„Já myslím, že české srdce je velké pro všechny. My dokážeme nenávidět všechny,“ řekla v knize Člověk 25 s podtitulem Čtvrtstoletí Člověka v tísni Adriana Černá. Zástupkyně ředitele mediálního oddělení zmíněné humanitární organizace tak vlastně nasadila „masku nenávisti“ i Čechům, kteří jejímu zaměstnavateli přispívají na jeho bohulibou činnost a její plat. Zajímavá ukázka skromnosti humanitárního pracovníka. Nicméně ještě jednou a půjdeme dál.

Tísnivé prohlášení

Abychom předešli nařčení, že jsou citace vytržené z kontextu, budeme citovat z knihy v celých odpovědích. Jen u slov ohledně kritiky krátíme. Na podotknutí jednoho z autorů knihy, napsali ji novináři Jan Dražan a Jan Pergler z Nakladatelství Zeď, že se „díky“ uprchlíkům na Romy zapomnělo, Černá odpověděla: „Já myslím, že české srdce je velké pro všechny. My dokážeme nenávidět všechny, takže se to jen rozšířilo. Ale Romové už nejsou v první linii, spíš ve druhé, třetí.“

Černá se narodila těsně před událostmi na Národní třídě v roce 1989, z Aše se přestěhovala do Prahy, kde vystudovala soukromou Vysokou školu hotelovou a ekonomickou, ale mezitím už doučovala romské děti, pak nové dobrovolníky a pomáhala při povodních. V rozhovoru sice sama říká, že je „voráchlá“, ale za výše citovaný soud by si měla denně vymývat ústa dezinfekcí.