Debatu zahájil docent Robejšek definicí politické korektnosti, „aby bylo jasné, proti čemu jsme“. Politická korektnost a ti, kteří ji naplňují v praxi, si podle jeho slov osobují právo určovat, o čem se ve společnosti, politice nebo médiích smí mluvit, co se má a nemá prosazovat a co se nesmí. „Definují, co se rozumí pod pojmem demokracie, pod pojmem solidarita atd., a od toho odvozují nároky na to, jak se má společnost chovat. Ti, kteří si zmíněné právo osobují, si samozřejmě osobují i to, že mají pravdu,“ vysvětlil Robejšek.

„Ta skupina má privilegium zveřejňovat mínění ne proto, že to lidé chtějí vědět, ale protože jsou na takové pozici, že to mohou zveřejnit, třeba politici nebo žurnalisté. Nejdůležitější je, že ti lidé za to, co říkají, nenesou žádnou odpovědnost. Někdo naformuluje to, co je ‚správné‘, vyžaduje, aby to společnost akceptovala a chovala se podle toho, ale když se náhodou splete, tak za to nenese žádnou zodpovědnost. Použiji ne úplně přesné slovo, ale je to jakýsi diktát pravdivosti,“ pokračoval expert na mezinárodní vztahy a politolog.

Jako konkrétní příklad z praxe použil docent Robejšek nedávnou řeckou krizi. „Pojem solidarita v pojetí politické korektnosti znamená, že budete platit na Řecko. Po generace. A když řeknete ‚to si nemyslím, že je solidarita‘, tak nám ten druhý řekne, že je to bez alternativy. To je politická korektnost, jak ji nemám rád a pan Neff pravděpodobně také ne,“ nadnesl.