Politikům bych naplácal na holou, nadává pracující důchodce

29.03.2011 5:05

PŘÍBĚH Důchodce Milan Slepička (72) nadává na poměry, a to hodně šťavnatě. Měl dvě manželky, má dvě dcery, na které je pyšný, a tři vnoučata. Celý život se živil kulturou, ale jak říká, stále brigádničil.

Politikům bych naplácal na holou, nadává pracující důchodce

"Abych uživil rodinu a dopřál jí všechny běžné vymoženosti, dělal jsem i pingla, uklízečku na přírodovědecké fakultě, pekl jsem buřty na koupališti, prováděl turisty, sekal jsem partě melouchářů otvory pro elektrické dráty, přidával jsem na stavbě... To všechno za komunistů. Bylo to složité," vypočítává pro ParlamentníListy.cz své příležitostné profese.

Dnes má důchod 11 900 korun, takže lehce nadprůměr, bydlení v domě soukromníka ho ale stojí 7 tisíc. „Kdybych měl žít jen z důchodu, musel bych si odříkat plno věcí, co mám rád," říká tento netradiční důchodce.

Komunistům utekl Milan Slepička do Československé strany socialistické. Tehdy kdosi umřel, tak ho mohli přijmout. Jiné než komunistické strany měly limitovaný počet členů. Teď je mimo partaje.

Rád jezdí autem - často i musí, neboť v kultuře dělat nepřestal a dabingová studia jsou od sebe dost vzdálená. Rád si dá dobré víno, když zrovna nikam nejede, rád chodí na koncerty vážné hudby a žije společenským životem. Politika ho zajímá, a rozčiluje. Občas bývá i trochu jasnozřivý:

"Když si vzpomenu, jak se na mě všichni dívali, když ještě někdejšímu ministru financí Klausovi tleskali a zobali z ruky a já jsem jim všem pořád opakoval a opakuju jeho citát 'Nevím, ale opravdu nevím, co jsou to špinavé peníze...' Hm. Od té doby ho fakt nemusím a nevěřím mu. No, dnes je to holt prezident. Vůbec by mě zajímalo, jestli jsou pánové Havel a Klaus opravdu, ale opravdu pyšní na to, kam nás za ty roky přivedli," říká. A dodává: "Havlovi jsem fandil jako člověku, ale jako politika ho nemusím."

Přečtěte si další PŘÍBĚHY ZDE


Čeho bylo plno, máme dneska trošku

Připadá mu, že lidé nejsou hloupí, ale slepí. Jako by neviděli, co se děje. "Všechno, čeho jsme měli plno a kvalitně už za císaře a Masaryka, máme dneska ve troškách. Za první republiky jsme měli skvělé odborné školství. Dneska se dozvídám, že v Hořicích spojují tři naprosto neslučitelné školy, aby ušetřili! Věci, ve kterých jsme byli soběstační, dovážíme! Mléko, vepřové, cukr, místo cukrové řepy pěstujeme řepku a cpeme ji do benzínu a přitom už se ví, že to je ještě větší svinstvo než originál benzín. Prostě rozum mi zůstává nad tímhle státem stát," říká redakci rozzlobeně důchodce.

Snad alespoň cesta na věčnost bude zadarmo

Nenadává v tom smyslu, že by se měli vrátit komunisté. Má s nimi neblahé zkušenosti. "Svým vlivem jsem rozbil organizaci KSČ v Ústředním loutkovém divadle. Teď jsem rád, že žiji v kapitalismu a můžu svobodně nabízet svoji práci. Díky soukromníkům, kteří mě zaměstnávají, si můžu neodpírat spoustu věcí, které mám rád. Ale co se směřování státu týče, nevím, nad čím jásat.

"Možná máme víc programů v televizi, ale to mají i v Bělorusku. Mám lepší auto, než jsem měl, ale to proto, že se vyrábějí a že si na něj můžu vydělat. Z vydělaného platím daně a zdravotní i sociální, takže ještě podporuji stát. Fakt je, že s mojí penzí jsem mezi penzisty docela king. Když si představím, že bych si z ní po zaplacení nájmu měl platit třeba jenom doktory, tak nevím... Jsem rád, že žiji a vážím si každého dne," svěřuje se důchodce Milan Slepička.

Ten dále tvrdí, že ví, do čeho půjde, umřel prý už v životě dvakrát, pocity to byly "božské, ale pámbu prý nikde..." Poprvé to bylo v rodných Pardubicích, když mu bylo osmnáct a běžel se do Semtína po prvním výbuchu podívat, jestli všichni přežili, a ono to bouchlo podruhé. Druhý vážný zdravotní problém ho přistrčil k tunelu věčnosti nedávno. "Už mi nevadí to vědomí, že umřu. Byl tam klid, žádné starosti ani povinnosti, žádné poplatky, hrála mi tam minimalistická hudba, skvělý. Ale vrátili mě zpátky. A teď si říkám - sakra, no jestli si jednou jen z penze budu muset všechny doktory zaplatit, tak doufám, že alespoň ta hudba tam dál na cestě už bude zadarmo."

Národ bez kultury a vzdělanosti není národ

Přesto, že má tři vnoučata, přeje si důchodce Slepička státní maturity. "Proboha, co je na tom tak zlého, že proti tomu všichni protestují? Vždyť už za císaře pána byly státní maturitní zkoušky, i za Masaryka. Tragédie dnešní doby je to, že dneska tu maturitu polovina dětí neudělá. Ale takhle už to nemohlo jít dál." 

K TÉMATU:


"Jednou se to muselo projevit, že úroveň školství jde dolů. Na soukromé škole, která je živá z toho, co si studenti zaplatí, přeci ani mizerné žáky nevyhodí. Zaplať pámbu, že se někdo konečně odhodlal maturity zrealizovat," vychází z kritického pohledu důchodce celkem dobře ministr Josef Dobeš (VV) a jeho předchůdci, kteří s maturitami konečně začali. „Dříve naše děcka vyhrávala matematické olympiády, dneska se tam ani nedostanou."

Za důležitý pro vývoj dítěte považuje ovšem nejen vzdělání, ale i sport a první kontakty s kulturou. "Dřív jsme měli spoustu talentovaných sportovců mezi mládeží, sportu dával finance stát i Sportka, dneska děti o sport nestojí a když ano, tak to stojí rodiče spoustu peněz. A ministr financí peníze nedá a Sazka je patrně plná zlodějů... Dřív co Čech, to muzikant, dnes by děti do hudebních škol nešly. Kantoři chodí prosit do mateřských školek, aby našli talenty. Jinak by se základní umělecké školy snad úplně zrušily. V tomto státě za první republiky nebylo školné a talentovaní chudí studenti měli stipendia. Teď vysokoškolák vyjde ze školy, má nižší plat než dělník a bude splácet vyčerpané školné? To je snad vyděračství. Stát, který zanedbává vzdělání, jde rovnou do pekla a národ, který zapomíná na svoji kulturu, spěje ke svému konci. Vždyť snad ze všech států EU dává český stát nejmenší procento peněz na kulturu. A to se ví. A to je ostuda," říká pro ParlamentníListy.cz kulturní důchodce hned dva resorty.

Ať politici dělají pořádně to, co mají

Ministři Milana Slepičku nezajímají a jejich výmysly ho prý dráždí. Nemůže strávit, že například hodlají osekat peníze i vozíčkářům. „Anebo to mají pořádně vysvětlit a neděsit lidi podivně vypouštěnými balonky polovičních informací," hodnotí komunikaci a skutky ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09).

Na další téma, sociální zabezpečení, má důchodce Slepička opět jasný názor: „Soukromé důchodové fondy v tomto státě? Pane ministře Drábku, to je myšleno vážně? No, to bude tunel. Proč proboha není jeden fond s pravidly danými zákonem? Jeden je lepší i proto, že neživí tolik šéfů a podšéfů a tak dál. Když tu byl prezident Clinton, jeho žena byla nadšená z našeho systému zdravotního pojištění a lékařské péče. První kroky k tomu udělal až teď prezident Obama. A my se toho systému pomalu zbavíme a jednou to budeme v Americe nadšeně kopírovat. Tak na to se těšim..."

Jako člověk zaměstnaný v kultuře má Milan Slepička spoustu výhrad i k tomuto odvětví: „Když si představím, že ministr kultury před tím, než začal dělat ministra, byl na výstavě, jen když v Berouně stříhal pásku při otvírání galerie, na koncertě byl, když byli v Berouně Kabáti a protože Rudolfinum není v Berouně, tak tam asi do té doby nebyl nikdy... Snad by to proboha měl dělat někdo, kdo tomu aspoň trochu rozumí," schytal to od něho pro změnu ministr kultury Jiří Besser (TOP 09).



Ani ministra financí Miroslava Kalouska nemá důchodce Slepička rád, připadá mu arogantní a nabubřelý. „Karel Schwarzenberg je asi úctyhodný a chytrý muž, ale já jsem hergot starej chlap, už neslyším jak zamlada a potřebuji, aby lidé mluvili srozumitelně, sakra! Výhoda u něj je ta, že fakt nemusí krást, ani sedět ve správních radách, aby si vydělal, protože to prostě nepotřebuje. Jinak mám dojem, že to je hlavní vymoženost, kvůli které se do politiky chodí. Sedět jednou za týden hodinku ve správní radě a brát peníze prakticky za nic. Vážně by mě zajímalo, kolik poslanců a politiků tuhle trafiku nemá. Jinak když vidím, jaké výkony podávají politici ve svých zvolených funkcích, naplácal bych jim na holou. Ať dělají pořádně to, co mají. Zakázat tyhle správní rady - asi by byl problém sehnat poslance... Takhle od vrcholných politiků nic nečekám a vůbec se mi nelíbí, jak to dělají," zlobí se dvaasedmdesátník Slepička.

Budoucnost se musí budovat

„K volbám nechodím, nevím, koho bych volil. Naposledy jsem byl volit někdy před 15 lety. Vyhráli ti, které jsem volil, a to, co potom předvedli, mě přesvědčilo, že k tomu mě nepotřebují... Dobrovolně se státem spolupracuji jen na sčítání lidu. To mám pocit, že má nějaký smysl.

V té uvadající kultuře, rozloženém školství, zdecimovaném zemědělství a tak dál nejsem zapšklý, vzteklý, nenávistný dědek," říká na závěr důchodce Milan Slepička.

„Zatím jsem schopný pracovat, dělám, co mám rád, mám svobodu v podnikání, platím daně... Jen mi vadí, že věci nefungují, jak by měly, a neustále se tu vylévá s vaničkou i dítě. Už by z toho byly pomalu plné jesle. Zkrátka kvůli tomuhle jsem neběhal před dvaceti lety s klíči nad hlavou. Skoro mám ten pocit, co měli po sametu studenti, a sice, že nám tu revoluci někdo zneužil. Angažoval jsem se, zvonil, aby neumětelové šli od válu a těšil se naivně, že kdokoliv bude lepší než oni a odvede nás k lepším zítřkům... Jenomže ty zítřky, budoucnost, se musí budovat a ne dělat všechno jen do zítra nebo maximálně na čtyři roky." 


Co je obsahem důchodové reformy?

Obsahem důchodové reformy má být například možnost dobrovolného fondového penzijního spoření (opt-out) v podobě vyvedení 3 procent sociálního pojištění na soukromé individuální účty občanů ČR vedené u penzijních společností za podmínky další dodatečné vlastní platby minimálně ve výši 2 procent ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění.

Vláda se zároveň dohodla, že v rámci mezigenerační solidarity bude možné dobrovolné vyvedení částky o výši jednoho procenta mzdy, resp. vyměřovacího základu, potomků vůči svým rodičům, kteří jsou ve starobním důchodu. Tento bonus jim nebude krácen ze mzdy, ani z jejich vlastního penzijního pojištění.

Vstup do dobrovolného opt-outu bude umožněn lidem mladším 35 let.

Jejich rozhodnutí je pak nevratné, ze systému již nebudou moci vystoupit. Zda využijí tento systém, či nikoli, se lidé, kterým bude v době vstupu zákona v platnost více než 35 let, budou moci rozhodnout do 31. prosince 2012. Na realizaci svého rozhodnutí budou mít šest měsíců, vstup do systému individuálních účtů jim bude umožněn právě v druhém pololetí roku 2012.

Schodek důchodového účtu v současnosti činí asi 30 miliard korun ročně. Státní systém důchodového zabezpečení tedy není při nynějším nastavení dlouhodobě udržitelný. Podle vládních činitelů je nezbytné hledat nové zdroje nebo příjmy na financování penzí budoucím generacím.


reklama

autor: Lea Vlasáková

Tomio Okamura byl položen dotaz

Mandát

Dobrý den, úmrtí pana Bašty je mi líto. Ale jak jsem se dočetla, on byl dlouhodobě vážně nemocný a mandát už nevykonával více jak rok. Přijde vám v pořádku, že takový politik (nemyslím tím jen pana Baštu, ale obecně) pobírá náhrady? Vy pořád tvrdíte, jak se tu plýtvá našimi penězi a toto podle vás n...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Nevěřili jsme. Ale toto začaly Čechům dělat jejich banky

11:52 Nevěřili jsme. Ale toto začaly Čechům dělat jejich banky

Chcete si vybrat peníze ze svého bankovního účtu? Tak nám sdělte, co s nimi chcete dělat – to je pra…