„Není žádný důvod požadovat, aby byl prezident nějakým robotem, kladečem věnců a jeho pravomoci byly uzoučké. To, že prezidentem republiky u nás je konkrétní osoba, není žádná náhoda. Tato osoba tam byla zvolena. Není to britský panovník, kde je důvod, aby ten člověk měl v podstatě jen ceremoniální roli,“ řekl úvodem bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf asi třiceti posluchačům v jednom ze sálů Regionálního centra Olomouc.

Krizi roku '38 a '48 se dalo předejít

„Už Tomáš Garrigue Masaryk byl velice výrazným prezidentem,“ přednesl dále Hasenkopf s tím, že právě od této doby máme tradici přetahování se o pravomoci s vládou. „To pokračovalo za Beneše. Kdyby to nepokračovalo, tak bychom nemuseli řešit krizi roku '38 a '48. Bylo by to o něčem jiném, protože potom by partnerem ani pro nastupující pracující lid, ani pro Hitlera o deset let dřív nebyl Beneš, ale tehdejší premiér. Nikdy by nevznikla otázka, jestli Beneš přijme, nebo nepřijme demisi ministrů, protože podle některých dnešních vykladačů Ústavy by to byla jeho povinnost,“ doplnil Hasenkopf. 

Stát i prezident loutkami komunistů

Podle něj je paradoxní, že role prezidenta se stala loutkovou až za éry komunistických prezidentů. „Nicméně nebyl to důsledek posunu role prezidentského úřadu, ale posunu role státu jako celku. Nejen prezident se stal loutkou, ale celý stát se stal loutkou komunistické strany,“ dodal.