„Češi propásli příležitost držet hubu!“ Petr Žantovský připomíná po útoku Macrona na Visegrád jeho předchůdce. Hrozí prý rozpad EU

24.06.2017 8:25

TÝDEN V MÉDIÍCH Ačkoli sdělovací prostředky velice často referují o situaci v ČSSD, v žádném z nich nezaznělo, že straně chybí jakákoli idea. Místo toho se v nich objevuje vyznání lásky předsedovi Bohuslavu Sobotkovi nebo tvrzení, že jde o slušného člověka. Podle Petra Žantovského sociální demokracii chybí volební lídr, protože ten skutečný by se nezabýval změnou loga jako Lubomír Zaorálek, ale obsahem, který bude v kampani komunikovat. Bez povšimnutí nenechal ani výrok úřadujícího předsedy Milana Chovance, že nebude voliče otravovat politickými tématy, a předvolební trik s nepřijímáním migrantů.

„Češi propásli příležitost držet hubu!“ Petr Žantovský připomíná po útoku Macrona na Visegrád jeho předchůdce. Hrozí prý rozpad EU
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Druhým rokem vyhlásila Asociace nezávislé žurnalistiky laureáty Krameriovy ceny, jež nese jméno spisovatele, nakladatele a zakladatele novodobé české žurnalistiky Václava Matěje Krameria, který svými vlasteneckými novinami přispěl k osvětě prostého lidu, národní emancipaci a uhájení českého jazyka. „Smyslem založení této ceny bylo přemostění mezi mainstreamovou a tzv. alternativní žurnalistikou. Propast mezi nimi se vytvořila jednostranně z mainstreamové strany, z druhé strany o ničem takovém nevím. Vymysleli jsme ji jako způsob, jak dát dohromady platformu obou ´táborů´. Nyní tu vedle lidí ze zavedených médií máme tisíce ´novinářů´, kteří popisují realitu, komentují ji, ale nejsou to novináři v tradičním slova smyslu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, jeden z organizátorů Krameriovy ceny.

Ti, co nepatří mezi novináře v tradičním pojetí, většinou nejsou součástí žádné instituce a nejsou za svoji činnost placeni. „Je to činnost občanská, nikoli profesionální. I proto je branže plná bláznů, konspirátorů, kteří za vším vidí nějakého nepřítele. Tomu se nedá zabránit, to je digitální svět. Je svobodný a demokratický a vypadá tak, jak vypadá. Každý si může zřídit svůj web a tam si psát absolutně cokoli, čímž se také stává webovým žurnalistou. Mediální teoretici si lámou hlavu nad tím, jak tohle od sebe odlišit. Nakonec dojdou k závěru, že jediné možné odlišení je v míře serióznosti podávaných informací. To je sice vágní, ale asi by se podle toho mělo soudit. I když podle tohoto kritéria bychom museli ze seriózní společnosti vyloučit mnohá mainstreamová média, protože jejich informace namnoze nejsou solidní, seriózní a jsou zcela jasně motivovaná, propagandisticky nacílená a zcela zjevně někomu poddaná, možná i placená, nevím,“ přiznává mediální analytik.

Fotogalerie: - Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku 2017

Jedním z oceněných byl i ostravský blogger Ladisla...
Krameriovu cenu za celoživotní dílo dostal politol...
Komentátor Jan Schneider (vlevo) oslavil vydání sv...
Ocenění převzal i televizní publicista Stanislav M...
Ostravský bard Jaromír Nohavica poctil přítomné dv...
Otakáro Maria Schmidt a Jana Studničková

Bez psaní pravdy weby jako Fórum24 pozornost nepřitáhnou

Dělicí čára mezi novináři vede podle individuálního výkonu každého z nich, nikoli podle toho, jestli pracuje ve velké televizi, nebo píše pro malý web. „Ze strany většiny mainstreamových médií dochází v této souvislosti ke klamání v tom smyslu, že namlouvají veřejnosti, že ta alternativní jsou neseriózní ze své podstaty jen proto, že nejsou profesionální. Snaží se nám vnutit přesvědčení, že všichni ti, co pracují v té neprofesionální sféře, jsou magoři, konspirátoři, antisemiti a kazí společenský diskurz svými nesmysly a konspiracemi, čímž jsou podle nich neseriózní a nedůvěryhodní. To je hrubé zjednodušení, dělicí linie vede jinudy, přes optiku a etiku konkrétního novináře, ať už je odkudkoli. Ve webovém prostředí často najdeme spoustu velmi seriózního informačního materiálu, zatímco v mainstreamovém nikoli, a to z mnoha různých důvodů,“ podotýká Petr Žantovský.

Stále bojuje proti předsudku mainstreamu, že to, co je na webu, je špatně. „Samozřejmě se to netýká webů vytvořených ad hoc až poté, co zjistili, že webová žurnalistika má velký zásah do veřejnosti, a tak začali vytvářet masově weby typu Hlídací pes, Neovlivní a Fórum24, dříve Svobodné fórum, a podobně. Asi se tihle organizátoři domnívali, že získají jen proto, že jsou také na webu, stejnou sledovanost a stejnou pozornost veřejnosti, jako mají ty zavedené informační a názorové weby, které už existují delší dobu. Ale tohoto cíle nemohou dosáhnout, pokud nebudou psát pravdu. A oni pravdu často nepíší. Často pouze bojují proti těm ostatním, protože jim nechtějí dopřát, aby se zúčastnili veřejné diskuse se svým názorem. S touto taktikou jsou minoritní, sleduje je málo lidí a mají z toho vnitřní problém,“ myslí si mediální odborník.

Krameriova cena se uděluje za práci, ne za politické názory

Třetí sadu mezi webovými médii, jako jsou odvozeniny typu iDnes, iHned a podobně, nelze v tomto kontextu vůbec posuzovat. „Stejně jako Novinky, které jsou navíc navěšeny na Seznam jako prohlížeč, to jsou věci mimo kategorie. Takhle vypadá mapa dnešního mainstreamu a nemainstreamu. S Krameriovou cenou jsme se pokusili o přemostění, abychom na sebe nestříleli, aby weboví neříkali o všech mainstreamových, že jsou to zločinci a navedenci a dělají nějakou propagandu, aby to říkali jen tehdy, když to je skutečně pravda, aby nevznikala kolektivní vina. S tím se odmítám ztotožnit, a proto ani nemám rád, když se objevují jakási vyjádření kolektivní viny z toho alternativního světa. To nevede k diskusi a demokracii, ale jenom k boji a ke konfrontaci. A to je to poslední, o co Krameriově ceně šlo. Mainstreamová média ale tuto myšlenku odmítají akceptovat,“ kritizuje Petr Žantovský.

Přitom Krameriova cena vyzdvihuje i lidi z mainstreamové scény, početně možná dokonce i více než z té alternativní. „Jsou to vesměs lidé, kteří si to ocenění opravdu zaslouží svojí prací, a ne nějakými politickými či jinými názory. Ale kdo se podíval na Fórum24, Hlídacího psa, Aktuálně.cz a další, tak tam všude četl, že jsme neseriózní, že jsme parta konspirátorů, dezinformátorů, proruských agentů a já nevím všeho čeho ještě, že je Krameriova cena kontroverzní a podobné výrazy. To je úplně komické, když to srovnáme s jinými cenami Ferdinanda Peroutky a podobně, které jsou financovány mnohem zajímavějšími penězi než komorní Krameriova cena s jedním malinkatým sponzorem v zádech. Přitom se mezi oceněnými objevují jména jako Stanislav Motl v letošním nebo Jan Petránek v loňském ročníku,“ upozorňuje mediální analytik.

Výběr skvělých žurnalistů i Nohavicova účast kritiky zaskočila

Laureáty Krameriovy ceny se v obou dosavadních ročnících stali lidé, kteří mají za sebou velice dlouhý a plodný tvůrčí život v oblasti publicistiky nebo novinařiny. „Trošku výjimkou byl Zdeněk Zbořil, který je původní profesí indonésista a politolog. Do té publicistické polohy byl vehnán až ve chvíli, když ho začali vytěsňovat z mainstreamu a nepouštěli ho říkat jeho politologické názory tak, jako pouštějí Vladimíru Dvořákovou a všechny ostatní názorově konformní politology. Jal se tedy už před řadou let vyjadřovat své názory přes weby a dělá to velice dobře, protože při tom zúročuje svou zkušenost životní, vědeckou i odbornou, znalost historických konsekvencí a neskutečnou znalost jazyků. O Stanislavu Motlovi je zase známo, že se podílel na odhalování nacistických zločinců. Svého času se mu říkalo český Wiesenthal,“ připomíná Petr Žantovský.

Kromě toho je Stanislav Motl novinářem, jenž se léta zabývá odhalováním utajovaných skutečností z hlediska různých nepravostí. „Stačí se podívat do jeho profesní dráhy. Ale největší slávu a věhlas získal v kontextu nacismu, což je jeho celoživotní zájem. Stanislav Motl je nezpochybnitelná autorita, ale najednou se dočítáme, že když jsme všichni zločinci, konspirátoři a podezřelí lidé, tak jsou takoví i naši laureáti. Všechny ty, kteří proti nám už loni vystartovali v čele s panem Jandou a spol. a zahájili nomenklaturní tendenci, že Krameriova cena je něco fuj, překvapilo, že jsme ji dokázali zorganizovat letos znovu. A také to, že jsme našli vynikající žurnalisty, kterým jsme udělili Krameriovu cenu, i to, že nám při slavnostním vyhlášení zazpíval jeden z nejúspěšnějších současných českých hudebníků Jaromír Nohavica,“ poznamenává mediální odborník.

S neznalostí Motla je to jako neznat Högera a psát o herectví

Tohle všechno musí kritiky udílení Krameriovy ceny strašlivě popouzet. „Na Aktuálně.cz udělali v jediném článku asi šest faktických chyb. Ze Stanislava Motla udělali Ladislava, cenu za celoživotní dílo, kterou převzal Zdeněk Zbořil, přiřkli režiséru Otakáru Schmidtovi, který ji ovšem dostal za televizní publicistiku, z pana Radomíra Pekárka, člena poroty a šéfredaktora Prvních zpráv, udělali Vladimíra. Ta poslední chyba pronikla i do jiných webů, třeba do článku na serveru Fórum24. Je evidentní, že od sebe opisují, opakují jeden názor, a ten je, že nemáme co pohledávat mezi žurnalistickou společností. Ale my máme. Děkuji jim tímto za pozornost, ale příště je prosím, aby se zdrželi faktických chyb. Psát o novinařině a nevědět, kdo to je Stanislav Motl, to je jako psát o herectví a nevědět, kdo to byl Karel Höger, a napsat třeba František,“ tvrdí Petr Žantovský.

Pro druhé téma si vybral dění v sociální demokracii a podivil se nad tím, proč se opakovaně zmiňuje v souvislosti se změnami ve vedení slovo triumvirát. „Kdo se podívá do historie, tak zjistí, že vždy došlo k rozpadu triumvirátu a vyhlášení diktatury jednoho z vítězů, nebo toho, kdo se smál coby čtvrtý vzadu jako Octavianus Augustus. Ten vládl velice tvrdou rukou, takže ta paralela nesedí, protože sociální demokracie momentálně nedisponuje takovou silnou osobností, která by se jako Octavianus Augustus dokázala smát, že nahradí Sobotku, Zaorálka nebo Chovance. Je smutné číst či slyšet z médií, co ti stávající lídři chtějí udělat proto, aby stranu z těch deseti procent dostali alespoň na dvacet, aby jim zbyla alespoň troška hrdosti. Pro pana Zaorálka je hlavní téma, že se změní logo ČSSD. Nu to je opravdu zásadní proměna! Na tu získá ČSSD spoustu nových voličů,“ žasne mediální analytik nad nápadem volebního lídra.

Anketa

Kam Zaorálek ve volbách vytáhne ČSSD?

4%
2%
10%
51%
33%
hlasovalo: 9738 lidí

Trabant se připevněním loga mercedesu atraktivním nestane   

„To je podobné, jako kdybych si koupil trabanta, dopředu dal logo mercedesu a tvrdil, že je to mercedes. Jestliže se stávající volební lídr zabývá změnou loga, tak to není lídr, protože ten by se měl zabývat obsahy, které bude komunikovat, a ne tím, jestli bude mít tuhle, nebo tamtu růžičku. Hlavně nesmí klamat, nesmí dát na trabanta nálepku mercedesu, protože to je lež. Pan Chovanec mě zase zaujal větou, že v první fázi kampaně nebudou voliče obtěžovat politickými tématy. Tak jakými tématy budou obtěžovat voliče, když ne politickými? Třeba o plavání, vyvenčování psů, výletů na Křivoklát? Možná v první fázi budou slibovat všechno to pastelkovné či porodné s tím, že to jsou nepolitická témata, na něž chytnou své hladové voliče. Ale to jsou politická témata. Politikum je na tom už to, že strana slibuje to, na co nemá peníze, ale na co je chce tahat z kapes nejen svých budoucích voličů, ale i těch, kteří ji volit nebudou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Sociální demokracie je nejstarší českou fungující stranou, i když se čtyřicetiletým přeryvem, kdy byla sloučena s komunisty. „Vznikla na velmi politickém tématu, na hájení zájmů městského dělnictva, v historii prošla řadou proměn. V nových časech, kdy už nemá tu sociálně dominantní roli hájení zájmů městského dělnictva, se musela redefinovat a najít si nové politické téma. A v novodobé historii ho našla díky Miloši Zemanovi, který vytáhl za svého předsednictví ČSSD z nějakých šesti procent na víc než 26 v roce 1996 a více než 32 v roce 1998 a dostal tak sociální demokracii do vlády. Koncept, který tehdy dal, nemohl samozřejmě oslovovat městské dělnictvo takovým triviálním způsobem, že tu je nějaký kapitál, který je ožebračuje. Ale nasměroval energii lidí, kteří byli nějak zasaženi transformací společnosti po roce 89 a poškozeni na existenčních jistotách,“ připomíná mediální odborník.

Sobotka ani Zaorálek straně žádnou myšlenku nevdechnou

To se týkalo lidí, kteří byli ohroženi nezaměstnaností, nebo těch, co přišli o respekt, který ve společnosti předtím požívali, což platilo pro hornické i jiné profese. „S jejich podporou vyhrál volby. Ta však nemůže trvat dlouho, protože důvody protestů se mění. I dnes vidíme protestní strany, které staví na určitém typu nespokojenosti. Nespokojenost má jednu politologickou vadu. Není homogenní, neskládá jedince, kteří jsou spojeni něčím jiným než nespokojeností, a to ještě často z různých důvodů. Protestní strany mohou lovit mezi voliči sociální demokracie. To postihlo ČSSD po odchodu Miloše Zemana. Ještě za Paroubka – nebudeme se bavit o Špidlovi nebo Grossovi, protože to byly slepé vývojové uličky – měla strana jednu velkou výhodu. Paroubek, ať si o něm každý myslí, co chce, byl silový politik, bouchl do stolu, měl autoritu a dokázal stranu nějakým způsobem sjednotit,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Důkazem může být, že dokázal přemostit zájmy lidí, jako je Bohuslav Sobotka, i lidí, jako je Zdeněk Škromach. „To, že pak selhal ve svých ambicích, byl jednak důsledek Kubiceho zprávy, která výrazně zasáhla v jeho neprospěch při volbách v roce 2006. Ale hlavně to bylo dílo jeho velikášství a neschopnosti přizpůsobit se jiné politické situaci, než byla ta, kdy byl předsedou vlády. Po odchodu Jiřího Paroubka strana úplně ztratila směr a cíl a jakoukoli ideologii. Pánové Sobotka a Zaorálek mohou být pečlivými odezírači z evropských úst, nicméně nejsou to lidé, kteří by vdechli straně novou myšlenku. Strana nutně potřebuje redefinici svého smyslu. Ale jestliže ji začneme tím, že změníme logo a nebudeme voliče obtěžovat politickými tématy, ale třeba tématy z houbaření, tak to je nejrychlejší cesta na politické smetiště,“ domnívá se mediální analytik.

Novinář vyznal lásku premiérovi, který nezvládl svou historickou roli

Úpadku sociální demokracie lituje, protože je typem strany, který je v politickém spektru nezbytný. „Hnutí ANO jí může vzít voliče, ale nemůže ji nahradit, protože nemá politickou ideu. Může vládnout jako firma, což může být ekonomice země prospěšné. Jestli to může být prospěšné v jiných oblastech země, to nedokážu posoudit, protože hnutí ANO dosud nevládlo. Hlavní míra vládnutí byla na sociální demokracii, ta určovala, jak se vláda prezentuje pro budoucnost. Prezentace to není moc pěkná, i když ekonomicky se nám daří lépe než předtím, což je ovšem dáno i vnějšími okolnostmi. Hnutí ANO by se určitě staralo o ekonomiku, protože to má ve vínku jeho předseda. Ale jestli by se umělo starat o kulturu, zahraniční politiku, zemědělství nebo sociální věci, fakt nevím. Některé rezorty dnes spravují velmi dobře, třeba paní Šlechtová, ale v jiných dělají ostudu. Třeba pan Stropnický na ministerstvu obrany nijak neoslnil,“ soudí Petr Žantovský.

Zatímco hnutí ANO se bez jakékoli ideje obejde, ČSSD potřebuje voličům nějakou vnuknout. „Mě mrzí, že na tuhle úplně nejzákladnější analýzu, kterou jsem teď učinil, se nezmohl žádný náš novinář. O chybějící ideji v ČSSD nečetl v žádném médiu ani řádek. Všude jen to, že pan Sobotka je slušný člověk. Pan Mitrofanov ho dokonce před pár dny v Právu nazval rytířem smutné slušnosti. To je výraz, který mi úplně vyrazil dech, to nejsme u politického komentáře, ale u vyznání lásky. Možná má pan Mitrofanov důvod, proč vyznává lásku panu Sobotkovi, ale bylo to trošku trapné a směšné. Uzavřít hodnocení vládní krize konstatováním, že Sobotka je slušný člověk, kterému to všichni ostatní celá léta kazí, je nesmysl, protože Sobotka je v ČSSD dlouhá léta a byl v ní skoro vším. Ale to není příběh člověka, který to myslel dobře, a všichni ostatní mu to pokazili. To je příběh člověka, který nezvládl svoji historickou roli. Ani to jsem v žádném z médií nezaznamenal,“ pozastavuje se mediální odborník.

Macron ve stopách Chiraka, podle něhož jsme měli držet hubu

Na závěr si nechal silácká vyjádření francouzské hlavy státu na adresu V4. „Dalo se čekat a také to nastalo, že nás po zvolení soudruha Macrona ve Francii budou čekat agresívnější výpady. François Hollande byl sice levičák až na půdu a Merkelové hleděl velmi zblízka do útrob a odezíral jí ze rtů, co má říkat, ale přece jen to nebyl ten agresívní, energický mladík, jako je pan Macron, který vystartoval způsobem naprosto nevídaným. Začal útočit na země Visegrádu a spolu s ostatními silovými personami v Evropské unii tlačit na Českou republiku, aby přijala euro. To jsou naprosto nehorázné věci, které by nás ale neměly překvapit. Mnozí si ještě pamatují, že to byl právě francouzský prezident Jacques Chirac, jenž proslul výrokem ´Právě Češi propásli poslední šanci, kdy mohli ještě držet hubu´. Tou větou dal jasně najevo, co si o nás tzv. staré země Evropské unie myslí a jakou nám dávají důležitost,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Po výroku Emmanuela Macrona, že přijímat evropské peníze a nepřijímat migranty je pokrytectví, doporučuje položit si otázku, kde ty evropské peníze vznikají. „Nevznikají v tiskárně ve Francii nebo v Německu, ale tím, že jsou transferovány z členských zemí. Pan Macron poněkud zapomíná, že celá ta neskutečná byrokracie, ty desítky tisíc lidí z Bruselu a ve Štrasburku jsou placeny z peněz občanů České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska a dalších zemí včetně Francie, a jsou to tedy svého druhu veřejné peníze. Protože tady vznikla jakási evropská veřejnost, tak se tyto odváděné peníze stávají veřejnými penězi. A z veřejných peněz se mají podle jejich filozofie – s tou se samozřejmě nemohu ztotožnit, protože to je sociálně inženýrský koncept, který mi je z duše protivný – financovat veřejné projekty. My přijímáme část peněz, které jsme odevzdali, to je zapotřebí vědět,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Při vstupu do EU nám neřekli, že vstupujeme do podřízeného vztahu

Dotace tedy dostáváme z veřejných peněz, nikoli peněz, které patří nějaké paní Evropě, která je blahosklonně vyndá z kapsy a dává hloupým Čechům, kteří ani nejsou ochotni přijímat migranty. „Toto říkat je pokrytectví, ne to, co tvrdil francouzský prezident. Vítězství pana Macrona ve Francii je pro Evropu strašně špatná zpráva, protože jeho energie, jeho nezralost, jeho politická orientace na NGO a podobné neformální záležitosti budou jedním z posledních hřebíčků do rakve takové Evropské unie. Probudí proti sobě ve zbytku Evropy strašné vášně, velký odpor k diktaturním metodám, které volí, a to nemůže dopadnout jinak než rozpadem Evropské unie. Není možné se takto chovat k občanům osmatřicetimilionového Polska, desetimilionového Česka, pětimilionového Slovenska a desetimilionového Maďarska,“ míní Petr Žantovský.

Tomio Okamura

  • SPD
  • Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
  • místopředseda PS PČR

„Není možné říkat, že jsou žáci, kteří mají odezírat ze rtů paní učitelce, která se jmenuje Evropa a která je tady od toho, aby nás kárala, hodnotila a případně trestala, když děláme něco jinak, než nám přikázala. Tak takhle ne. Když jsme vstupovali do Evropské unie, tak nám nikdo neřekl, že vstupujeme do podřízeného vztahu žáků k učiteli. Náš národ už je tak vyspělý, že asi nebude chtít být dlouhodobě v pozici žáka. Pan Sobotka, Zaorálek i Chovanec se nedávno postavili důrazně proti kvótám a posledně jmenovaný sliboval, že do voleb nepřijmeme žádného migranta. O tom, co se bude dít po volbách, neřekl pro jistotu nic, aby nemusel lhát. Stále se zapomíná na to, že podle Lisabonské smlouvy existuje institut sdílené odpovědnosti. A podle ní neznamená to, že když jsme byli přehlasováni, že nemusíme poslouchat,“ vysvětluje mediální odborník.

Slib, že nebudeme přijímat migranty, je od ČSSD předvolební trik

Nepochybuje proto o tom, že migranty budeme muset podle kvót přijmout. „Ať už pro ně hlasoval v Evropském parlamentu jen pan Niedermayer za TOP 09 a pár jeho kolegů, to je úplně jedno. I kdyby naše vláda od rána do večera říkala, že nebudeme přijímat migranty, tak je přijímat budeme, protože to Evropa rozhodla. Když to zjednoduším, tak Lisabonská smlouva pro nás zrušila právo takové opatření vetovat pro naše území. Slibovat, že nebudeme přijímat migranty, je samozřejmě předvolební trik, a ne žádný projev osobní nebo politické statečnosti. To je úplný nesmysl. Bylo by dobré, aby sociální demokracie začala slibovat trošku něco jiného, protože tohle slibuje pan Okamura, jenž na to nemá vůbec žádný vliv, ale postavil si na tom politiku. Sociální demokraté by měli mít tolik soudnosti, aby si postavili politiku na něčem jiném. To se vracím k předchozímu tématu, a tím to také uzavírám,“ dodává Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nuly! Novináři, politici a lidé za počítačem. Zeman před 17. listopadem rozdával rány

22:02 Nuly! Novináři, politici a lidé za počítačem. Zeman před 17. listopadem rozdával rány

Jako již každý čtvrtek, ani dnes nebyli diváci TV Barrandov ochuzeni o názory prezidenta Miloše Zema…