Do dnes mě mrazí, když si vzpomenu (bylo mi tehdy 16 let), jak mluvčí německé okupační armády v Srbsku Felix BENZLER v druhé polovině října 1941, po přepadení Jugoslávie 6. dubna 1941, prohlásil:

-„Minulého týdne byl popraven veliký počet Srbů ne pouze v Kraljevu, ale v Kragujevci, jako odplata za vraždu příslušníků Wehrmachtu, a to v poměru 100 Srbů za jednoho zvražděného Němce, 50 za zraněného..."

Podle německých údajů bylo během dvou dnů popraveno, jako rukojmí, v srbských městech Kraljevo a Kragujevac (kolem 100 km jižně a jihovýchodně od Bělehradu), 4000 Srbů (1700 a 2300). Podle místních zdrojů jich bylo přes 10 000. Popravy v Kragujevci se konaly v lesících parku Šumarica. Chlapecké gymnázium v Kragujevci je asi jediné gymnázium na světě, ve kterém byli popraveni VŠICHNI žáci nad 15 let, včetně ředitele a celého profesorského sboru. Na místě, kde kulomety Wehrmachtu (ne tedy SS) popravovaly chlapce, je u pomníku veliký kámen s černým nápisem STŘÍLEJTE - MNĚ I TEĎ PROBÍHÁ VYUČOVÁNÍ! Byl jsem opakovaně na tom místě plném smutku a nevýslovného hněvu nad tím zločinem „nositelů kultury". Rodiny popravených nedostaly z Německa žádné „kompenzace", nikdy se o tom ani nejednalo.