Myšlenka pomoci pro lidi bez domova se zrodila v hlavě pana Richarda Hoška, který se inspiroval zkušenostmi v zahraničí. Cílem projektu, který v této oblasti zpracoval a uvedl do praxe, je zabezpečit pomoc lidem v krajní životní situaci a kvalitně se stravovat. Pomoc je zajištěna prostřednictvím provozoven, pro něž je krajně neetická likvidace neprodaného poledního menu, případně jiných potravin určených k rychlé spotřebě. Jednoduše řečeno, cílem je zabránit vyhazování neprodaných poledních menu z restaurací a místo toho je poskytnout bezdomovcům.

„Restaurací, které jídlo pro lidi bez domova poskytují, je nyní celkem osm. Počet vydaných jídel rok od roku narůstá. Zatímco v roce 2010, kdy projekt začal fungovat, jich bylo každý všední den v průměru vydáno 60, vloni to bylo již 84,“ řekl ParlamentnímListům.cz Petr Janík, který je koordinátorem projektu s vševypovídajícím názvem Jídlo bez domova.  

Od února 2010 do 31. prosince 2012 bylo celkem rozdáno 48 644 porcí. To odpovídá téměř 20 tunám kvalitních potravin, které by jinak skončily v odpadu. Nutno doplnit, že v Brně, kde se nápad zrodil, v současnosti žije kolem tisíce dvou set bezdomovců.

Bezdomovců je v ČR podle statistiky cca 11 a půl tisíce

Podle údajů vyplývajících z posledního sčítání obyvatelstva, které se však zaměřovalo jen na sčítání lidí bez domova, kteří docházejí do nějakých sociálních center (komisaři nechodili do lokalit, v kterých se bezdomovci často vyskytují), nejvíce lidí bez domova bylo sečteno v Moravskoslezském kraji - 2 574. Na druhém místě skončila Praha - 1 454 (jiná, ovšem neoficiální čísla, však hovoří spíše až o dvojnásobku) a na třetím Jihomoravský kraj - 1 156. Naopak nejméně lidí využívá služeb sociálních zařízení v Karlovarském (256) a Libereckém kraji (262). Celkem sebrali sčítací komisaři v Česku informace od 11 496 lidí, kteří byli podle dané metodiky označeni jako lidé bez domova.

To, že je nutno nějakým způsobem těmto lidem pomoci, je nabíledni. Brno se tak ale stalo prvním městem v republice, které podobný projekt uvedlo do praxe. Krátce na to, se k němu chtěli přihlásit i provozovatelé restaurací a stravovacích zařízení v jiných koutech republiky, včetně Prahy, nicméně nikde jinde se to do úspěšného závěru dovést zatím nepodařilo.

„Radíme těm, co se nám hlásí, ať se spojí alespoň třeba s místní Armádou spásy a nabídnou jim přebytky jídla. Na této úrovni věřím, že to snad funguje i na jiných místech,“ uvedl dále Petr Janík. A co je nejtěžší překážkou, se kterou musí ti, co chtějí pomáhat, bojovat? Již zakladatel projektu Richard Hošek hovořil v roce 2010 o tom, že hlavní překážkou, jsou přísné hygienické předpisy a taky mnohdy i neochota úřadů. Finanční krize se samozřejmě v menších městech zřejmě také odráží v tom, že restaurace snížily počet vyvařovaných hotových jídel a přizpůsobují je více poptávce tak, aby neměly zbytečné přebytky.

Muž, který s nápadem přišel, zemřel. Ale vše už pokračuje dál

V roce 2010, kdy se myšlenka zrodila v hlavě majiteli brněnské restaurace Středověká krčma Richardu Hoškovi, byla situace někde poněkud jiná. Alespoň v tom, že ne každý by si připustil, že ekonomická krize bude mít tak vleklý charakter. Hoška k nápadu přitom inspirovaly restaurace v západoevropských městech, které takto chudším občanům již dlouhá léta pomáhají. Přesto, že Richard Hošek krátce po uvedení projektu předčasně zemřel, projekt už pokračuje dál.

Pomáhá tak potřebným spoluobčanům v nouzi prostřednictvím organizací, které s těmito lidmi pracují a snaží se je do běžného života zapojit. Dochází tak k propojení soukromého, neziskového a státního sektoru ve věci podpory a vyjádření solidarity lidem bez přístřeší a ke zvýšení povědomí občanů města Brna o těchto lidech.

„Jednoduše řečeno je cílem zabránit vyhazování neprodaných poledních menu z restaurací v centru Brna a poskytnout je bezdomovcům,“ shrnuje Janík pro ParlamentníListy.cz..

Jak pomoc vypadá konkrétně?

Ti, co se na projektu v Brně podílejí, upozorňují na to, že ideální počet jídel by byl dvě stě porcí denně.  K tomu ale povede zřejmě ještě dlouhá cesta. Brání v tom totiž již zmiňované přísné hygienické normy, z nichž mají někteří restauratéři strach. Jídlo se totiž musí do několika hodin po uvaření spotřebovat a nebo vyhodit.