„Problém tý naší mentality je, že si strašně málo věříme,“ prohlásil v rozhovoru pro server Reflex.cz. Češi toho ve 20. a 30. letech 20. století dokázali hodně. Byli tvořiví. Dnes jsme podle cestovatele nijací... „Za Havla jsme byly ten humanistickej stát a dnes nejsme nic. Snažíme se nemít žádnej názor a ze všeho se tak jako vykroutit,“ posteskl si. Češi ale podle Přibáně umějí i pozitivně překvapit.

Zvažoval i vstup do politiky, ale rozmyslel si to. „Je to spousta práce pro lidi, kteří si toho moc nevážej. Mě hrozně rozčiluje, když si druhý lidi nevážej toho, co někdo dělá. Myslím, že to je hezky vidět na neziskovkách – třeba Člověk v tísni. Tato nezisková oganizace pomáhá v nejedné zemi, její práce slouží i k tomu, aby lidé neprchali ze svých zemí, ale aby se jim dostalo podpory ke zvelebení vlastního státu.“ Člověk v tísni tedy podle Přibáně dělá přesně to, k čemu vyzývá prezident Zeman nebo předseda vlády Andrej Babiš (ANO). Pomáhá v zemích, odkud odcházejí uprchlíci či migranti. Přesto je tato nezisková organizace vystavena nebývalému tlaku. Proč. Podle Přibáně na to existuje relativně snadná odpověď. Je jednoduché někoho onálepkovat jako nepřítele a útočit na něj. Říkat, že právě neziskové organizace k nám dovážejí davy migrantů.