V průběhu dne navštívil Michal Horáček Loděnice a tamní výrobu gramodesek. „Dělají nejvíce černých vinylových desek na světě, ale jak jsem viděl, nabízejí další inovace?“ seznamoval přítomné nadšeně. „Vymysleli vlastní software, jedinečný na světě. Dělají nepřetržitě, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu Je to velký příběh českého úspěchu, protože oni tomu dodávají tu přidanou hodnotu. Jsou světoví a to je něco, to je třeba ukazovat, to je naše budoucnost. Ne montovny. Montovny dobrý, daly lidem práci, ale budoucnost je v tomto,“ uvedl pro několik desítek přítomných.
Popsal člověka, který tu nechtěl dělat, protože závod vlastnil Američan. Od doby, kdy 92 procent vlastní Češi, tak ano. „Polovinu svého života, který strávíme v bdělém stavu, většinou strávíme v práci. Každý, kdo je v ní nerad... to je strašné,“ podotkl prezidentský kandidát.
Byl také v místní nemocnici, kde si prý připadal jako ve Švýcarsku. „Jsou tam sochy, majitel pořádá každý rok sympozium, kdy dá umělcům materiál, ubytování, příležitost. A ještě kdo vyhraje, dostane peníze. Já, který jsem prožil socialistické zdravotnictví... Možná, že se někdo pamatuje na OÚNZ...“, a přítomní lidé vyhrkli: „to byl Okresní ústav národního zdraví!“. A Horáček na to: „To bylo jen na povrchu. My jsme tomu říkali Odevzdej úplatek nebo zemřeš,“ vysvětlil za smíchu lidí.
Ještě se vrátil ke zdejší nemocnici. „Tu vlastní Řek, ale co je vlastně špatného, že nám sem přijede, postaví nemocnici, odevzdává tady daně. A nebere žádné dotace, ani z Unie, ani ze státu.“
Poté ve městě ještě navštívil restauraci, kde před sedmi lety majitel začal se stánkem a nyní má nabito a má restauraci i v Praze. „Tyto příklady musíme ukazovat, aby motivovaly ostatní lidi,“ uvedl nadšeně Horáček, který na sebe vzápětí odhalil, že v Berouně jeho otec vystudoval gymnázium.
Nejen o tužce
K Hradu pak poznamenal: „Každý člověk, který se tam ocitne, je ve velkém nebezpečí, že se zblázní. Obklopí ho kruh lichotníků a tomu je těžké se bránit. Václav Havel to věděl a bojoval. Je tam určité kouzlo. A chybí stará osvědčená instituce, a to je institut šaška. Tam má být někdo, kdo se tomu mocipánovi pitvoří, dělá si z něj legraci a upozorňuje ho na všechno. A schválně, přehání to. A není vůbec korektní. To je šašek! To bychom tam měli zavést, abychom ty naše prezidenty chránili, aby nezešíleli,“ řekl za smíchu přítomných.
„Člověk, který kandiduje, si musí uvědomit, že není žádný rozdíl mezi soukromou osobou a prezidentem republiky. To je člověk, který nás zastupuje navenek. A podle něj nás budou hodnotit a ptát se – jací jsou ti Češi? Poučovali nás o globálním oteplování a zmizela nám jedna tužka.“ A opět smích zúčastněných.
„Aby si lidé řekli, když někam přijede – to je náš prezident! Toho jsme si vybrali, aby nás zastupoval. A to jsme dobře udělali! Dva poslední prezidenti to tak nemají, a proto jsem ohlásil svou kandidaturu. Myslím, že mohu nabídnout něco jiného. Co je tématem prezidentských voleb? Chcete dalšího kariéristu, který je navázaný na politiky a byznysmeny? Nebo nezávislého na všech dalších zájmech, člověka, který může hájit zájmy každého občana bez rozdílu. Prezident je občan vyslaný tam proto, aby hájil demokracii a znemožňoval zneužívání ze strany silných hráčů,“ uvedl dále.
Monarcha Zeman pohrdá lidmi
Který představitel ODS má vaše sympatie?Anketa
„To je moje nabídka. Tato nezávislost. Mě mrzí od médií, že to nezohlední. Já nejsem chemik, bádající v polymerech. Já jsem sociální antropolog. To je ten, kdo je kompetentní k posuzování člověka ve společnosti. Jakou lepší kvalifikaci by měl prezident mít? Prezident Zeman někde řekl, že nejzbytečnější jsou sociální antropologové. A já bych mu chtěl říct, že ne...“ oponoval současné hlavě státu za smíchu Horáček.
A ještě přitvrdil. „Je tu hodně lidí, kteří mají obavu o své místo ve společnosti. Nejhorší je strádat nedostatkem respektu. A někteří lidé, ať oprávněně nebo neoprávněně, jako by toto naznačovali. Podle mého soudu lidmi pohrdá. Chce být pražský kavárník, akorát na to inteligenčně nemá. Tak se obrátil k těm, kterými ve skutečnosti pohrdá. On nikdy pro ně nehnul prstem. Jezdí po těch vesnicích, ale přijede tam jako monarcha, dostaví se na to pódium, udělá monarchistické gesto – to jsem já, krásný a velký, podívejte na mne a řeknu vám několik pěkných bonmotů. A zase jede pryč. Ale neposlouchá. Nikdy! On s nimi nestráví ani deset minut, aby je poslouchal. A těch příběhů jsou tisíce a on jim to nedá ani jednou. Neumí jim opravdu dobře odpovědět. Čím to, že když to nedává, že si lidi myslí, že to dává. Jsem si jistý, že nynější prezident Miloš Zeman příštím prezidentem nebude,“ burcoval za potlesku lidí Horáček.
„Já svou poutí jedu jakoby kolem světa, z Prahy kolem zeměkoule, a připadá mi, že ti další kandidáti jako by nastoupili v Čerčanech,“ přirovnal svou předvolební pouť Horáček za smíchu přítomných. „To je dost málo. Těch lidí si nemohu moc vážit. Měli k tomu své výhody, stranické mašinérie. Jak současný pan prezident, tak pan profesor Drahoš, který měl za sebou lidovce. To je legitimní, oni mu to nemuseli dávat. A současně já si neberu od nikoho prachy. Třeba od pana Sekyry. Myslím si, že moje kandidatura je prostě poctivější. Vaše svaté právo je rozhodnout.“
Ke kauze Čapí hnízdo uvedl stručně: „V zájmu pana Babiše a pana Faltýnka je projít tím procesem vyšetřování, případně soudu. Je v jejich vlastním zájmu, aby se tomu procesu vystavili jako každý z nás.“
Chci, abychom se pořád přeli! Ale plodně...
Začala diskuse a muž středního věku se ujal slova: „Říkal jste, že prezident by měl být reprezentativním vzorkem našeho národa. Já bych si to přál, abyste to byl vy. Neměl byste v dnešní době trochu přitvrdit?“ doporučil muž Horáčkovi.
Horáček odpověděl: „Je tu program smiřovatele, spojovatele rozdělené společnosti. Nebudu smiřovatel, nebudu násilný spojovatel, protože bych omezoval lidská přání něco říkat a něco prosazovat. Musíme omezovat jenom ty výroky, které přesahují meze zákona, třeba vyzývaly k násilí. Chci, abychom se pořád přeli. Ale přeli plodně, aby z toho něco zůstalo. Protože jenom ze sporu něco vzniká. Chci, aby nikdo v našem sporu nebyl vylučován – že je sluníčkář nebo xenofob nebo vidlák, pražský kavárník – to jsou hloupé kecy, které nás zdržují, podvazují naši akceschopnost a nás jako společnost, která se musí sjednotit na největším společném jmenovateli, kterým je zájem České republiky. Zájem prosperity, morálky, duchovní a také samozřejmě materiální, které chceme nejen pro sebe a své děti a jejich děti.“
Všechno ostatní je podle prezidentského kandidáta v pořádku – když se budeme hádat.
Číňanovi z očí do očí
„Přece není možné jezdit do Číny, k tomu čínskému soudruhovi a žmoulat čepici v ruce,“ pustil se do kritiky Zemanových cest na Východ Horáček. „A říkat, že se tam učíme, jak docílit stabilizaci společnosti. To je nejhorší, co jsem v životě zažil. Já nechci žádnou stabilizaci. Já chci dynamickou zemi, která každému nabízí uplatnění jeho nápadů a možnost něco zkusit, a třeba i selhat. Ale stabilizace je mrtvolnost. Říci tomu Číňanovi, jehož režim vězní lidi jenom proto, že píší básně, divadelní hry nebo tu a tam něco řeknou, to není možné. Ano, jet tam na návštěvu, ale říci – vy Číňané jste jako my podepsali Chartu OSN a tam se říká, že lidská práva jsou univerzální a nedělitelná. A my tady máme nejvyšší čínský soudruhu seznam, který jsem vám přinesl, asi o tom nevíte, ale to jsou jména lidí, kteří jsou za něco vězněni. A nám se jeví, že nejsou vězněni právem. Možná, že vám to uniklo, tak vám to tady nechávám. OK. A teď budete kšeftovat. Takového prezidenta já chci. Který se nebude shýbat ani před Merkelovou, Putinem, Si Tin-pchingem,“ doplnil za potlesku lidí Michal Horáček.
Psali jsme:
Fortuna a hazard
Jiný muž středního věku byl nekompromisní: „Jaký myslíte, že máte u voličů morální kredit, že jste byl průkopníkem a majitelem společnosti, která se zabývala tvrdě hazardem. Fortuna, že. S tím souvisí ty asociální věci, rozpady rodin. Není to taková určitá drzost, že kandidujete na prezidenta? Na jedné straně mám k vám určité sympatie, na druhé vás nesnáším…“
Horáček na to impulzivně: „Na toto téma jsem psal disertační práci. Fortunu jsem prodával v roce 2004. A všechna dostupná literatura, která se zabývala hazardní hrou, svědčí jednoznačně... A zejména dílo našeho největšího odborníka na patologické závislosti a jeho dílo Hazardní hra jako nemoc. V roce 2004 nebyl klinicky popsán jeden jediný klinický případ patologické závislosti na hře. To neříkám já, ale doktor Nešpor. Možná, že si myslíte, že profesor Nešpor je debil.“ Tazatel špitl: „To neříkám.“ „Ale já vám to takto říkám. OK? To je první věc. Fortuna se nikdy nevěnovala hazardu,“ rozohnil se za smíchu z davu Horáček.
„Kurzové sázky jsou upravované úplně jiným oddělením loterijního zákona, než jsou třeba automaty. Automaty nebo ruleta jsou hry, kdy se každých osm vteřin protočí a vy to nemůžete ovlivnit svým úsudkem. Sázka na to, jestli vyhraje Nadal nebo Federer, je úplně stejná, jako když si koupíte na burze akcie ČEZu. Protože sázíte na to, že v budoucnosti budou akcie cennější, než jsou teď. Nemusíte mít pravdu. Můžete. Tomu se říká investování. Tomu se neříká patologický hazard,“ vysvětloval Horáček.
„Když jsme prodávali Fortunu, byla průměrná sázka ve Fortuně 134 korun. Když si chcete koupit akcie ČEZu a má to mít smysl, musíte utratit statisíce nebo miliony. Navíc mluvíme o společnosti, kterou jsme založili na zelené louce, z ničeho. Nikdy jsem nebral žádné dotace, nepodílel se na státních zakázkách, ani jsem se nepodílel na privatizaci. A privatizovali tady lidé leccos. Odváděli jsme vysoké daně a osobně jsem podepsal stamilióny různým lidem a spolkům, kteří to potřebovali,“ pochlubil se kandidát.
Makám!
„Vstoupil jsem do Mladého světa a udělal jsem tam spoustu věcí, např. Dopisy z lásky a nenávisti. To jsem všechno udělal proti okolnostem. Myslím, že tento příklad může být pro mladé lidi dobrý. Protože nás učí, že navzdory takzvaným okolnostem a nevýhodnosti – když si to odpracujeme, budete si věřit, tak máte šanci. Součást mého životního příběhu je pomoc lidem, kteří na tom byli špatně, a nejen za dob Fortuny, ale dávno potom a dodnes. Další věc – jestli věříte ve vzdělání a v jeho hodnotu, jděte studovat v padesáti letech vysokou školu. Myslím, že jenom toto by stálo zato – vy lámete nad sebou hůl a nechcete studovat ve čtyřiceti? A tady Horáček dostal svůj doktorát v devětapadesáti. Ne dostal, vysloužil si jej. A to nemluvím o své účasti na revoluci, když to bylo nebezpečné. Já jsem nebyl v Akademii věd,“ rýpl si do některých kandidátů i politiků za potlesku přítomných Horáček.
Trenky na Hradě a tatíček Masaryk
Starý pán se poté otázal, jaký je názor Michala Horáčka na ukradení prezidentské standarty na Hradě a na „vyvěšení těch hnusných trenýrek“.
Host večera na to: „Já jsem to mnohokrát vyjádřil naprosto jasně. Prezidentská standarta, to je něco téměř posvátného. Tomáš Garrique Masaryk byl někdo, kdo tam vepsal tu úžasnou větu ‚Pravda vítězí‘, které se dneska mnohokrát smějeme, ale naprosto bezdůvodně. Protože ‚Pravda vítězí‘ je něco, čemu musíme věřit. To je něco, co máme. To nám prezident Masaryk odkázal. Ano, jsem pobouřen současným prezidentem, ale daleko horší je, že někdo na tuto vlajku zaútočí a celé to zesměšní a pokoří úctu k tomu úřadu a myšlence. Protože to je naprosto něco nehorázného. Ačkoliv, jak jistě cítíte, nejsem příznivcem současného pana prezidenta, tak jsem příznivcem toho, aby tato vlajka byla pro nás posvátná. Prezidenti přicházejí a odcházejí, ale tato vlajka tady bude vlát vždycky. Kdyby to bylo na Bílém domě, tak by je zastřelili,“ reagoval Horáček.
Mladý muž poněkud oponoval: „Aniž bych se zastával rudých trenek, ale cokoliv se začne dělat a kritizuje se pan prezident, tak je to zcela shozeno ze stolu. Vy jste byl ve městě, kde ten pán pouštěl muziku. Je tady nikým nevolený pan mluvčí a dělá si z nás lidí srandu. Doufám, že někdo z vás tří – pan Drahoš, pan Topolánek nebo vy – se na Hrad dostanete,“ zdůraznil mladík a pokračoval: „Před několika lety jsem byl na naší České zemědělské univerzitě, kam přijel pan Klaus. Nás studenty neposlouchal, on si tam přijel povykládat o EU, jak ji nemá rád, a v tu dobu bylo téma školné. Jeden student se zeptal, jestli on za svých mladých let platil školné. Nepřál bych vám ten pohled, jakým se pan prezident Klaus na něj podíval…“
Ke kauze v Lipníku
K písni Motlitba pro Martu Horáček řekl: „Pro mě je ta píseň, jako by byla ve mně uložena a když bych ji teď slyšel, pomlčel bych, podal bych mu ruku – dobře, možná má pan současný prezident jiný vkus. Ale já jsem jel do Lipníku nad Bečvou a zeptal jsem se, jak to bylo, abych se dozvěděl od přímých účastníků, jak to vlastně bylo. Tomu zvukaři jsem doporučil, že pokud dostane pokutu, ať se obrátí na soud, aby rozhodl, jestli spáchal nějaký špatný čin, nebo ne. Já to vůbec nesoudím. Řekl jsem mu jen, že mu zaplatím advokáta a náklady soudu a samotného by mě zajímalo, jak to dopadne. Já samozřejmě přijmu, že nezávislý spravedlivý soud řekne – ne, byl překročen zákon a ať zaplatí pokutu. Já se s tím smířím, a když to bude opačně, budu samozřejmě radši, ale přijmu to stejně. Nemlžím. Dělám konkrétní věci. Jedu do toho Lipníku. Zeptám se těch lidí,“ vylíčil svůj postup Horáček.
„Nesdílím váš názor, že pan prezident je nedotknutelný... Alespoň se tak tváří,“ zazněl hlas z publika. Na to Horáček: „Nemyslím si, že pan prezident zažívá nějakou obzvláštní přízeň médií. On si říká svoje, na Barrandově si jede ty věci. OK.“
Dotaz malé holčičky, které jistě pomohla její maminka: „Když nevyhrajete volby, budete kandidovat znovu?“ „Už ne. Já mám také rodinu, malou holčičku, která šla do první třídy. Největší obnos, který jsem zaplatit za tu svou kandidaturu, že v tom nejkrásnějším věku, kde se už s těmi dětmi dá tak krásně mluvit, že jsou tak nesmírně zábavní a milí a ještě pořád mají o vás zájem. Podruhé už nechci. Vy svobodně posoudíte, jestli vás má nabídka zaujala,“ odpověděl Horáček.
Psali jsme:
Co s Tomiem?
Dotaz mladíka zněl: „Jak dokážete reprezentovat zájem Tomia Okamury, abychom vystoupili z EU a zakázali tady islám?“
„Já bych jenom vnímal zájmy všech občanů a umožňoval bych jim, aby je ve veřejném prostoru prosazovali. Vnímám různé lidi. I Tomia Okamuru a jeho stranu. Vždyť jim lidi dali 538 tisíc hlasů. Přece nebudu dělat, že je nevnímám. Oni nebyli zakázaní,“ odpověděl Horáček.
A pokračoval: „A k požadavku zákazu islámu v ČR – to prostě nejde. My jsme vázáni Listinou základních práv a svobod, která je na stejné úrovni jako naše Ústava. A tam se říká, že v našem prostoru platí náboženská svoboda. Není možné zakázat nějaké náboženství. Kdyby se mě někdo zeptal, zda bych podpořil stavbu mešit, tak bych řekl, že ne. U nás islám jako církev tedy vůbec není uznána. I Švýcaři řekli – tady se modlete, ale nemůžete nám tady stavět minarety. A rozhodli to v referendu. Současně platí právo každého města, přenesená státní působnost, aby vydávala stavební povolení. Ať si rozhodnou sami svobodně, jestli chtějí vydat stavební povolení na minaret, nebo ne. Náboženství zakázat nejde. To by se zakázal islám, pak evangelíci, potom židé. Ale určité věci nedovolit proto, že tam je síť imámů, kteří přišli z Turecka, jsou vysláni prezidentem Erdoganem, aby dělali politický islám. To je něco jiného. Ve Francii je 2000 imámů, z toho 70 procent jich přišlo z Maghrebu,“ uvedl příklady ze západní Evropy Michal Horáček.
Prezidentování je pohodička
Další dotaz směřoval na práci prezidenta: „Co vím od předchozích prezidentů, a dobře jsem se znal s Václavem Havlem, tak to je proti tomu, co jsem za práci odváděl celý život...“ mávl rukou Horáček. „Může se zdát, že prezident pracuje od rána do večera. Vůbec ne! Opravdu. Má mluvit ke všemu? Vyjadřovat se ke všemu? Furt do něčeho rejpat? Ne. Ten se má vyslovit jenom k tomu, co je důležité.“
„Nepodceňovat Zemana,“ upozornil hlas z auditoria. „Samozřejmě, že může vyhrát volby. Ale já říkám, že jsem si jistý podle toho, jak mluvím s občany, že se to nestane. Ale to je jen můj názor,“ reagoval Horáček.
„Jak je možné, že dosáhli takový úspěch Babiš i Okamura?“ zněl další hlas z lidu. „Předchozí strany způsobily velkou krizi. Opoziční smlouva, Dalík, Řebíček, Nagyová. Já se divím, že někdo těm kandidátům dá hlasy. Divím se, že kandiduje Mirek Topolánek. To se tedy divím! Ale já se jenom divím,“ kroutil hlavou a gestikuloval Horáček.
Lepším se…
Pak pohovořil o Klausově amnestii, která podle něj podlomila víru lidí, že se měří všem stejně nebo alespoň podobně. „Lidé ztratili důvěru, že se tu hraje podle férových pravidel. Pak se nedivím, že přijde někdo jiný, a to jsou i Piráti, a je to proto, že naši občané jsou zklamáni. Já jsem většinu svého života prožil v prostředí, kde se volby tím slovem volby jen jmenovaly. Ve skutečnosti to bylo ponižující, jak jsme museli hlasovat, že je vše v pořádku, v poklidu. To bylo strašné. Ale tyto naše podzimní volby byly legitimní. Vyhrál někdo jiný, ale važme si nade vše, že byly svobodné. Nezatracoval bych český národ, že dal hlas hnutí ANO nebo i panu Okamurovi. Jsme svobodní lidé.“
Stejný člověk, jenž hovořil k Fortuně, vznesl další dotaz: „Nemyslíte si, že třeba kurzy na pana prezidenta Zemana jsou přehnané? Jaký byste si vypsal kurz sám na sebe? Momentálně je 11:1!“
„Kurzy jsou vypsané strašně špatně. Procházím fázemi a jeden čas byl dojem, že přichází nějaký důstojný profesor. Že to bude něco, až něco řekne. Akademik. A jak procházím těmi besedami, naposledy v Plzni, a tam bylo hlasování, kde jsem vyhrál na celé čáře a měl jsem dvakrát více hlasů než profesor Drahoš. Já bych svému bookmakerovi řekl, že se zbláznil. Tento profesor Drahoš je jenom chemik. Nemá vůbec ponětí o politice, geopolitice, sociologii, antropologii, o ničem. To je stejné, jako kdybych já dělal v jeho polymerech. A je to vidět. Každou další debatou to bude vidět,“ zaprognózoval si Horáček.
Siamská dvojčata Zeman a Klaus
„Já bych chtěl vidět vaši debatu se Zemanem,“ zaznělo dále z auditoria.
Horáček na to: „To by bylo super. Já z lidského hlediska říkám, už ho netrapte, já vím, že máte ještě kšefty v Kazachstánu, možná i v Laosu. Přece nemůžete toho člověka zničit, nechte ho jít na Vysočinu. Vždyť tu byl 27 let ve veřejném prostoru. Siamské dvojče tady máme. Má dvě hlavičky, tady je Zeman, tady Klaus, a tělíčko mají společné. Siamská dvojčata, která nás drží pod krkem sedmadvacet let,“ rozohnil se kandidát.
„Jaký máte názor na fungování prezidentské kanceláře, a bude provedena změna nejen mluvčího?“ To byl další dotaz za smíchu přítomných.
A Horáček glosoval: „Tak na to bych si vsadil!“ Pak ale zvážněl: „Před Pražským hradem jsou bezpečnostní rámy, aby tam jako nikdo nepronikl, kdo by mohl dělat bezpečnostní riziko. Zároveň to vytváří cíl pro případný útok na toto shromáždění. Přitom největší bezpečnostní riziko je právě vedle kanceláře pana prezidenta, v ještě větší kanceláři, než má pan prezident. Tam sedí pan Martin Nejedlý, ten projde tím rámem bez problémů a on je tím největším nebezpečím. Je potřeba tam přijít a začít ten úřad deratizovat. To je nezbytné. Tam jsou obrovská bezpečnostní rizika, a to nemluvím o nějakých legracích jako je dětské porno z Alabamy, protože se kluci pobavili, ale pozor na Číňany. Jsou tam lidé, kteří znamenají strašné ohrožení a já budu první, který vás jich zbaví,“ pravil Horáček.
Děláme nejlepší koloběžky na světě
„Proč to všechno děláte?“ zněl další dotaz.
„Je potřeba něco dělat. Tenkrát šlo o všechno a dal jsem do toho všechno. Teď se znovu rozhoduje, kde budeme, jestli zůstaneme tam, kde je sice spousta chyb, ale idea je fantastická, idea právního státu, lidských práv, úcty, a na tom musíme pracovat a nesmíme z toho vycouvat. Já jsem totiž český vlastenec. Přeji si pro ČR, aby žila v bezpečí a měla význam. To můžeme jedině tak, že budeme soutěžit v otevřeném boji s těmi nejlepšími, protože my mezi ně patříme,“ dodal Horáček.
My jsme podle Horáčka patřili k deseti nejbohatším zemím světa. „My se máme o co opřít. Vytváříme fantastické věci. Děláme nejlepší koloběžky na světě a nejlepší stěžně na jachty na světě a nikdo to ani neví, protože to není tak atraktivní. Ale pro mě je to strašně atraktivní. Musíme zůstat tam, kam patříme a hrát tam větší roli. Všechno ohrožení, které jde z Východu a z jiných stran, tomu musíme zabránit a musíme se tomu postavit,“ uvedl za potlesku přítomných prezidentský kandidát.
Kiska, to je prezident!
„Budete pokračovat ve své umělecké činnosti?“ zajímalo dámu z publika.
„Já se s lidmi ve veřejném prostoru setkávám minimálně třicet let. A to jsou příběhy z valné části lidí, ti jsou spoluautoři. Já se toho nemůžu vzdát. Já musím o tom psát, podat zprávu, která má smysl a bude nás inspirovat. Protože máme na víc. Musíme to ukázat. Hodně se mluví o tom, jak v NATO nemáme žádnou roli, neplatíme ty prachy, k ničemu, černí pasažéři,“ uvedl poslední příklad Horáček.
„Ale jsou tu věci, ve kterých jsme skvělí. Je tu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, který soutěží každý rok v rámci NATO. To jsou soutěže, které Češi vyhrávají hodně často. USA, Izrael se k nám jezdí učit. A když to jednou vyhráli Slováci, tak je prezident Kiska oslavoval, přijal je za přítomnosti kamer v paláci a říkal, jací jsou pašáci. A náš – mlčel. Proč? My jsme v něčem dobří, můžeme učit svět, a sami o tom mlčíme. To jsme snad padlí na hlavu...“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
