Prvního z českých prezidentů Douda poznal v osmdesátých letech, když pracoval v protialkoholní léčebně U Apolináře. Tam, jak vzpomínal, neustále docházel Václav Havel, který tam chodil za svou milenkou, další psychoanalytičkou Jitkou Vodňanskou.
S Havlem se prý setkával i na soukromých večerech, které doma pořádala Vodňanská. Budoucího prezidenta prý velmi zaujalo jeho povídání o Freudově psychoanalýze.
Nejspíš právě tato vazba prý pomohla na konci roku 1989, kdy prý Douda dostával revolučního lídra z psychického rozkladu. „V době revoluce začátkem prosince 1989 Václav Havel na pár dní zmizel a někde se skrýval. Jeho poradci mi jednou zatelefonovali, že je psychicky v prdeli, jestli bych s ním nepromluvil. Pak mě zavedli do nějaké podzemní místnosti v pražském metru, kde jsme vedli jakousi improvizovanou terapii,“ líčil psycholog Reflexu.
„Když jsem k němu do té podzemní místnosti šel, prosil mě grafik Joska Skalník: Víš, my potřebujeme mít zítra vytištěné plakáty s nějakým heslem, ať Vašek řekne, co si jako představuje,“ vzpomínal Douda na to, jak fungovalo vedení Občanského fóra.
Terapie s revolučním vůdcem proběhla a na závěr se Douda ptal, co by tedy chtěl napsat na kampaňový plakát. „A on na to, třeba tu věc Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí,“ popsal zrod hesla, které někteří vzývají ještě po třiceti letech.
Byla to prý poslední terapeutická návštěva, kterou u budoucího prezidenta měl. Ale ne proto, že by se Václav Havel „srovnal“. „Jeho okolí usoudilo, že spíš potřebuje nějaká psychofarmaka,“ popsal další psychologickou terapii hlavy státu.
„Myslím, že se na něm podepsaly ty čtyři roky kriminálu. Prášky a alkohol byly jedním z mála prostředků, jak mohl tu atmosféru přežít,“ zamyslel se psycholog.
Václav Havel byl podle něj křehký, ale současně tvrdý. A měl velký smysl pro humor, což psycholog doložil historkou, která se odehrála už v době jeho prezidentování. Při návštěvě Slovenska prý prezident Havel dostal darem malé vietnamské prase. Havlova přítelkyně Jitka Vodňanská jej prý rozhodla umístit u Doudy na zahradě. Douda praseti říkal „prezidentské“, pojmenoval ho Vašek, a když bylo vykrmeno na jateční váhu, konala se za účasti prezidenta zabijačka. „Tam jsme se všichni rozšoupli a udělali dortovou válku,“ vzpomínal psycholog.
Pak také vzpomínal, jak se s prezidentem Havlem „trochu opili“ na jednom „diskusním večeru“, které pořádal v lovecké chatě Amálie u zámku v Lánech.
„Havel byl úzkostlivý neurotik, ale přebíjel to silou osobnosti a touhou poznávat,“ vzpomínal na prvního českého prezidenta. Jeho kondici prý navíc moc neprospělo kouření a opakované operace, spojené s narkózami.
„Byl klasický typ narcistické osobnosti, křehký, ale tvrdý. Byl inteligentní a vzdělaný,“ dodal k psychologickému hodnocení prvního českého prezidenta.
Velmi se tím prý podobal svému nástupci. „Druhý prezident Klaus byl také těžce narcistický, vzdělaný a inteligentní,“ vzpomíná psycholog. „Tvrdý a křehký, ale racionálnější než Havel, jenž měl tendenci koketovat s esoterickým světem. Klaus byl víc neúprosný logik,“ říká Douda.
No a třetí prezident České republiky, Miloš Zeman, je prý oběma také mnohem podobnější, než by se zdálo. „Stejný narcis je Zeman. A stejně tvrdý. Kolik lidí se uchlastalo jen proto, že je využil a odkopl,“ připomíná Douda.
Jak ale zdůrazňuje, všech tří českých prezidentů si váží, a to jak politicky, tak i lidsky.
U politika je podle něj dnes důležité, aby měl charisma. „Lidi se chtějí bavit, cítit sílu a na programy kašlou,“ myslí si Douda. Ze současných politiků podle něj charisma mají jak prezident Zeman, tak premiér Babiš. A třeba i Miroslav Kalousek, který už ale podle něj hodně přesluhuje.
Charisma ale může být nejen pozitivní, ale i negativní. To je podle Doudy příklad dalšího politika, o kterém někteří mluví, že by se mohl stát českým prezidentem. „I negativní charisma skóruje, například mladý Klaus. To je Quasimodo jako vyšitý, ale má nepopsatelné charisma, jež část lidí přitahuje,“ popsal poslance příměrem ke zrůdě z románu Victora Huga.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
