Ústavní právník Jaroslav Kuba se v rozhovoru pro youtubový kanál Inovace Republiky podrobně věnuje otázce suverenity České republiky a aktivitám Sudetoněmeckého landsmanšaftu na našem území. Upozorňuje, že tento subjekt, který je podle německého práva pouhým spolkem, ve své historii, stanovách a programových prohlášeních přináší nespočet důkazů o tom, že se zaměřuje na státoprávní a politickou problematiku ve vztahu k České republice. Tyto aktivity se vesměs vztahují k problematice takzvaných Benešových dekretů.

Kuba zdůrazňuje, že správný název těchto právních instrumentů z let 1940 až 1945 zní „dekrety prezidenta republiky“ a připomíná, že jejich nouzové použití bylo způsobeno následky německé agrese a okupace. „Pro český právní stát je pak klíčový nález Ústavního soudu číslo 55 z roku 1995, který tyto dekrety prohlásil za ústavní a za platnou součást českého práva,“ připomněl odborník.

Mgr. Jan Kubata

• zastupitel města

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Listina základních práv a svobod sice garantuje svobodu projevu a právo se shromažďovat, avšak výkon politických práv na území České republiky přísluší podle ústavy jejím občanům. „Není to nic rasistického, ale je to logické vyústění faktu, že pouze státní občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí. Pokud tedy cizí spolek pořádá akci ve formátu sjezdu na území sousedního státu, dochází k překročení běžného rámce, zvláště když je akce dotována finančním příspěvkem z fondů cizího státního útvaru a účastní se jí cizí ústavní činitelé,“ podotýká právník.

Fotogalerie: - Proti landsmanšaftu

V takovém případě už podle Kuby nelze hovořit o pouhém svolení úřadem krajského města nebo pozvání od občanské iniciativy. Pokud předem nelze vyloučit politické projevy, které ve svých důsledcích zpochybňují zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu o platnosti dekretů, je na místě takové konání omezit pro ochranu práv druhých a pro bezpečnost státu.

Ústavní právník konstatuje, že tato akce narušuje svrchovanost republiky. Nejde sice o výraznou intenzitu, jako kdyby „sem vyjely nějaké tanky“, ale znaky narušení suverenity zde nachází. V této situaci by podle něj měla hlava státu jednat v souladu se svým ústavním slibem věrnosti České republice.

„Prezident by se měl obrátit formou protestní nóty na svůj německý protějšek a žádat nápravu, tedy aby Spolková republika Německo svým občanům takovou inkriminovanou akci nepřipustila. Podle mezinárodního práva totiž důvody pro podání takové nóty jasně existují,“ konstatoval expert. Prezident místo toho akci dal záštitu a se svým německým protějškem si ji pochvaluje.

Pokud česká strana zůstane nečinná, mezinárodní právo to vnímá jako takzvaný tichý souhlas, pro který odborníci používají latinský výraz „consensus tacitus“. Kuba varuje, že tichý souhlas s jednáním, které poškozuje stát, může být časem uznán za právně závazný a poškozený stát už se k němu nemůže vracet ani podávat dodatečné námitky. Podle jeho slov by proto nejvyšší ústavní činitelé, v prvním sledu hlava státu, případně premiér či jím pověřený ministr zahraničních věcí, měli v zájmu ochrany svrchovanosti vystupovat aktivně a nebýt jen pasivními přihlížejícími.

Chybí obecný zákon o referendu

V další části rozhovoru se Kuba zaměřuje na ostrou kritiku současného ústavního nastavení a dělby moci v České republice. Upozorňuje na to, že v porovnání s předchozí ústavou, která u nás platila do konce roku 1992, v té dnešní zcela chybí explicitní vymezení hodnot, které tvoří materiální základ suverenity, jako je například národní bohatství. Pokud takové ukotvení v textu chybí, je podle něj v momentech pocitu ohrožení velmi těžké se ve státě vůbec čeho chytit.

Současná ústava podle Kuby navíc občany příliš nechrání, protože nevznikala jako klasické stabilní dílo, ale jako určité provizorium. Samotní autoři a členové komise pro přípravu ústavy mu při různých výročích potvrdili, že text byl opisován z německého základního zákona, a to způsobem, který Kuba označuje za celkem nešťastný. Dokladem tohoto provizoria je podle něj i fakt, že po přijetí ústavy se jím nově zřízený parlament celé čtyři roky v praxi neřídil, protože neexistoval Senát, a přesto se tehdy přijímaly zákony, které dodnes zatěžují náš právní řád.

Fotogalerie: - Přátelé Arnošta Lustiga

Zásadní problém vidí Kuba v naplnění principů přímé demokracie. „Ústava sice referendum slibuje jako základní instrument, kterým by občané měli rozhodovat o zásadních a osudových ústavních záležitostech, jenže obecný zákon o referendu není po celou dobu existence ústavy vůbec k dispozici. Česká republika kvůli tomu patří mezi pouhé tři státy z celé evropské sedmadvacítky, které svým občanům neumožňují přímo rozhodovat o takto fatálních otázkách. Když se v minulosti jednalo o přistoupení k Evropské unii, musel být kvůli této systémové mezeře přijat pouze jednorázový ad hoc zákon,“ připomněl právník.

Podle Kuby by v plně suverénním státě měly zákony vznikat na základě společenské objednávky tuzemských občanů a v jejich zájmu, jenže statistika dnes ukazuje, že většina legislativy není ničím jiným než pouhým převodem vnějšího zájmu. Členství v Evropské unii s sebou navíc přineslo ustanovení, která do systému vkládají takzvanou sdílenou suverenitu, což Kuba přirovnává k minulému systému a tehdejší Brežněvově doktríně omezené suverenity.

Nelze sedět na dvou židlích

Kritice neuniká ani samotný způsob fungování dělby moci v České republice, který podle Kuby popírá základní demokratické myšlenky. Odkazuje na francouzskou revoluci a její Deklaraci práv člověka a občana, jež ve svém článku 16 jasně zdůrazňovala, že „stát, který nemá dělbu moci, nemá ústavu“.

Jako příklad funkčního mechanismu uvádí ústavu Francie, kde zvolený poslanec po nabídnutí vládního křesla dostane třicet dní na rozhodnutí, na které židli bude sedět, protože tyto funkce nesmí kumulovat. „V české ústavě však existuje článek 22, který takovou kumulaci moci přímo připouští. Kvůli tomu dochází k absurdním situacím, kdy poslanci zároveň sedí ve vládě,“ podotkl expert.

Připomněl minulou šestnáctičlennou Fialovu vládu, která měla jedenáct ministrů s poslaneckým mandátem, což v praxi znamenalo, že při hlasování o důvěře nebo nedůvěře vládě v Poslanecké sněmovně „mohli zvednout sami pro sebe hlas“. Současná vláda má sice stejný počet členů, ale situace se podle Kuby ještě zhoršila, protože v ní sedí o jednoho ministra a zároveň poslance navíc, který má takto nakumulovanou moc.

Fotogalerie: - Jednání vlády

„Ústava má v právním státě sloužit jako instrument, jehož pravomoci a vzájemné vztahy orgánů chrání a prosazují katalog zhruba padesáti základních práv obsažených v Listině. V českém prostředí však nejasná pravidla vedou k tomu, že se vše odsouvá do roviny politické vůle a dochází k nerespektování smyslu volebního práva,“ upozorňuje odborník na ústavní právo.

Prezident sice podle Kuby při svém odmítavém postoji ke jmenování některých ministrů samotnou ústavu formálně neporuší, protože z textu nevyplývá jednoznačná lhůta, ale stane se něco horšího. „Tím, že hlava státu nerespektuje výsledky voleb, skrze které občan přenesl svou plnou moc na zvolené zástupce, dochází k popření samotného smyslu práva podílet se na správě věcí veřejných. Pravidla hry jsou v české ústavě v lepším případě zkrátka mlhavá,“ upozornil expert.

Psali jsme:

Profesorka Hogenová: Průměrný Čech je daleko chytřejší než průměrný Němec

Hoffman: Vysídlenci se pořád nevzdali naděje

Brno čeká sjezd sudeťáků i protesty. Vnitro vyslalo jasný vzkaz

Provokace, průnik na cizí území. Předák Lužických Srbů o sudetském sjezdu