Politik vlastně netvrdí nic definitivně, ale představu má, vysloví ji, připustí, ale kdykoliv ji může opustit, neboť šlo jen o představu. Nebo říci „vždyť jsem to říkal“. Některé věci si však již ani nepředstavují, prostě je ignorují. Pokud politik něco ignoruje, je to buď velice značný a pro voliče složitý problém s negativními dopady anebo problém, kterému nerozumí a tak si jeho řešení ani představit nedokáže. Strčí hlavu do písku, ať si natluče někdo jiný.

A tak představy o bytové politice, o komplexu vztahů a vzájemných souvisejících opatření nutných jednak pro funkci trhu v této oblasti a sociálního záchranného polštáře pro ty, kteří nejsou schopni si na bytovém trhu z mnoha důvodů opatřit si přiměřené důstojné bydlení, nikdo neformuluje. Tedy nikdo z politiků levice či pravice.

Jinak je to v prostředí odborníků, kteří však klepají prakticky všude na zavřené dveře. Mohu dokázat, že tuto oblast ignorují prakticky všechny velké parlamentní strany. Nejinak je to s médii. Kromě reakce ČT24 na situaci domů v Přednádraží v Ostravě asi před měsícem a pár zmínek o drahém sociálním bydlení na Šluknovsku se média bydlení nevěnují. Vše je asi harmonické a v pohodě.

Opak je pravdou. Dlouhodobá ignorace sociálních aspektů bydlení přibližuje velký výbuch sociálních nepokojů, zoufalství zejména seniorů a silné otřesy.

Snad posledními ministry, kteří se touto oblastí skutečně zabývali, byli v roce 2004/5 Jiří Paroubek a jeho nástupce Radko Martínek. Ano, tehdy jsem jako jejich náměstek prosadil jednostrannou deregulaci nájemného a to mechanismem, který měl odblokovat nájemné a umožnit rozumný postupný přechod na nájemné bez regulace. Současně jsme také koncipovali onen sociální „polštář“, nikdo neměl vydávat na bydlení více než třetinu čistých rodinných příjmů. Mnozí politici, kteří si deregulaci nedokázali představit, ji dnes chápou jako nezbytnou.