"Abych uživil rodinu a dopřál jí všechny běžné vymoženosti, dělal jsem i pingla, uklízečku na přírodovědecké fakultě, pekl jsem buřty na koupališti, prováděl turisty, sekal jsem partě melouchářů otvory pro elektrické dráty, přidával jsem na stavbě... To všechno za komunistů. Bylo to složité," vypočítává pro ParlamentníListy.cz své příležitostné profese.

Dnes má důchod 11 900 korun, takže lehce nadprůměr, bydlení v domě soukromníka ho ale stojí 7 tisíc. „Kdybych měl žít jen z důchodu, musel bych si odříkat plno věcí, co mám rád," říká tento netradiční důchodce.

Komunistům utekl Milan Slepička do Československé strany socialistické. Tehdy kdosi umřel, tak ho mohli přijmout. Jiné než komunistické strany měly limitovaný počet členů. Teď je mimo partaje.

Rád jezdí autem - často i musí, neboť v kultuře dělat nepřestal a dabingová studia jsou od sebe dost vzdálená. Rád si dá dobré víno, když zrovna nikam nejede, rád chodí na koncerty vážné hudby a žije společenským životem. Politika ho zajímá, a rozčiluje. Občas bývá i trochu jasnozřivý:

"Když si vzpomenu, jak se na mě všichni dívali, když ještě někdejšímu ministru financí Klausovi tleskali a zobali z ruky a já jsem jim všem pořád opakoval a opakuju jeho citát 'Nevím, ale opravdu nevím, co jsou to špinavé peníze...' Hm. Od té doby ho fakt nemusím a nevěřím mu. No, dnes je to holt prezident. Vůbec by mě zajímalo, jestli jsou pánové Havel a Klaus opravdu, ale opravdu pyšní na to, kam nás za ty roky přivedli," říká. A dodává: "Havlovi jsem fandil jako člověku, ale jako politika ho nemusím."