Odchodem ze Svobodné Evropy v roce 1991 ztratil Karel Kryl možnost prezentovat své texty širší veřejnosti. A to přesto, že jako neúnavný politický analytik dokázal postřehnout z mnohdy nenápadných poznámek i náznaků v médiích vývoj situace. Od písní, poezie a rýmovaných komentářů proto začal v témže roce směřovat k publicistice. Jedním z jeho prvních textů bylo zamyšlení z Brixenu, napsané pro Studentské listy, které brzy poté přestaly vycházet. Jak zmínil tehdejší šéfredaktor tohoto čtrnáctideníku Pavel Žáček, jejich redakce sice s Krylovými názory zcela nesouhlasila, ale na rozdíl od ostatních periodik mu jeho nové texty tisknout neodmítla.

ParlamentníListy.cz  v knize našly hned několik zajímavých pasáží,  které se rozhodly přinést i čtenářům.

Ta první vypovídá o čase krátce po revoluci v roce 1989. Karel Kryl se podivoval nad tím, jak je možné, že se po přejezdu hranice nic viditelně nemění. „Hledal jsem nově zasazené stromy a nalézal ty staré, pokácené vichřicí. Snad jsem ty sazeničky přehlédl. Strom roste dlouho…“ posteskl si s vírou, že snad bude vše vidět v nejbližších letech. Z úryvků knihy však vyplývá, že jeho rozladěnost spíše narůstala.