Navštívili jsme plzeňské trhy na náměstí Republiky, hned u katedrály svatého Bartoloměje, a nestačili se divit.
Dobrou (ne)chuť!
Človíčka by skutečně pohledal. Trhy ve formátu, který se po léta prakticky nezměnil, probíhají v krajské metropoli už řadu let. I přes kritiku, že stánkaři platí provozovateli nehorázné částky, a proto také občerstvení tady nemůže být nejlevnější. A tak se tu objevují čím dál více překupníci než výrobci, kteří ostatně nemají čas vystávat řadu dnů za pultem a výroba a práce aby jim stála, navíc aby ještě platili desetitisícové sumy.
„Podívejte se, klobása už bude za stovku,“ kroutí nevěřícně hlavou paní Anastázie. Ta si prý také, byť jako pracující důchodce, nechá zajít chuť na ovárek nebo prejt. Ten totiž v nedalekých kamenných obchodech (a nejsou to žádné řetězce) stojí desetinu.
Kontrolní orgány sem tak moc často nechodí, vždyť jde o projekt chráněný zdejší radnicí. Zajímavá byla kauza v předcovidové době, kdy trhovcům pomáhal za kus žvance jistý bezdomovec mající tuberkulózu a ještě nějaké kožní problémy.
Fotogalerie: - Uctění památky obětí genocidy
„Rohlík a mlíko“ – jen pro vyvolené?
Ceny jsou podle lidí vysoké i v obchodech, natož pak na trzích. Ty farmářské, které se konají každou sobotu, jsou ještě relativně slušně navštěvované, ale fronty před stánky se také očividně zkracují.
Jste pro odstřižení se od ruských dodávek plynu a ropy?Anketa
S tím souhlasí paní Anna, která má dospívající dceru, jíž zachutnalo mléko a je prý schopná vypít i dva litry plnotučného, aniž by jí to něco udělalo se zažívacím traktem. „Jsem ráda, že pije aspoň tohle, ona jinak vlastně nic pořádného nejí, ale stejně – za dvě mléka je pomalu stovka. Když chci koupit lepší, pod třicet korun jej nedostanu.“
Auto je drahý špás
Levné potraviny frčí. Nejen ve vietnamských prodejnách, které jsou otevřeny až do nočních hodin. Potraviny z Německa, ale i drogerie, to jde na dračku. Zvláště u těch, kteří se prostě nemohou dostat na nákupy i těch osmdesát kilometrů za hranice, do Bavorska. Třeba proto, že nemají auto v pořádném stavu.
Psali jsme:
„Čekám na katalyzátor už čtvrt roku, a nic. V republice byly jen dva,“ posteskne si pan Jiří, který podle svých slov nemá žádné fáro, ale běžnou zahraniční značku. To jeho kolega, který vlastní staršího forda, téměř veterána, čeká na opravu převodovky od podzimu. „Pořád něco není. Že jsem kupoval zimní pneumatiky,“ stýská si.
Velikonoční trh v Plzni. Foto: Václav Fiala
„A co když musíte denně z vesnice jezdit tady do montovny na Borských polích? Projedu několik tisíc korun za měsíc, ale zaměstnavatel mi nedá ani floka navíc,“ konstatuje pan Petr v Kristových letech. A to nemá žádnou „káru“, ale malý nafťáček...
Odnese to (nejen) kultura
„Tak holt nepůjdu do divadla, nekoupím si noviny a časopisy. A na dovču budu před barákem ve stanu, jak kdysi za totáče zpíval Jarda Štercl,“ bere věc s humorným nadhledem podsaditý šedesátník, pan Karel. „Na pivo chodit nebudu, to si koupím flaškový nebo v petce a budu lemtat doma u bedny. A když mě v televizi naserou, tak ji vyhodím a budu si pouštět péčka na mobilu. Stejně v televizi nedávají nic. Zlatý devadesátky,“ zasnil se. „To byla legrace. Ono i za komoňů bylo víc humoru, než je teď,“ rozumuje a mlsně se dívá na nabídku teplých specialit, která je na plzeňském náměstí na zmiňovaných trzích označena jak z doby Občanského fóra.
„Kupují cizinci a Ukrajinci. Našince nevidět,“ říká jeden z prodejců, který nechce být jmenován, a už vůbec ne vyfocen. „Ještě něco řeknu... a půjdu sedět jako za vraždu.“
Omladina si koncerty a akce nenechá ujít. Ta spíše pustí chlup, ovšem ne na trzích, a už vůbec ne na náměstí. Ale i mezi teenagery začíná být „in“ koupit si dobrý „čůčo“ a jít k někomu na privát. Pivo tedy nedají, ale míchané nápoje s energeťáky, to do sebou lijí – inu, jak říkají – „lejem!“ U mladých s nějakou výstavou či s podobnou akcí narazíte. Lepší je něco online, sociální média a tak dále.
Prachy! Prachy?
„Teď nám na dovolenou sníží cenu pohonných hmot, tak budeme moci jet na vejlet do sousední vesnice,“ paroduje nejnovější opatření české vlády pan Antonín. „Že budeme platit za elektriku a plyn jako mourovatí, to je jim jedno,“ konstatuje muž.
A všichni se shodují, že ten pravý cenový kolotoč – a nejen v potravinách – teprve vypukne. Zatím je to prý takové zahřívací kolo, ale v polovině roku, to prý bude fičák…
Přesto se najdou lidé, některé „celebrity“, které se v tuzemsku moc nezdrží. Tu Maledivy, jinde Bali nebo alespoň Kanárské ostrovy. „Tyhle hvězdičky jsou mimo realitu. Čerpají dotace a mají ruku pořád nataženou. Ale až bude hůř, dojde i na ně. Včetně těch slavných čutálistů, co za kopání do míče berou milióny měsíčně,“ temně prorokuje pan Antonín.
Stánky na trzích v Plzni. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
