Nejnovější přehled mediálních zajímavostí se bude točit kolem kádrování, protože jde o nový trend, který zřejmě vládne celou naší společností. „Patrné to je v tuto chvíli v médiích tím, jak se dělí na liberálně-demokratická, tedy všechna ta Fóra24, Hlídací psi, Neovlivní a tak dále, a poměrně velkou skupinu médií považovanou za alternativu. Dlužno dodat, že tento zmíněný tzv. mainstream je mainstream samozvaný, protože při pohledu na různé statistiky typu NetMonitor je vidět, že tyhle tituly, pokud jsou vůbec uváděny, nemají zdaleka takovou čtenost jako ty weby denuncované. Abych byl konkrétní. Začal jsem připomínkou o rozdělování médií a jediný pokus o propojení těchto dvou světů se jmenuje Krameriova cena. Minulý týden byla udělena už počtvrté, opět zhruba půl napůl mezi osobnosti mainstreamového světa a tzv. alternativního mediálního světa,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mezi osobnosti mainstreamu počítá i Martinu Kociánovou, která s pořadem „Kupředu do minulosti“ dlouhá léta působila v Českém rozhlase. „Ale když se Český rozhlas změnil na další baštu liberálních demokratů, byla nucena se svým pořadem přestoupit do internetového prostředí, ale svou povahou je tradiční mainstreamová novinářka. Vedle ní Eva Kantůrková, u níž už vůbec nemusíme uvažovat v nějakých alternativních dimenzích. Chci tím říct, že tohle je jediný pokus o přemostění těch dvou světů. Podle odezvy je zřejmé, že ze strany toho tzv. mainstreamu o žádné přemostění není zájem. Naopak se prohlubují příkopy mnohem víc než dřív a přitvrzuje se v tom kádrovacím úsilí. Potvrdil jsem si to na Louči, kterou píše Milan Šmíd, známý to normalizátor v Československé televizi. Celou normalizaci od roku 1969 vedl její zahraniční oddělení, takže si asi umíme představit, jakou školou života prošel,“ připomíná mediální analytik.
Známý normalizátor si hraje na nestranného posuzovatele
Milan Šmíd působil v zahraniční redakci ČST v letech 1969-90, ale ještě déle – celé čtvrtstoletí – byl v letech 1965-90 členem Komunistické strany Československa. „A tenhle člověk si troufá nálepkovat a z různých profesně moralistních stanovisek hodnotit jiné kolegy v médiích. To, že učí na vysoké škole, je věc té vysoké školy, pravděpodobně studenty neučí, jak normalizovat redakci zahraničního oddělení České televize. Asi je učí jiné věci, ale do toho mi nic není. Mně je do toho, co píše o aktivitách, se kterými jsem buď nějak propojen nebo o nichž mám dobré informace. A o Krameriově ceně, i když s ní už nejsem propojen, něco vím. Velmi mě urazil článek pana Šmída – spíš bych měl říct soudruha Šmída – pod titulkem ‚Krameriovy ceny v zrcadle rešerší‘. Hraje si tam na nestranného posuzovatele, rešeršistu shůry, který o jednotlivých oceněných vynáší velmi dramatické soudy,“ kroutí hlavou Petr Žantovský.
Třeba o Pavlu Chrastinovi, někdejším spoluzakladateli kapely Olympic, muzikantovi, textaři, televizním dokumentaristovi, který v 80. letech emigroval do Austrálie. „Po návratu se věnuje publikování na Neviditelném psu a jeho komentáře jsou hodnoceny velice pozitivně. A protože pan Chrastina je téměř osmdesátník, je vnímán také jako moudrý muž, který má co říci. Panu soudruhu Šmídovi je pan Chrastina v podstatě jen dalším patníkem, který lze okopat. Stejně jako paní Kociánová. Z neznámých důvodů tam jmenuje lidi, kteří prošli jako hosté jejím pořadem. To jsem se musel smát, co mu vadí. Měla tam Václava Cílka, což je velice respektovaný klimatolog. Dále Maxmiliána Kašparů, jednoho z nejvzdělanějších lidí v republice, mimo jiné také člena Rady České televize. Lenku Zlámalovou, pravicovou ekonomickou novinářku. Herce Jaroslava Duška, spisovatele Benjamina Kurase, politologa Petra Robejška, generála Petra Pavla i generála Andora Šándora, tedy velice pestrou sešlost,“ poukazuje mediální odborník.
Šmíd opět trefil vedle, na jeho Louči je to běžné skoro pořád
Milanu Šmídovi zřejmě vadí, že se moderátorka pokouší – za to i dostala Krameriovu cenu – o to nerozlišovat mezi lidmi podle jejich názorů a politického postoje, ale podle kvality práce, která je za nimi. „Stejně tak mu je trnem v oku Boris Koróni, zakladatel a provozovatel slovenského internetového rádia Slobodný vysielač. Nejvíc mě ale dostal poslední větou článku: ‚Ocenění Evy Kantůrkové, která svolila s tím, že si bude vyměňovat názory s Petrem Žantovským, a pak z toho vznikne kniha, ponechávám bez komentáře. Jenom bych rád věděl, co této mesalianci říkají její synové‘. K této větě soudruha Šmída několik vět mých. Za prvé to, že vznikne knížka Evy Kantůrkové se mnou, vymyslela Eva Kantůrková, ne já. Pan soudruh Šmíd by neměl psát nesmysly, když o tom nic neví. Za druhé, co je mu do toho, jestli paní Kantůrková píše knihy se mnou, s Jiřím Svobodou, s doktorem Zvěřinou či s kýmkoli jiným? To je věc paní Kantůrkové a soudruh Šmíd do toho absolutně nemá co mluvit,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Závěr článku považuje za esenci odpornosti a připomíná, že synové Evy Kantůrkové jsou televizní revolucionář z roku 2000 Jan Štern a jeho bratr Ivan, který byl dlouhá léta šéfredaktorem někdejšího Rádia Svobodná Evropa, ČRo-6. „Měl jsem tu čest s panem Ivanem Šternem spolupracovat, považoval jsem ho za člověka, který má jiné názory než já, ale vždy bylo zajímavé s ním diskutovat, protože je vzdělaný, dokáže argumentovat a je soudný. Jeho bratra neznám, ale hlavně nevím, co to má co dělat v tomhle článku soudruha Šmída, jen tím přilévá olej do ohně. Jen říká, že tu je propast, kterou nesmíme přemostit, klidně postavme i zeď mezi matku a syny, třeba ji to donutí myslet správným způsobem. Velmi se mýlí. Jestli je někdo nedonutitelný ke změně svobodného způsobu svého myšlení, tak je to právě paní Kantůrková. Stejně jako byl Honza Petránek, který Krameriovu cenu dostal před čtyřmi lety. Soudruh Šmíd opět trefil vedle, u něj je to běžné, stačí otevřít jeho Louč téměř kdykoli,“ podotýká mediální analytik.
ČT ani ČRo nejsou tak důležitá média, jak si namlouvají
Druhé téma se týká článku „ČT + ČRo + ČTK = Média určená k likvidaci“, který Ondřeji Neumannovi vyšel na Hlídacím psu uvozen dramatickým fotem s napřaženou pistolí. „To mělo vyvolat představu zločineckého gangu, patrně politicko-alternativně-mediálního, který se pokouší zničit tzv. nezávislé zpravodajství veřejnoprávních médií. Poslední dobou se rozmáhá, že lidé píší o věcech, o nichž nic nevědí. Jako když Václav Moravec v televizi říkal, že redaktoři ČTK by měli psát názory a dělat investigaci, to je na podobné úrovni. Tenhle Neumann tvrdí, že ‚nepřátelé nezávislého zpravodajství dlouhodobě posilují v Radě ČTK, Českého rozhlasu a plně v rukou teď mají i osud celé Rady České televize‘. No Rada ČT je do té míry konformní vůči lidem, jako je Neumann a názorová skupina, kterou reprezentuje, že zvolila Petra Dvořáka ředitelem šest měsíců před koncem předchozího mandátu tak, aby posichrovala kontinuitu toho, co se v České televizi děje,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To by normální rada, která by opravdu zastupovala veřejnost, rozhodně dělat neměla. „Pan Neumann má zřejmě na mysli, že se ve Sněmovně podle zákona schvalují výroční zprávy veřejnoprávních médií, a to, že když se dvakrát po sobě zpráva neschválí, tak je možno odvolat Radu ČT nebo ČRo jako celek. Myslím, že se k tomu neschyluje z řady důvodů. Za prvé Česká televize ani Český rozhlas nejsou zdaleka tak důležitá média, jak si sama namlouvají. Z toho plyne, že nejsou zdaleka tak zásadním tématem pro diskuse politiků a zcela určitě nemůžou a nebudou příčinou politických turbulencí, i když by si mnozí strašně rádi zopakovali rok 2000, kdy zvítězili. Konec konců jsme to viděli na případu štvanice na Michala Semína, kdy dokonce i jinak uvážlivě vystupující předseda sociální demokracie Jan Hamáček na osobě Semína postavil pokračování stávající koalice hnutí ANO a ČSSD,“ poznamenává mediální odborník.
Počty demonstrantů na náměstích jako závody v nadsazování
To považuje za naprostý nesmysl, kdy je význam Rady posouván tam, kde z principu není. „Ze zkušenosti v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, jejímž členem jsem počátkem milénia byl, i nyní z Rady ČTK mohu říct, že pravomoci rad jsou poměrně velmi malé. Konkrétně pravomocí Rady ČTK je dohlížet na to, aby tisková agentura plnila zákon o ČTK z roku 1991, jenž obsahuje v podstatě jedinou klausuli, která je výkladově gumová, jak se tehdy zákony psaly na zelené louce a od té doby nebyl nikdy novelizován, a zní zhruba v tom smyslu, že ČTK je povinna poskytovat nestranné a všestranné informace o dění v politice a ve společnosti. Na to máme dohlížet. Vyhodnocujeme podněty od občanů a dáváme je ke konfrontaci panu generálnímu řediteli. Jeho vyjádření buď vezmeme, nebo nevezmeme za své,“ popisuje Petr Žantovský.
V každém případě Rada ČTK do chodu tiskové instituce nikterak nezasahuje, takže hysterie, která se strhla kolem dovolby nových radních, je zcela zbytečná a zástupná. „Je to zástupný politizující prvek, který má jenom vyšponovat napětí a dostat lidi na náměstí, to je zjevné. Mimochodem když už jsem zmínil náměstí, tak mě na serveru Reflexu zaujal text Vladimíra Ustohala ‚100 tisíc lidí na Staromáku? Nesmysl! Počty demonstrantů na náměstích jako historické závody v nadsazování‘. Autor na základě výpočtů dospěl k závěru, že jde o závody v přehánění, že všechny ty účasti byly tak poloviční nebo i menší proti tomu, co uváděli pořadatelé. Stojí to za přečtení, protože se to bude jistě týkat i zítřejší akce na Letné, o níž se nepochybně dočteme, že tam bylo milion lidí, ale ten by se tam podle výpočtů nevešel. Milion lidí tam nebyl ani 25. listopadu 1989, jak nám tehdy hlásili někteří nadšenci, ale kolem 225 tisíc,“ opravuje zažité mýty mediální analytik.
Lidé mají být přesvědčeni, že veřejnoprávní média jsou v ohrožení
Vrací se k článku Ondřeje Neumanna, jenž tvrdí, že prezident Miloš Zeman chce obsadit Kavčí hory, že mu vadí Rada, kterou údajně Sněmovna odvolá. „To si nemyslím, protože dosud tam všechny výroční zprávy prosvištěly ‚bez ztráty desítky‘. Nečekám, že by soudní politici šli do tak malicherného sporu, aby se hádali o osud České televize, která svůj kredit u rozumných lidí už ztratila. Rozumní lidé Českou televizi neberou jako zdroj informací, ale jako zdroj jednoho politického názoru, a tak už nikoho nezajímá. Český rozhlas je na tom v poslední době velmi podobně. Pan Zavoral se obklopil lidmi, jako je Petr Šabata, bývalý soudruh redaktor zahraničního oddělení Mladé fronty. Jeho díla, stejně jako díla pana Leschtiny, Komárka a dalších soudruhů byla v té době vzorově budovatelská a oceňovala úsilí našich pracujících, vysoký stupeň demokracie v Sovětském svazu a naopak podrobovala kritice velmi nízkou hladinu demokracie v západních zemích,“ poukazuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Petr Šabata je soudruhem vedoucím redaktorem Českého rozhlasu Plus. „Jeden z jeho prvních kroků byl ten, že vyčistil rádio od všech, kteří by mohli mít jiný názor, než zastává on a jemu blízcí. Takže je to zase rádio jedné noty. Český rozhlas si jako instituci platíme z koncesionářských poplatků ze zákona. Zákon považujeme za špatný, v tom nám nikdo nebrání, ale také ho nikdo nezmění, protože politici se těch médií bojí. Ale žádné sundavání rad v podobě neschválení výročních zpráv nehrozí. Nicméně pan Neumann naprosto zjevně šíří paniku, která má sloužit tomu, aby veřejnost byla přesvědčená o tom, že jediná svobodná média – ta veřejnoprávní – jsou v ohrožení, že se zlikvidují a že v tu chvíli budeme všichni podrobeni zájmům Ruska, Číny a tak dále. Ten text je hodný rozboru nějakého psychiatra spíš než mediálního analytika. Třeba se toho nějaký nezávislý psychiatr chopí. Pan doktor David to nebude, ten je v Bruselu,“ zužuje mediální analytik Ondřeji Neumannovi okruh možných lékařů.
Servilní rozhovor s nadřízeným, jehož hodnocení médií má slabiny
Závěr bude patřit dvěma textům z nechvalně známého serveru Fórum24. „Někdy mám pocit, že už vůbec nemá smysl komentovat tenhle web, protože kromě toho, že je nepředstavitelně samožerný a přesvědčený o své genialitě, tak se z něj vlastně nic nedozvíme. Leda názory pana Šafra a jím vedeného týmu, pak spoustu dezinformací, nepravd, do konspiračního kabátu převlečených podezření, nálepek a hlavně třídního boje vůči těm nežádoucím. Takže Fórum24 jako takové je snad i mezi těmi Hlídacími psy a Neovlivními největší bulvár a největší žumpa, jak říká pan prezident. Snad už bych se jím ani nezabýval. Nicméně v posledních dnech se dopustili dvou opravdu unikátních věcí, když vedoucí editorka Hovorková udělala rozhovor s šéfredaktorem Pavlem Šafrem. To samo o sobě je docela zvláštní, aby zaměstnanec dělal rozhovor se svým vlastním nadřízeným,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Logicky jde o velmi servilní rozhovor, v němž Pavel Šafr apodikticky hodnotí mediální scénu včetně devadesátých let. „Vychází z toho, že to nejhorší na světě kromě Ruska, Číny a Severní Koreje je u nás, že všechna západní média jsou úplně v pořádku a jsou zcela odtažena od praktické politiky. Chtěl bych ho doplnit, protože zcela opomněl osobu Ruperta Murdocha, velkého mága britských, amerických a australských médií a jeho obrovitánský vliv na britskou politiku, zejména v období Thatcherové a Blaira. Jako vlastník neskutečného množství mediálních prostředků dokázal, že vůbec není potřeba mít jasnou vizi, důležité je být nalepen na politika, kterého takzvaně uděláme. Ví se, že navzdory tomu, že Murdochovy mediální domy šly na ruku Thatcherové, tak jakmile skončil John Major jako její neschopný konzervativní nástupce ve funkci ministerského předsedy, tak labouristického Tonyho Blaira udělala britským premiérem dvakrát Murdochova média,“ poznamenává mediální analytik.
Myslet vážně ty blbosti, tak by slovo naivní bylo příliš kulantní
Většina bulvárních titulů byla jeho a Blairovi dělala největší možnou propagandu. „A že to nebylo zadarmo ve smyslu legislativním, ve smyslu výhod na trhu, ve smyslu jakýchsi bonusů, benefitů, to si snad nemyslí ani tak naivní člověk, jak z toho textu vychází pan Šafr, pokud si toto myslí. Znám ho léta, takže vím, že naivní není. To je jedna z vlastností, kterou určitě nemá. Ale hraje si na naivního. Protože kdyby myslel vážně všechny ty blbosti, co napsal, tak by slovo naivní bylo velmi něžným a kulantním hodnocením jeho tvůrčí mysli. Ten jeho útok zejména na Babišova média je orientován politicky a nemá vůbec žádný vztah k tomu, že se snaží tvářit, že bojují za záchranu novinářské profesionality, nezávislosti a nestrannosti. Fórum24 je samo o sobě popřením všech těchto kritérií, která považujeme za normální a správná u médií, kterým bychom měli věřit,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Zmíněný rozhovor vnímá ještě na úrovni špatné televizní mikrokomedie, ale mnohem drsnější je Šafrův středeční článek s titulkem „Dejme Babišovým lidem šanci vrátit se do slušné společnosti. Musí začít omluvou“ a fotkami lidí, kteří píší pro Lidové noviny: Martinem Zvěřinou, Petrem Kamberským a Janem Macháčkem. „Kdo sleduje vývoj v českých médiích, ví, že Jan Macháček, bývalý hudebník Plastic People a Garáže, pracoval ze začátku v médiích v titulech jako Respekt a určitě je to člověk názorově stojící na této straně. Kdybych to personifikoval, tak stojí na stejné straně jako Šafr. Kamberský ve většině svých komentářů také a Zvěřina rovněž. Tak nevím, proč si Šafr vzal na mušku právě tyto tři pány a jim byl nejspíš určen vzkaz, aby se vrátili do slušné společnosti, kterou reprezentuje Šafr a jeho parta. Představuje si to tak, že ti, kteří by byli hodni návratu do takzvané slušné společnosti, by měli přidat veřejnou sebekritiku, že se vůbec kdy za peníze zahazovali s médii pana Babiše,“ líčí mediální odborník.
Laskavý Šafr připravil text omluvy pro pomýlené novináře
To pokání při návratu do slušné společnosti by mělo vypadat takto: „Omlouvám se, že jsem kvůli osobnímu prospěchu anebo z hlouposti sloužil špatné věci. Uvědomuji si to a hluboce se omlouvám české veřejnosti. Již nikdy nebudu pracovat pro trestně stíhaného politika, který svojí kumulací ekonomické, mediální a politické moci poškozuje demokracii a svým konfliktem zájmů a čerpáním dotací dělá naší zemi ostudu před Evropou a před celým světem“. A článek zakončuje nadějným vzkazem: „Jsme připraveni poskytnout napraveným kolegům prostor“. „Myslím, že nám to silně připomíná padesátá a sedmdesátá léta. V padesátých letech byly slyšet z úst zlomených a po měsíce vyslýchaných a mučených politických vězňů sebekritiky typu: ‚Doznávám se k tomu, že jsem spolupracoval s protistátním spikleneckým centrem a sloužil jsem západnímu imperialismu a poškozoval jsem vědomě zájmy československého pracujícího lidu‘ a tak dále,“ připomíná Petr Žantovský tragickou stránku našich dějin.
Něco podobného se vyžadovalo po roce 1968 s tím rozdílem, že tehdy už to nekončilo šibenicí, ale různými nepříjemnostmi. „To byly ty prověrkové komise, které se lidí ptaly, jaký mají názor na vstup spojeneckých vojsk v srpnu 68, jaký mají názor na ekonomickou politiku Oty Šika, jaký názor mají na výsledky lednového pléna 68, na působení Alexandra Dubčeka a tak dále. Když člověk odpověděl upřímně, že si myslí, že si strana řešila vnitřní problémy a hledala lidštější cestu, jak se říkalo s lidskou tváří, pro svoji další politiku, tak se se zlou potázal. Musel totiž odpovědět: ‚Doznávám, že jsem se mýlil. Doznávám, že ekonomická politika Oty Šika je nejhorší na světě. Doznávám, že Alexandr Dubček je zločinec a chtěl prodat náš rozvinutý socialismus imperialistům‘ a tak dál. Úplně stejné kádrování a stejné recepty Macháčkovi, Zvěřinovi a Kamberskému doporučuje pan Šafr. Musím říct, že mi šel mráz po zádech, když jsem to četl. A bojím se, co bude následovat,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
