Na setkání ve zcela zaplněném salonku představili také krajského lídra kandidátky Svobodných do letošních parlamentních voleb – Lenku Brčkovou.
Prvořadý je náš, český parlament
„Od doby vzniku v roce 2009 máme po republice několik desítek obecních zastupitelů, také máme dva krajské zastupitele. V roce 2014 jsme získali v podobě mé osoby mandát v Evropském parlamentu, když jsme poprvé překročili magickou, důležitou hranici pět procent,“ spokojeně zhodnotil na úvod svou stranu Mach.
„Nyní máme volby, které považujeme za nejdůležitější, protože Evropský parlament zní poněkud honosně, jako že se tam všechno rozhoduje – a rozhoduje se tam toho hodně, bohužel, o nás a proti nám. Náš parlament je určitě nejdůležitější. Náš parlament určuje, jaké zákony zde budou platit a jestli se nakonec takzvaně začlení do našeho právního systému evropské směrnice a nařízení. Je to náš parlament, který rozhoduje, jak budou utráceny peníze daňových poplatníků – přes tisíc miliard každý rok,“ uvedl Mach. Dále řekl, že parlament určuje, kdo nám bude vládnout a kdo ČR reprezentuje v pozici premiéra. „Je to český parlament, kdo může rozhodnout, jestli budeme dále v EU nebo ne, jestli se může o této věci konat referendum či nemůže. Považujeme český parlament jako nejdůležitější českou instituci. Jsme celkem optimičtější. Nevěříme takzvaným průzkumům veřejného mínění. V roce 2014, když jsme kandidovali do Evropského parlamentu, jsme měli v průzkumech nulu nebo půl procenta. Pokud ty průzkumy někomu ubíraly, tak jinému zase přidávaly. Například hnutí ANO mělo 25-26 procent preferencí a v reálu mělo 16 procent. Víme, že průzkumům nemáme věřit. Teď neřeším, jestli jsou nějak úmyslně falšované, nebo jestli to neumí dělat. Realita je ta, že se neumí trefit. Máme radost z toho, že v posledních několika měsících rapidně přibývá reakcí, které dostáváme přes maily, facebook,“ řekl dále v úvodním proslovu Mach.
Daně a jak „Svobodně“ na ně...
„Lišíme se zásadním způsobem od jiných stran. Na prvním místě chceme elementární spravedlnost. Nechceme, aby zákony někomu přihrávaly v něčí prospěch na úkor všech ostatních. Jako že někdo vyrábí biopaliva a nemusí se snažit přesvědčit zákazníky, ať si je koupí. Prostě se zákonem nařídí, že tam je přimícháno nějakých pět procent řepkových paliv. Je to nespravedlivé, škodlivé. Proč má drtivá většina firem platit ze zisku 19 procent a pak je pár vybraných, které mají takzvané pobídky nebo daňové prázdniny a platí nula,“ věnoval se daňové politice Petr Mach.
„My velmi věříme tomu, že o penězích nejlépe rozhodne ten, kdo si je vydělá. Že stát se má podstatným způsobem zmenšit, má přestat tahat lidem z kapes obrovské daně. Chceme peníze nechat v kapsách lidí. My jsme vybrali něco přes 80 miliard korun výdajů, o kterých si myslíme, že jsou nespravedlivé, zbytečné. Máme seznam zbytečných úřadů, o kterých si myslíme, že by se měly zrušit. Těch 80 miliard bychom rádi nechali občanů. Konkrétně DPH, jejíž kus putuje přímo do Bruselu k přerozdělování do dotačních fondů nebo k živení bruselské byrokracie. Chceme ji zjednodušit a snížit. Spočítali jsme, že sazby můžeme sjednotit a snížit na 14 procent. Je to reálné.“
Když se podle šéfa Svobodných podíváme do Švýcarska, kde je daň 2,5 procenta na potraviny, osm procent na ostatní věci, tak 14 zní pořád děsivě, ale je to stále lepší než stávajících 21. „Myslíme si, že když jsou daně nižší, lidé jsou ochotnější ty svoje příjmy přiznat, než u těch obřích, vysokých, které lidem seberou více než polovinu výdělku. Pokud jde o přímé daně, chceme snížit základní slevu u poplatníka, ať je zaměstnanec nebo živnostník, o tisíc korun měsíčně. A pak chceme zrušit daň z nemovitosti a daň z nabytí nemovitosti. Myslíme, že jsou neefektivní, na nákladech jejich výběru stát zaplatí i 30 procent toho, co vybere. To je tak nesmyslná marže, nemluvě o nemorálnosti daní, že se zdaňuje něco, co už bylo předtím zdaněno. Někdo si koupí nemovitost za peníze, které už předtím vydělal a zdanil, a je mu vyměřena další nová daň,“ prohlásil europoslanec Petr Mach.
Kotlíkové dotace a bezpečnost
Celý kolotoč přerozdělování je podle Strany svobodných občanů nesmyslný. Dotace se podle Macha rozmohly jako mor. „Nejsou jen z Bruselu, ale přidávají se k nim i české. Když se podíváme na ty naše „slavné“ kotlíkové dotace, tak lidé stojí fronty. Ale jsou to peníze, které jsou přerozdělovány, stát musí živit úředníky na výběr daní, na rozdělování. Je to nespravedlivé – někdo si to vystojí, jiný ne. Takže my si říkáme, když si člověk koupí nemovitost, proč mu ty peníze nenechat, neberme mu ty peníze na přerozdělování dotací. Nechme jim to a každý se rozhodne, jestli si ten nový kotel koupí, nebo ne,“ byl v případě takzvaných kotlíkových dotací, které jsou v krajích velmi využívány, konkrétní Petr Mach.
„Chceme stát zmenšit, ale ne pokud jde o bezpečnost. Myslíme si, že stát se nemá plést lidem do života lidí, nemá je špehovat, co si myslí, nemá házet klacky pod nohy někomu, kdo se chce sám živit a nežádá nic od státu a chce podnikat. Stát má lidi nechat žít, být, nechat je podnikat a má zajistit to, co státu náleží. Zejména spravedlnost. Justice bohužel nefunguje ideálně. Má fungovat obranyschopnost země a policie. Součástí naší svrchovanosti je, že máme pod kontrolou to, zda a koho k nám pozveme. Tady dochází k docela drastickému pošlapání suverenity ze strany Bruselu, EU, kdy máme nějaký náš, podle mne docela dobrý azylový zákon, který říká, že když se k nám někdo dostane a požádá o azyl a víme, že je ve své zemi ohrožen, že mu tam hrozí smrt, tak může požádat o azyl. Máme nějaké postupy, kterými prověřujeme toho člověka. Desítky let to tu funguje, ale pak přijde Brusel, který řekne, že nám přidělí nějaké tisíce lidí podle kvót. A říká – když nevyhovíte, uvalíme na vás sankce.“ To je podle Macha jasné pošlapání svrchovanosti. „Nechceme, aby nám kdokoliv, třeba z Bruselu nebo odkudkoliv, diktoval, jak si máme naše věci u nás uspořádat. Pokud chceme něco regulovat pomocí zákonů, tak to má být náš český parlament, který o tom se vší odpovědností k našim voličům – ne k Bruselu – rozhoduje,“ uvedl Petr Mach.
Poté se představila Lenka Brčková, předsedkyně krajského sdružení Svobodných: „Celý život se zabývám profesí podnikového ekonoma. Vzhledem ke své profesi na mne dopadají výsledky našich zákonodárců v podobě dalších a dalších zákonů, které se v podstatě mění každé čtvrtletí. Daňoví poradci kolikrát sami neví, jak to všechno má fungovat. Ráda bych se zabývala sociální problematikou. Už se nemohu dívat na to, že lidé, kteří poctivě pracují, jsou trestáni, ale ti, kteří nepracují, tak si toto nechají od těch poctivých zaplatit,“ uvedla mimo jiné.
A začala diskuse.
Bojácný Sobotka
Dotaz muže ve středních letech byl ke kvótám. „Jak to, že ta samá věc se projednává na více místech, v Evropské radě, v Evropském parlamentu – a kdo o tom rozhodl?“
Mach vysvětloval: „Nejprve zasedla takzvaná Evropská rada, což jsou premiéři, případně prezidenti. Ta se schází více či méně jednou za čtvrtletí. Ta v této věci nemá kompetenci udělat rozhodnutí, které je právně platné. Oni udělají politické rozhodnutí ve smyslu – mělo by se to udělat. A pak jejich služebníci či nohsledi v jednotlivých dalších orgánech, jako je Rada ministrů EU, Evropská komise, to vykonají. Vymysleli nějakou tabulku a poslali to do Evropské komise, kde máme Jourovou. Ti začali připravovat legislativní text s paragrafy, s nějakým jménem a je to něco, co může být jako u nás například ve Sbírce zákonů. Evropská komise dává návrh. Ta v této věci také nemá právo rozhodnout. Pak to jde do Evropského parlamentu. Ten se může vyjádřit, ale jeho názor se bere jako nezávazný. Pak to jde do Rady ministrů, to je orgán, kde sedí ministři jednotlivých členských států. V tomto případě to tematicky spadá pod vnitro, takže tam jel náš ministr vnitra. Tam se hlasovalo podle pravidel, my jsme, jako třeba Maďarsko, hlasovali proti. Ale přehlasovali nás. Protože ti větší mají větší váhu. Při hlasování se nezapočítává hlas každého jako jedna ruka. Když se hlásí německý ministr, tak to má osmkrát větší váhu než český ministr, protože se jim přiděluje váha hlasu podle velikosti země. To udělala takzvaná Lisabonská smlouva, proti které jsme tehdy tak ostře vystupovali a kritizovali jsme tehdy Topolánkovu vládu, že odevzdala naše práva a nic za to nezískala. Paradoxně to není ani směrnice, ani nařízení, protože se jim to nevešlo do žádné ze škatulek, takže se to nazývá jen rozhodnutí. Já si myslím, že to bylo ilegální a že na to neměli kompetenci,“ objasňoval Mach.
A pokračoval: „Myslí si to i maďarská a slovenská vláda, které podaly proti tomuto rozhodnutí žalobu. Toto nebylo rozhodnutí dobrovolné. Předtím přijali dohodu na úrovni Evropské rady, že si jednotlivé státy rozeberou migranty takzvaně ‚dobrovolně‘. To vzniklo ale tak, že tak, jak jsme my jako Svobodní a další občané vystupovali proti bruselským kvótám, tak se toho premiér Sobotka zalekl a říkal jim, že když to bude povinná kvóta, tak to u nás neprojde, nám by to lidi nevzali. Tak vymysleli, že to bude jako dobrovolné, aby tam nebyl argument povinnosti. Ovšem skoro nikdo si ty migranty dobrovolně nebral. Ono to nemělo ani právní závaznost, to nebyla ani smlouva. Pak tedy vymysleli povinné kvóty, to vyšlo ve sbírce evropských zákonů. Je to napadeno u Evropského soudního dvora maďarskou a slovenskou vládou. Já jsem kritizoval naši vládu, že se k tomu nepřidala a tím se dostala sama do pasti. Tam je často rozhodování tak chaotické...“ povzdechl si europoslanec Mach.
Pomoc?! Ale jaká…
„Lisabonská smlouva o Evropské unii dala EU právo řešit problémy s migrací. Je tam jeden odstavec, který říká, že pokud je nějaký evropský stát zasažen velkou migrační vlnou, se kterou si sám neporadí, tak mu mohou ostatní členské státy pomoci. Tam je to takto vágně napsáno. Vždy, když se mluvilo doteď o pomoci, tak si člověk představí finanční pomoc – že se pomůže řešit ostraha nebo tábory pro migranty. Najednou se řeklo, co kdybychom na slovo ‚pomoci‘ navlékli rozdělení migrantů po Evropě. Právníci by tomu řekli, že je to extenzivní výklad, že je to více, než bylo původně myšleno, že tomu sami ve své hlavě přidají nějakou další kompetenci. V žádné té smlouvě není napsáno, že EU má pravomoc rozdělování migrantů podle kvót. To tam takto není, to si takto dovymysleli. Takto by se měla stavět ta obhajoba. Myslím, že pokud bychom to prohráli, stejně z důvodů naší svrchovanosti a bezpečnosti bychom se tomu neměli podřídit,“ upřesnil Mach.
Psali jsme:
I když se řekne „ne“, pro EU je to „ano“
Tentýž tazatel měl ještě podotázku – zda se dá říci, že kdyby premiér Sobotka řekl „ne“, že by nebylo co rozhodovat?
Mach na to reagoval: „Oni by jej mohli obejít. Evropská komise je podle smluv orgán, který navrhuje. I kdyby Sobotka řekl ‚ne‘ – má to samozřejmě politickou váhu, kdyby na tom prvním setkání premiérů řekl ‚ne‘, tak by dali nějaký závěr, novinářům by napsali, že většina premiérů se shodla, že se to má řešit kvótami, to by napsali médiím a stejně by nechali Evropské komisi, aby vymyslela návrh legislativního textu. Ale určitě bychom byli v jiné pozici, kdybychom měli odvážného premiéra, který by od začátku říkal ‚ne‘. Že je to ohrožení ČR, narušení suverenity naší země.
Pak bychom hlasovali svým ministrem vnitra ‚proti‘ v té Evropské radě. To, že bychom měli hlasovat ‚proti‘ v Evropském parlamentu, se nám zdá evidentní. Bohužel i tam byli europoslanci z České republiky, kteří hlasovali ‚pro‘,“ posteskl si Mach.
„Ta smlouva je tak nesmyslná, že Evropský parlament tam má napsáno, že tam má konzultační roli. U jiných návrhů, které se týkají něčeho jiného, se vyžaduje souhlas jak Evropského parlamentu, tak Rady. V kapitole ‚migrace a azyl‘ se říká ve smlouvě, že Evropský parlament má roli pouze konzultační. Tím chtěli říci, že i kdyby náhodou vyhráli euroskeptici, tak jsou schopni to přebít nějak jinak, na úrovni zástupců vlád a přehlasováním těmi většími státy. Pak naštěstí náš ministr, budiž mu za to částečná chvála, hlasoval proti kvótám. A byli jsme přehlasováni. Pak se stalo to, že se před měsícem usnesla naše vláda, že stejně další migranty už nepřijme a skončí u těch dvanácti, které přijali z těch tisíců. Zasedala Evropská komise a řekla, že dává České republice měsíc na to, aby začala přijímat – a jinak že nás dá k soudu.“ Lhůta má vypršet v těchto dnech.
EU není právní stát!
Dotaz dalšího muže středních let zněl následovně: „Když člověk někam přijde a pořádá o azyl, tak jej stát lustruje, kdo je, co má za minulost. Od pradávna to tak bylo, i když lidé od nás za totality utíkali. Jak je možné, že když jsme v právním státě, že ti uprchlíci mají falešné pasy nebo nemají historii, ale dostávají všechno, jako by byli legální?“
„EU není právní stát. Jednotlivé členské státy se mají zuby nehty bránit. Překročení hranice bez platného víza je ilegální překročení hranice. Angela Merkelová řekla bez ohledu na všechno, že kdo k nám přijde a prohlásí, že je Syřan, tak my mu tu poskytneme něco jako azyl. Teď k tomu dodali ještě rozhodnutí, že se za nimi mohou přistěhovat ještě všichni rodinní příslušníci. A zkoumají, kdo je mladistvý, protože ti mají ještě benevolentnější zacházení. Nikdo nezná jejich případnou kriminální minulost, jejich zapojení do různých válečných stran. Oni přijdou a něco prohlásí. A Německo je sem zve. Itálie jim udělí něco jako azyl. Může se to jmenovat dočasné nouzové povolení k pobytu na základě žádosti uprchlíka. A oni na základě toho je nechají volně chodit. Většina z nich jde z Itálie do Německa, kdo chce, jede na výlet do České republiky a zpět,“ vysvětloval Petr Mach.
Tady jsou podle něj porušeny principy právního státu. „Protože EU právní stát není a ta nařízení mají přednost před naším právem. Tady vidíme, jak se dostávají do konfliktu. Kdyby nám EU nařídila něco, co bychom stejně chtěli, tak to pojďme přijmout. Ale když nám nařizuje něco, co jde proti našim zákonům, proti naší svrchovanosti, proti naší Ústavě a základním požadavkům na bezpečnost – tak to prostě nesmíme přijmout. Jediné smysluplné je – odmítnout to. Pokud by vypravili nějaké transporty autobusů nebo vlaků s migranty k nám, tak naše vláda musí mít nástroje, policii, která je zastaví a otočí. Není možné jen dělat usnesení, že to nepřijmeme, ale je nutno dělat také reálné kroky,“ řekl Mach.
Pak ještě zavzpomínal na nedávná léta: „Když jsme mluvili o tom, že chceme ČR jako suverénní zemi, tak se nám všichni možní lidé posmívali. Od ministrů zahraničí, premiéra Špidly, přes ministra Cyrila Svobodu, novináře, že sem pleteme nějakou veteš v podobě pojmu suverenita, že to platí do nějakého 19. století. My jsme říkali, že suverenita je jasně definovaná. Že si na našem území rozhodujeme, co tady bude platit za zákony. V některých zemích se k tomu dobírají referendem... Suverenita, ať již v 19. nebo v 21. století, zůstává.“
Nato vystoupil mladší muž s poděkováním Petru Machovu za jeho aktivitu v Evropském parlamentu, řekl: „Já tam vidím vždy toho hrdého Čecha a vlastence.“
Europoslanec potěšeně odpověděl: „Jsem rád, že to někdo sleduje. Tam to nikdo nesleduje.“
Nikoliv „dovoz“, ale „sběr“ migrantů...
Další dotaz z publika zněl: „Dotaz k uprchlíkům, jak za pomoci neziskovek sem plují migranti, kteří jsou sbíráni loděmi na moři a dováženi do italských přístavů. Proč se tak děje, proč se na ně nenamíří nějaká zbraň a neřekne se, že vplouvají do výsostných vod a aby otočili loď. Kdo to může zastavit? Aby je sem nevozili a naopak, aby je vyháněli.“
Mach reagoval: „Jako poslanec mám právo interpelace, tedy dát dotaz na Evropskou komisi a ona má povinnost mi odpovědět. Dal jsem dotaz – jak to, že agentura EU Frontex, která vznikla na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady s tím, že má pomáhat členským státům k ostraze hranic – ale dělá pravý opak - dělá něco, co nemá ve svém popisu práce, a sice pluje s loděmi k břehům Libye, tam nabírá migranty ze člunů a vozí je do Evropy. V interpelaci jsem namítal, že v právním státě by se to mělo brát jako překročení úřední pravomoci. Že úřad má dělat jenom to, co je mu přesně stanoveno. To je zneužití peněz daňových poplatníků. Ačkoliv podle jednacího řádu by měli do čtyř týdnů odpovědět, tak já jsem čekal půl roku. Dali si s tím práci, co by vymysleli,“ posteskl si Petr Mach.
„Odpověděli mi, že zachraňovat lidi je jejich humanitární poselství a že tak jako tak v říjnu změnili nařízení o Frontexu, aby mu tam přidali možnost podílet se na záchranných operacích. Tak jsem napsal druhou interpelaci, že se jich stále ptám, jak to, že dělali záchranné operace předtím, než si rozšířili pravomoc. Opět půl roku marně čekám na odpověď. Připadá mi, že tu funguje něco jako dovoz migrantů. Takto jsem formulovat tu interpelaci na Evropskou komisi a oni mi v první fázi odpověděli, že jsem použil politicky nekorektní výraz ‚dovoz migrantů‘. Že mi nemohou odpovědět a doporučují mi dotaz opravit, aby mi mohli odpovědět. Zeptal jsem se, jaké slovo mám použít, jaké je přijatelné. Doporučili, že mám použít slovo ‚sbírání‘. Takto funguje EU,“ konstatoval Mach.
Logické by podle Macha bylo, pokud připlouvá loď, která nemá oprávnění vplout do přístavu nebo do výsostných vod, tak by měla být otočena. Tak se to děje v letecké dopravě. Tam se ani nemohou dostat do letadla. „Na letištích je přísná kontrola. Kdo nemá platné vízum, tak se sem nemůže dostat. Je to proto, že existuje nějaké nařízení, že když někdo přiletí letadlem a nemá ani vízum, už je sice na území země, ale neprojde dál kontrolou, tak letecká společnost by jej musela vrátit sama na své náklady,“ uvedl jiný příklad europoslanec.
Mafie!
Další tazatel uvedl, že byl v Itálii, jeho přítelkyně umí italsky, a sledovali tam zprávy. „Tam se toto neřešilo. Jednak jsem tam slyšel, že propukl skandál, kdy posádky a lidi, kteří operují při těchto námořních operacích, jsou propojeni s převaděči z Libye. Zveřejnili komunikaci – Libye, převaděči, posádky lodí, lidé v přístavech. Hovořili tam i o počtech lidí. To u nás vůbec prezentováno není. Co to je tam za mafii!“
„Podle našeho právního řádu je převaděčství trestný čin,“ uvedl Mach. „Ale EU to v podobě Frontexu dělá. To je prostředek pro všechny mafie . Proč to tak Itálie a Řecko dělají? V EU se vytrácí jakákoliv odpovědnost. Před dvaceti lety by je Itálie vracela, ale dnes má pocit, že ty migranty přijme, že se nemusí starat o ochranu hranic a oni jdou dál, do Německa, do Švédska.“
Muž dodal: „Tam to řídí mafie. A EU podporuje ubytování a další a z toho všeho jsou neuvěřitelné zisky. Tu mafii nikdo nezastavil.“
„Každý z ČR přece zná případ takzvaných příspěvků na bydlení, kdy sociálně slabí, většinou Romové, bydlí v domech a ty příspěvky jdou přímo těm ubytovatelům,“ poukázal na tuzemský „kšeft“ Mach. „Kšeftuje se s tím. Příspěvky jdou přímo jim, je tam fiktivní nájem a řídí to různé mafie. A to je náš malý příměr s našimi obyčejnými Romy. A teď si to představte v Itálii, kdy na to jdou takové peníze z EU. Tady také přece všichni ví, jak je to mafiánsky zneužívané, ty příspěvky na bydlení. Když taková dávka vznikne, tak je to příležitost na tom vydělat. V případě migrantů je to mnohořádově větší.“
Bezdětná Merkelová, bezdětný Macron
Jeden z posledních tazatelů: „To, co se děje, nedává smysl a popírá logiku. Nepodezřívám paní Merkelovou nebo pana Macrona, že by byli imbecilní. Ti lidé mají všech pět pohromadě. Jak se stavíte ke konspiračním teoriím, které razí například Benjamin Kuras. To znamená cílená islamizace Evropy?“
Mach odpověděl: „Zmínění lidé nemají děti a jejich způsob uvažování jde poněkud jinak. Když budeme uvažovat my, budeme si říkat – jak to dopadne na naše děti, případně na vnoučata, na rodinu. Oni mají trochu jinou užitkovou funkci, nějak se chtějí zapsat do dějin. Jak tomu říká Kubera – dobroser, konač dobra. To může být jeden důvod, proč se takto chovají. Nám je záhadou, že to ti Němci té Merkelové takto „žerou“. Když nechvalně známý někdejší předseda Evropského parlamentu, Němec a sociální demokrat Martin Schulz…“ – na to se z davu ozvalo: „To je pěknej hajzl!“ – „... se rozhodl, že se vrátí do Německa, aby porazil Merkelovou. Jak je možné, že Němci milují Merkelovou nebo ještě větší zlo v podobě Schulze?
V Československu, v době začínající komunistické diktatury v roce 1948, si dost lidí myslelo, že je to tak správné. V sedmdesátých, osmdesátých letech jsem zažil, že to byl pravý opak. Nikdo si nemyslel, že to je správné a všichni žili tak, že něco jiného říkám doma a sám sobě, ale něco jiného říkám pro úřady a ve škole. A já si kladu otázku, jestli je to tak už v Německu. Já se bojím, že se to překlopí do něčeho špatného, tak jak tomu bylo ve třicátých letech. To je to nebezpečí. My nemáme možnost zachránit Německo nebo Francii. Ale uchovat naši bezpečnou a svobodnou Českou republiku. Když slyším Macrona, tak to je čirý pragmatismus. Oni si ty migranty nabrali a už nevědí, co s nimi, tak je chtějí šoupnout dál...“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
