Vládní koalice v první půli května s velkou pompou zveřejnila takzvanou „penzijní reformu“, ve skutečnosti změny prvního, státního penzijního pilíře. „Před čtrnácti dny pak vláda schválila i změny v pilíři třetím (naše vlastní, soukromé spoření), a právě tyto změny šéf Monety označuje za hodné Nobelovy ceny,“ připomíná Kamberský v Lidových novinách.

Návrh ministerstva financí, kterému šéfuje Zbyněk Stanjura (ODS), předpokládá zavedení tzv. „dlouhodobého investičního produktu“ (DIP), kde by mohl kdokoli investovat a odečíst si ze základu daně ročně až 48 tisíc korun. Onen DIP by mohly nabízet desítky, možná stovky institucí a bylo by na každém, jakou formu investování si vybere. Právě to se líbí panu bankéři: veliká svoboda a takřka neomezená konkurence.

Kamberský ale upozorňuje na zásadní věc, kterou bankéř Spurný opomenul. „DIP bude geniální produkt pro lidi, kteří mají dost peněz, dokážou si dávat stranou a ještě k tomu dokážou několik tisíc měsíčně investovat. Jenže to, s prominutím, nijak nesouvisí s penzijní reformou.“