Buchanan poukazuje na to, že tzv. „putinismus“, kterým kritici ruského prezidenta pejorativně popisují jeho způsob vládnutí, je na vzestupu. Globální hegemonie vytyčená neokonzervativci v době, kdy byl prezidentem Spojených států Bush I. a její pokračování v podobě „demokratických“ křížových výprav pod dohledem jeho syna, jsou prý minulostí. „Putinismus se rozmáhá po celém světě. Stačí se podívat na japonského premiéra Shinza Abeho, který v neděli zvítězil v japonských volbách. On je největším nacionalistou v poválečných dějinách země. Je příznivcem jaderné energie, tvrdě prosazuje právě země ve sporech s Čínou a Koreou,“ popisuje Buchanan

Vedle Abeho je dle Buchanana třeba zmínit i čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. „Také on je velký nacionalista a silný vůdce své země. Tvrdě prosazuje svoji vlastní doktrínu. Zbavuje staré kamarády obvinění z korupce, protesty v Hongkongu toleroval jen do té doby, než jej přestaly bavit. Poté je smetl z ulice. Rovněž Si Ťin-pchinga lze považovat za nejvlivnějšího čínského vůdce za poslední dekády,“ je přesvědčen Buchanan. Konzervativní komentátor v této souvislosti zmiňuje i nového indického premiéra Narendra Modiho, rovněž předseda nacionalistické strany, kterému byl dříve kvůli údajné toleranci muslimských masakrů zakázán vstup do Spojených států.

Do skupiny světových politických lídrů, kteří mohou být označeni za nositele „putinismu“ je podle mínění Buchanana nutné zařadit i tureckého prezidenta Recepa Tyyipa Erdogana. „Zpočátku byl přitom považován za osvíceného vůdce, který dokáže zkombinovat islámskou víru se sekulárním státem a zároveň usiluje o přátelství se všemi svými sousedy. V posledních letech však přiostřil vztahy s Izraelem, pomáhal Islámskému státu v Sýrii a opětně nejspíš vyvolal konflikt s Kurdy. Navíc se odklonil od svých dosavadních spojenců NATO a USA a patří mezi klíčové příznivce ruského prezidenta,“ poukazuje Buchanan a dodává, že od dob Ataturka nemělo Turecko tak nacionalisticky orientovaného vůdce.