Konferenci s názvem Čeští finalisté v organizaci spolku Svatopluk hostil o víkendu zámecký hotel Berchtold nedaleko Prahy. Finalisty v tomto případě nebyli žádní sportovci, ale významní čeští podnikatelé. Finalisty jsou proto, že nejde o ničí subdodavatele, ale zakladatele a vlastníky společností vyrábějící kompletní, finální výrobek, který se dostane až k zákazníkovi. Na akci vystoupili průmyslníci, potravináři, náměstek ministra průmyslu či ekonomové.

Prostřednictvím videozdravice promluvil i profesor Vladimír Mařík, elitní vědec, zakladatel a vědecký ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) Českého vysokého učení technického v Praze.

Konferenci zahájil předseda spolku Svatopluk profesor Petr Drulák, který zdůraznil význam českých podnikatelů-finalistů pro Českou republiku. „Touto konferencí chceme založit tradici diskusí a podpory části českých podnikatelů, kteří nabízejí koncový výrobek a musí na trhu bojovat, aby prosadili výsledek svého umu. Česká ekonomika je z velké míry ovládána zahraničními investory a firmami. Řada velkých výrobců slavných značek se posunula do role filiálek, montoven nebo subdodavatelů. Ve spolku Svatopluk od počátku zdůrazňujeme myšlenku ekonomické svrchovanosti, která pro stát naší velikosti sice nikdy nemůže být absolutní, ale jsou určité oblasti, kde se k ní můžeme a dokonce musíme přibližovat. U některých sektorů ekonomiky je potřeba, aby byly v českých rukách,“ sdělil.

„Ačkoli se v České republice vede hodně ekonomických debat a máme zde řadu státních i nestátních institucí, téma podnikatelských finalistů propadává a nejde o velké téma téměř pro nikoho. Oceňuji, že mezi nás zavítal náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Sechter, který tím demonstruje určitý zájem o tuto problematiku. Vnímám to jako příznivý znak, že se této problematice bude stát věnovat,“ konstatoval profesor Drulák.

Ekonomka Ilona Švihlíková během svého vystoupení podpořila nutnost rozvoje skutečně českých firem a v rámci kritiky zdejšího působení nadnárodních společností poskytla svůj kvalifikovaný odhad částky, která ročně z naší země odtéká do zahraničí.

“Finální výroba znamená schopnost ovlivnit cenu, mít vlastní značku a know-how, technologie, patenty a mít přístup k finálnímu zákazníkovi. To je v rozporu s tím, jak bohužel funguje většina české ekonomiky. Většina firem působících v České republice je včleněna do subdodavatelské pozice, která je velmi často založena buď na velkém mzdovém rozdílu a geografické blízkosti vůči hlavním trhům, což je hlavně Německo. V některých případech je to ještě horší než známé montovny, tedy logistika a sklady. Řada firem vůbec netuší, kde končí to, na čem se podílí. Nezná finálního zákazníka, nemá k němu přístup a nemá moc ho oslovit. Tyto firmy jsou pod mzdovým tlakem, kdy dostávají přímé instrukce buď od zahraniční matky, nebo od hlavního odběratele, že se musí vejít do určité ceny,” řekla docentka Švihlíková.

Jedním z největších problémů pochází z bankovního sektoru, neboť většina zdejších bank se sice tváří jako české, ale ve skutečnosti jde pouze o dceřiné společnosti zahraničních matek. “Je zřejmé, že matka vždy rozhoduje. Ve chvíli, kdy matka řekne ne, tohle se nebude financovat, na tohle se nebudou dávat úvěry, tak to zařízne. To je jeden z největších problémů, protože u nás přes 90 procent aktiv v bankovní soustavě je ovládáno ze zahraničí. Jedním z úkolů, který náš stát čeká, je mobilizace českého kapitálu. Česká republika je v pasti středního příjmu, není snadné se z toho dostat, ale jde to. Řadě zemí se podařilo z toho úspěšně dostat. Nyní jsme závislá ekonomika, protože se z velké části o našem ekonomickém osudu rozhoduje jinde, ale navíc jsme také ekonomika průtoková. Vzhledem k naší obrovské otevřenosti k nám hned všechno rychle doteče. Mluvím třeba o energetické krizi, která se velmi brzy stane krizí potravin vzhledem k vysokým cenám hnojiv. K průtoku se přidává odtok, protože odsud odtéká obrovský kapitál. Tyto tři klíčové problémy musíme řešit,” zdůraznila ekonomka.

„Jak je to s odlivem dividend? Kromě dividend, které eviduje centrální banka, máme odtoků mnohem víc. Je to otázka zneužívání transferových cen, otázka výběrů určitých právních forem, které vedou zahraniční firmy k tomu, že neplatí daně. Typicky jde třeba o Kaufland. Politicky se proti tomu u nás nedělá nic. Necháváme si to líbit a neustále otvíráme další žíly, kterými nám to prchá pryč. Můj velmi konzervativní odhad je, že každý rok z České republiky odteče 600 miliard korun. V reálu půjde spíš o bilion korun. Necháváme si líbit, že nám bilion korun každý rok odteče pryč. Česká ekonomika generuje obrovské bohatství, které tu ale nezůstává. Představte si, co by s těmi penězi šlo dělat, kdybychom je měli,“ uvedla Ilona Švihlíková.

Kritizovala zdejší systém investičních pobídek pro velké nadnárodní společnosti. „Z našich daní dotujeme firmy, které mají někdy větší obraty, než my máme HDP. A ještě tím podporujeme pracovní místa, která jsou spojena s minimální mzdou. Co je tohle za politiku? Politika investičních pobídek potřebuje zásadní proměnu,“ dodala.

Náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Sechter ve vztahu k průmyslové politice státu sdělil, že resort začal velmi výrazně spolupracovat s představiteli českého byznysu. „Naše ministerstvo se otevřelo, rozsvítilo a místopředseda vlády Karel Havlíček všem nařídil, že máme s byznysem dialog vést a to nikoli jen na úrovni velkých svazů, ale až na úroveň oborových svazů a jednotlivých firem. Za 37 let od listopadu 1989 se zde zrodilo mnoho finalistů a další navázali na ty, kteří se zrodili už v meziválečném Československu. Pokud jde o různé dopravní prostředky od autobusů až po letadla i kosmické technologie, jsme velmoc. Nikdy jsme se ale nezamýšleli nad tím, co musíme udělat k tomu, abychom tuto schopnost neztratili a rozvinuli další,“ řekl náměstek Karla Havlíčka a bývalý dlouholetý diplomat Jan Sechter.

Zástupci českých ekonomických finalistů vystoupili na konferenci ve dvou blocích. Nejprve hovořili představitelé průmyslových a technologických společností, ve druhém bloku poté zemědělci a potravináři.

Hosté si vyslechli podrobný příspěvek Ladislava Vernera, který je zakladatel a generální ředitel společnosti SOMA, která se zabývá výrobou flexotiskových strojů. Společnost obchoduje na globálním trhu a působí v mnoha státech. Verner se kromě kritiky „služebného“ nastavení české ekonomiky, která primárně přináší zisk jiným a nikoli naší zemi, hovořil též o problému s kvalifikovanými pracovníky. Těch technické školy produkují málo, protože po nich není velká poptávka, neboť česká ekonomika coby montovna slouží zájmům jiným. Sám Ladislav Verner založil a řídí společnost, která sice začínala jako subdodavatel jiných zahraničních společností jako Philips, ale postupně se z této pozice vymanila a patří mezi finalisty.

Někdejší místopředseda vlády, ministr vnitra a dnes předseda představenstva VCL GROUP Martin Pecina zdůraznil významný přínos skutečné ekonomické diplomacie pro zahraniční rozvoj českých podniků. Společnost, kterou Pecina řídí, se specializuje na výstavbu a rekonstrukci terminálů a tankovišť pro ropné produkty po celém světě.

Martin Pecina

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Martin Pecina na konferenci spolku Svatopluk popsal konkrétní příklad, jak může díky diplomatické podpoře vlastního státu česká firma razantně zvýšit své šance na úspěch v cizí zemi. “Když se vámi na jednání přijde velvyslanec, je to něco úplně jiného než když tam přijdete sám. Před dvěma týdny mě v Nigérii přijali dva ministři. Není to tak, že byste s ministrem vyřešili něco konkrétního, ale otevírá to další dveře. Poté chodíte po jeho podřízených a všichni k vám přistupují jinak, když jste předtím jednal s ministrem. Efekt té pomoci velvyslanců a obchodních radů na našich ambasádách je obrovský, ale musí to být člověk, který maká, a ne jen někdo, kdo tam čte noviny, což se bohužel na mnoha ambasádách děje,” popisoval Pecina.

Podle jeho slov je rovněž důležité, aby si Česká republika dávala pozor, jakými způsoby a kde dává najevo svou silnou podporu Ukrajině. “Na světě jsou země, které nefandí Ukrajině a pokud máte na ambasádě v takové zemi ještě vlajku ukrajinskou, tak to opravdu českému byznysu moc nepomůže a vůbec raději žádnou diplomatickou podporu nechcete, protože by to spíš uškodilo. Zkrátka existují země, kde Ukrajince nemají rádi. Neřeším, jestli je to správné nebo špatné, ale prostě to tak je. Nesmíme do toho plést ideologii,” zdůraznil Martin Pecina.

„Ročně bychom potřebovali 20–30 inženýrů, protože chlapi, kteří pro nás pracují, se blíží důchodovému věku, ale místo 30 dokážu sehnat za rok asi jen pět. Největší bariérou růstu mé firmy je v tom, že nedokážu víc vyrobit,“ konstatoval bývalý politik a podnikatel.

Vystoupil také technický a obchodní ředitel společnosti ALKOM Security Zbyšek Velebil či profesor Miroslav Václavík, zakladatel, bývalý ředitel a nynější manažer pro výzkum a vývoj společnosti VÚTS Liberec, která se zabývá vývojem i realizací zpracovatelských průmyslových strojů. Z oblasti zemědělství a potravinářství se akce aktivně zúčastnil vlastník a šéf společnosti Rabbit Zdeněk Jandejsek, ředitelka společnosti Skaličan Jarmila Dubravská, generální ředitel skupiny INTERLACTO Martin Hudík.

Psali jsme:

Nesmysl. Miroslav Ševčík ukázal, proč na obranu 5 % jít nemá

„Režim není všemocný.“ Petr Drulák se rozjel

Benešovy dekrety a kroky Petra Pavla. Rajchl ukázal šokující věc

Chcete podpořit české zemědělce? Tak tady má vláda od Jandejska čtyři rady