Jaká je po třiceti letech vaše hlavní vzpomínka na rok 1989? Je pořád tak euforická, jako se zdála ještě před deseti patnácti lety?
To je nejsilnější vzpomínka, tehdejší euforie. To nadšení, které jsme zažívali, se nedá popsat. A bylo oprávněné. Bez toho by se to ani nedalo řešit. Kdyby tehdy lidé neměli to zanícení, tak by neodvedli tolik práce, kolik odvedli. Tedy dobrovolné práce bez nároku na cokoli. V mém pohledu na revoluci, i po třiceti letech, jednoznačně vede právě euforie.
Pro vás má ta vzpomínka naprosto stejný nádech, jako když jsme si připomínali samet po deseti letech, po dvaceti letech?
Ano, to se nedá vymazat.
Myslíte, že je to tím, že jste byl s revolučním děním tak hodně osobně spjat?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
