Někteří teoretici se domnívají, že právo by nemělo být před ekonomií – naopak, mělo by pasivně reagovat na její vývoj a umět elasticky legalizovat některé excesy volného trhu. K těmto mudrcům se zjevně řadí i ekonom Klaus, když již před 15 lety v přednášce věnované vztahu práva a ekonomie poznamenal, že leckdy mohou být náklady na dodržování práva větší než výnosy, které plynou z jejich nedodržování.

“Všichni maximalizují svůj užitek a to je možné někdy dodržováním zákonů, jindy jejich nedodržováním, řekl Václav Klaus doslovně.“ Jinak řečeno, právní systém svou povahou neměl bránit maximalizaci zisku, ať to stojí, co to stojí.

Bylo by v této souvislosti zajímavé dát si tu práci a spočítat, kolik rozkradených a zašmelených miliard svou amnestií vlastně omilostnil. Nemá cenu je jmenovat všechny výtečníky, které Klaus podpořil; má však cenu napsat k nim pravdivá adjektiva, neboť budou-li omilostnění, bude se na jejich činy nahlížet tak, jako by se nikdy nestaly. S vězeňskou celou se patrně nesžije silniční pirát Trpišovský, Jiří Berka ze stejnojmenného gangu, notorický podvodník Kohout, neurvalý hokejista Duda, „podnikatel“ Tomáš Pitr, fašizoidní xenofobové Dělnické strany, či tuneláři z H-Systému.

Kromě neúcty k práci policie a soudců a mrhání jejich časem je takováto amnestie vzkazem