Před volbami do Poslanecké sněmovny jsem na mítinku v Brně-Starém Lískovci zažil poučný rozhovor. Jeden z přítomných mužů mi popsal příběh o tom, jak se na několik měsíců stal brněnským bezdomovcem. Šlo to podle něj až neuvěřitelně rychle. Přišel o práci, onemocněl, přišel o bydlení. Skončil na ulici. Ten příběh měl dobrý konec. V době, když jsme spolu mluvili, měl znovu zaměstnání i střechu nad hlavou. Přišel za mnou na předvolební setkání ČSSD proto, aby mne upozornil, že ne všechny podobné osudy končí právě takhle. Ne všichni vydrží a nevzdají to. Ne všem se naskytne šance vrátit se ze samého okraje společnosti. Přitom je tématika bezdomovectví mimo rozlišovací schopnost politických stran.

Kombinace deregulace nájemného, neexistence politiky sociálního bydlení, hospodářského útlumu, snižování pracovně právní ochrany i ochrany nájemníků a osekávání sociální sítě zvyšuje pravděpodobnost toho, že na samé dno propadnou i lidé, kteří si to nikdy nedokázali představit. Bohužel program současné Nečasovy vlády tyto nebezpečné trendy ještě zrychluje a prohlubuje.