Jak dlouho se vůbec astrologií zabýváte?

Dostal jsem se k tomu v roce 1968, bylo mi 33 let, když bylo Pražské jaro. Strašně moc jsem mu fandil. Stala se ale tehdy taková věc, že jsem si přečetl v novinách upozornění jednoho astrologa z Brna, který říkal, že ta naše tehdejší euforie bude trvat jen do 21. srpna. A pak nám to společenství socialistických států zatrhne. Tak mě to rozpálilo, že jsem si našel na něj kontakt a volal jsem mu. On mi však v klidu řekl, že na to sice můžu být nazlobený, ale že se s tím nedá nic dělat.

Prý jste se setkal někdy v tom období či krátce po něm i s tehdejší výraznou tváří Alexandrem Dubčekem…

Ano, byl jsem u něj, když měl narozeniny, dokonce v momentě, když mu volali z Moskvy.

To, jak jsem se k němu dostal, mně možná ani nebudete věřit, šel jsem po nábřeží, dělal jsem tehdy v centrále Dopravního podniku. Ta měla sídlo v bílé budově hned za mostem, Na Štvanici. Najednou mi blesklo, že Dubček má narozeniny, tak jsem se otočil, koupil růži a šel jsem do vrátnice.