Vondruška soudí, že Češi si vybojovali po pádu komunismu až nadstandardní svobodu slova ve srovnání se situací v západoevropských zemích. „Leč byli jsme naivní a pak se to na nás začalo valit. Mediální vyváženost, korektnost, lidská práva, dezinformace, cenzura,“ dodal s tím, že on i řada dalších se obávají, aby svoboda slova nevzala za své.
Dle historika začíná opět platit vtip, že sice máme svobodu projevu, ale v demokratických zemích je i svoboda po projevu. Položil otázku, kdo bude rozsuzovat, zda se někdo mýlil nebo šířil dezinformaci. Nemluvě o tom, že některé údajné dezinformace se později ukázaly jako pravdivé. Na to právě poukázal i ve své knize, kde uvádí příklady, jak se „demagogie“ šířila v minulosti, například co se týče přerodu Česka v katolickou zemi po třicetileté válce. Technické prostředky se podle něj mění, ale metody ne. A vzdělání na dezinformace funguje mnohem lépe než vyhlášky úřadů, míní Vlastimil Vondruška. Také rozporoval, že by dezinformace byly lákavější než skutečné zprávy, to podle něj ještě nikdo spolehlivě nezměřil.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
