hloupost je podle Immanuela Kanta nedostatkem soudnosti. Soudnost je spojena s obezřetností, opatrností, ale i kritičností. „Jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist,“ zanechal nám Albert Einstein. Podobné zanechala Kateřina Jacques: „Všechny politické strany mají stejné zastoupení hlupáků.“ „Hlupák se nemění, neboť čas ho míjí a zkušenost se mu vyhýbá,“ napsal Alexandr Sergejevič Puškin. Mohu pokračovat.  Předtím si ale dovolím poukázat na svoji životní zkušenost. Ta mi potvrzuje čínské přísloví: „Nemáme nikdy tak potřebí svého důvtipu, jako když jednáme s hlupákem.“ O hlupákovi psal Jan Amos Komenský: „Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“ Sophia Lorenová mluví ze života, když tvrdí, že „Krásné ženy mají vždy u mužů větší úspěch než ženy moudré. Jen velmi málo mužů totiž je slepých, ale zato hodně hloupých.“ Napoleon Bonaparte nezůstává pozadu: „Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojený.“

Přesto má pravdu Jan Werich, tvrdící, že „Hloupost je největší zlo“, samozřejmě i Luc de Clapiers Vauvenargues se svým výrokem, že „Nikdo se nepovažuje za schopnějšího oklamat chytré lidi než hlupák.“ A také Johann Nepomuk Nestroy, který ví, že „Rozumný ví, kdy má změnit své mínění, hlupák je proměnlivý jako měsíc.“ Protože něco málo vím o nemocích vzpomínám si na Jacquese Préverta a jeho schopnost diagnostikovat: „Hloupost je nejzvláštnější ze všech nemocí. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj.“ Předpokládám, že prezident Putin ví, že „Když každý moudřejší ustoupí, potom si hlupáci budou dělat, co se jim zachce“ (n.a.), že pramenem všech zmatků u nás je strach jedněch a hloupost ostatních.