Eliška Wagnerová končí 20. března v pozici soudkyně Ústavního soudu, ale na odchod z veřejného života se rozhodně nechystá. Naopak se těší, že už nebude mít tak svázaný jazyk, jako dosud, a bude moci říkat, co si myslí. Rozhovor, který poskytla dnešnímu deníku Právo, naznačuje, že se bude na co těšit, protože už teď si totiž nebrala servítky a vládní reformy označila za šílené a asociální.  

Jsou tu ještě zbytky humanismu?

„Pokud to mám říct otevřeně, jsou šílené, asociální a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál. Tato republika byla v roce 1918 zakládána na humanismu, Masarykova idea říká, že stát žije myšlenkami, z nichž vznikl. A když se dneska podívám, jestli jsou tu alespoň zbytky humanismu? Máme tedy nárok na to, abychom přežívali dál? Sice přeháním, ale to jsou věci, které mě rozčilují, tyto reformy mnoho lidí uvádějí do opravdové bídy,“ říká soudkyně.

Dodává k tomu však, že situaci nevidí jako beznadějnou, protože roste společenský tlak na politiky. Řečeno  s prvním prezidentem Václavem Havlem, probouzí se občanská společnost a to je podle Wagnerové dobře. Plně funkční demokracie se bez ní totiž neobejde, politické strany a státní instituce samy o sobě nestačí.