Dobré nedělní dopoledne. Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Než začnu hovořit k bodu číslo 96 (sněmovní tisk č. 409) bych chtěla poznamenat, že poprvé v životě se cítím absolutně bezpečná, a to ze dvou důvodů.

Vidím kolem sebe mnoho mužů - džentlmenů, kteří mě vždy pozdraví, podrží mi dveře, pomohou mi do kabátu. Co víc si žena může přát?

Ale ještě z druhé věci se cítím velmi bezpečná. V životě mě nechránilo tolik mužů v uniformách. Má rodina se o mne nemusí bát. Nic se mi nestane. Pokud nedostanu nějakou zdravotní újmu z toho, co tady slyším z řad koaličních poslanců!

A teď už vážně, vážení kolegové. Legrace bylo dost a lidé, kteří se na nás možná ještě vydrželi dívat, ale kteří s námi hovoří na ulicích, už tuto situaci tak jednoznačně lehce nevidí. Asi u nás v jižních Čechách za námi těch lidí do kanceláří chodí hodně a chodí za námi se svými velmi vážnými problémy.

Chtěla bych vás nejdříve seznámit s prohlášením Národního sdružení, které sdružuje lidi, kteří mají velké problémy s alergií na některé potraviny. A toto sdružení se zamyslelo nad návrhem zákona pod bodem 96: