Dnes je to dvaadvacet let, kdy odstartovala v Česku takzvaná "Sametová revoluce"a definitivně ukončila éru socialismu v Československu. Na mnoha místech si nemalá řádka osobností připomíná ty vypjaté okamžiky, které měnily historii. I když v poslední době zaznívá nespokojený hlas lidu volající po nějaké změně opět, vzpomínkám i názorům některých lidí na tehdejší události stojí za to věnovat pozornost.
Čtěte také:
"Dnešek, tedy 17. listopad významným dnem bezpochyby je. Patří hlavně studentům. Nezapomínejme však ani na ty z roku 1939. Jak na Jana Opletala, tak i na prvních devět popravených právě v tento den v roce 1939. A tím nespravedlivě pomíjím stovky a stovky dalších, odeslaných do koncentráků. I proto je mi líto, že nejen kvůli nim stále jaksi nevnímám potřebu se našim germánským sousedům opakovaně a přehnaně omlouvat. A jejich kolegové - studenti - nás pak po 50 letech dokázali opět probudit. I oni si zaslouží úctu. Byť slovo "revoluce" mi moc nesedí," uvedl k 17. listopadu poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
Čtěte také:
A vysvětlil, že mu slovo revoluce nesedí právě s ohledem na obecně známou současnou situaci v Česku. "Nemyslím však, že jsem revolucionář ve výslužbě. Před Svobodným slovem jsem tenkrát poskakoval sice až v pondělí 20. listopadu. S tisíci jiných "obyčejných" lidí. A byl jsem pyšný, když jsem tam narazil i na své tehdejší studenty z "Alšáku". Lidí se dny přibývalo. Přesto jsme měli obavy, co státní moc udělá. Co armáda, SNB, milice. Přiznávám to. Možná byla škoda, že tam hned nedorazily davy těch dnešních halasných antikomunistů a tvrdých pravičáků. Bylo by nám hned lehčeji. Moc se nám proto ulevilo, když místo nich pak ve čtvrtek přišly i tisíce dělníků z ČKD. Nu a v sobotu na Letné jsem začínal věřit, a nebyl jsem zdaleka sám, že se "to" konečně opravdu změní," zavzpomínal pro ParlamenntíListy.cz Koskuba.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová