Martin Jaroš podle svých vlastních slov miluje svou „rodnou hroudu“. Zbožňuje českou přírodu, buřty opékané nad ohněm i studené pivo. Ale přece jen má vůči svým krajanům jednu výhradu. Často se prý nedokážou chovat slušně k cizím lidem.

„Jeden den jsem vzal kolo a jel na polabskou cyklostezku. Takový ten klidný, rovinatý úsek z Poděbrad do Nymburka. V jednu chvíli jsem si chtěl oddechnout, tak jsem položil kolo do trávy, fotil jsem si něco na druhém břehu, nějakou pěknou továrnu či co. Když jsem ji blejsknul, tak jsem zase zvedl tu svou ukrajinu a na kraji cyklostezky se připravoval na opětovné nasednutí, možná jsem i půlku předního kola strčil do stezky, přiznávám. V tu chvíli za mnou někdo zařval, že jsem až nadskočil leknutím: „Čum na cestu, čů**ku!“ Ohlédl jsem se a asi 10 metrů za mnou supěli dva chlapi v těsných dresech, věkově asi hodně podobní týpci jako já. Přejeli okolo mě ještě s nějakými dalšími poznámkami, já jsem jen zavolal „sorry“, hned byli pryč. Bylo mi samozřejmě trapné, že jsem kousek té (dost široké) cyklostezky nevědomky zabral. Ale hlavně mě zarazil ten „čů**k". Asi vám teď přijdu jako přehnaná citlivka, ale říkal jsem si, co vede zjevně solidního chlapíka ve středním věku, v civilu mezi svými jistě fajn člověka, aby hned z fleku vyjel s takovou agresivitou,“ napsal na sociální síti Facebook.