V historii vždy byla hospodářská politika intenzivně provázána se zájmy významných finančních skupin. Ty lobbysticky ovlivňovaly politiku a hospodářskou politiku, tak aby šla na ruku zájmům předních byznysmenů.

Stejně tak je tomu i dnes. Tento vztah byl podle Šichtařové vždy dvousměrný. „Jakmile si finanční skupiny vylobbovaly nějaký typ hospodářské politiky, došlo k ekonomickému ovlivnění mas lidí – ať už skrze míru nezaměstnanosti, inflaci, válku a podobně. To následně utvářelo společenskou náladu a poptávku po nějakém jiném typu politiky,“ poznamenává.

Připomíná světovou hospodářskou krizi z roku 1929, která je daleko od toho, aby mohla být považována za selhání neregulovaného kapitalismu. „V realitě hlavně ilustruje nebezpečí vládních intervencí do ekonomiky. Ekonomický kolaps přišel jako nutná korekce umělého růstu navozeného expanzivní monetární politikou centrální banky,“ podotýká ekonomka.