Mediální scénou tento týden rezonuje zajímavý návrh, který může zásadně změnit financování veřejnoprávních médií. Koalice ANO, SPD a Motoristů chce zrušit koncesionářské poplatky, ale dosud nebylo jasné, čím je nahradí. Poslanec ANO Patrik Nacher nyní přichází s myšlenkou zřídit speciální úřad či instituci, která by veřejnoprávním médiím poskytovala finance, aniž by vznikalo podezření z politického ovlivňování. Pracovně se o celé nové struktuře hovoří jako o „holdingu“.
Vykonává Okamura funkci předsedy sněmovny lépe než Pekarová?Anketa
Podle Petra Žantovského zní základní obrys návrhu logicky, zejména tam, kde se týká snahy omezit politické ovlivňování veřejnoprávních médií. „Těch řečí o politickém ovlivňování jsme slyšeli už milion, a ani jedna nebyla příliš podložená. Všechny byly spíše emotivní a hrály do not bývalé, končící vládní koalici. Neměly reálné jádro,“ upozorňuje. V této souvislosti vnímá Nacherův návrh jako určitou mezivariantu: „Jestliže dnes poslanec hnutí ANO navrhuje jakousi mezivariantu, lze tomu rozumět jako návrhu určitého kompromisu – s tím, že ovšem dojde ke zrušení koncesionářských poplatků a financování médií se převede na instituci navázanou na státní rozpočet.“
V médiích se objevily informace, že by mohl zákonem vzniknout mechanismus, jenž by určoval, jak veřejnoprávní média získávají peníze — například přímou vazbou na procento z HDP nebo určitou částí rozpočtového určení daní. Tyto prostředky by putovaly do nově zřízené instituce, která by byla zodpovědná za jejich následné rozdělování mezi ČT a ČRo.
Zároveň však Petr Žantovský podotýká, že návrh působí v některých ohledech až zbytečně složitě. Podle něj je otázka, zda je nutné budovat novou instituci s tak komplikovanou strukturou, když existují i jednodušší modely. Připomíná, že řada zemí — například Slovensko — financuje svá veřejnoprávní média přímo jako rozpočtovou kapitolu, tedy s automatickou vazbou na HDP a ekonomickou situaci státu. Tento model podle něj přináší větší odpovědnost i kontrolu nad hospodařením. „Když se zemi ekonomicky daří lépe, mají ta média vyšší příjem, poněvadž je to procentem z HDP, a naopak. Což je spravedlivé… není to nekonečné bezbřehé utrácení,“ uvádí.
Není vyloučeno, že politická scéna může návrh poslance hnutí ANO označit za alibi, nikoli za skutečný kompromis. To by podle mediálního analytika bylo vůči poslanci Nacherovi nespravedlivé, jelikož jeho kritika veřejnoprávních médií se podle Petra Žantovského dlouhodobě opírá o fakta, nikoli dojmy. V ostrém kontrastu pak hodnotí přístup minulých vlád, které podle něj veřejnoprávní média podporovaly hlavně proto, že jim jejich práce politicky vyhovovala. „Veřejnoprávní média pracovala celé minulé volební období v zájmu končící vládní koalice… Je to vzájemně výhodný obchod. Neměli bychom se na to dívat jinými než střízlivými pohledy,“ dodává.
Fotogalerie: - Ustavení výborů
Chat Control 2.0 jako brána k politickému dohledu
Považujete Ukrajince za bratrský národ?Anketa
K tomuto vývoji připojuje Petr Žantovský důrazné varování. Ona „dobrovolnost“ v praxi může vypadat zcela jinak, než jak je prezentována. „Vypadá to na první pohled sympaticky, že se dosáhlo jakéhosi pokroku, ale zkusme si to představit v reálu. Na jedné straně vám někdo nabídne, že to skenování bude dobrovolné, ale provozovatel té příslušné digitální služby vám z toho dobrovolného skenování udělá podmínku, abyste vůbec mohli používat jeho platformy,“ upozorňuje.
Připomíná situaci, kterou už dnes zažívají miliony uživatelů internetu. „V tu chvíli jsme na tom stejně, jako když kdejaký šmudla na internetu si na svou stránku šoupne cookies, jako sledovací komerční platformu, která předává osobní údaje o jednotlivých uživatelích určitého webu dál mnoha firmám, které tyto údaje mohou použít na personalizovanou reklamu, a na mnoho jiných věcí,“ podotýká Petr Žantovský.
V případě Chat Controlu však podle jeho slov nejde jen o komerční zájmy, ale především o zájmy politické. Varuje, že jakmile se podaří prosadit detekování identity uživatele kvůli jednomu legitimnímu tématu, například boji proti dětské pornografii, stane se z toho univerzální nástroj, který mohou poskytovatelé začít rozšiřovat. „Jakmile zavedete to detekování identity uživatele internetu pro jedno téma, tak je pro providera jednodušší to zavést jako komplexní a univerzální,“ upozorňuje. Podle něj je proto na místě obezřetnost: „Bojím se toho, co z toho rozhodnutí vyleze. Myslím si, že to nebude nic dobrého,“ obává se.
Odešel Tom Stoppard: světový autor s českými kořeny
Na závěr přináší Petr Žantovský nemilou povinnost – připomenout odchod jedné z velkých osobností evropské kultury a žurnalistiky. V sobotu 29. listopadu ve věku 88 let zemřel renomovaný britský dramatik a rodák ze Zlína sir Tom Stoppard, který v roce 1939 emigroval s rodiči do Singapuru kvůli hrozbě nacistické perzekuce. Je držitel Oscara i Zlatého glóbu za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. Petr Žantovský vyzdvihuje jeho snímek Enigma, odehrávající se v prostředí britských tajných služeb během druhé světové války. Stoppard podle něj nebyl jen mimořádným dramatikem, ale také občansky angažovaným člověkem, který si uvědomoval význam svobody slova i odpovědnosti umělce.
V českém prostředí byl Stoppard znám také díky své podpoře autorů, kteří v 70. a 80. letech nesměli publikovat. Vytvořil dokonce Cenu Toma Stopparda, kterou v 80. letech uděloval českým spisovatelům a intelektuálům potlačovaným komunistickým režimem. Podle Žantovského je důležité připomínat si osobnosti, které sice z vlasti odešly často z dramatických důvodů, ale nikdy nezapomněly na to, odkud pocházejí a proč. „Stoppard mezi ně bezpochyby patřil. A vůbec ho nemusíme spojovat s žádnou konkrétní politickou linií. Ano, byl přítelem Václava Havla, ale to není to nejpodstatnější. Podstatné je, že psal kvalitní věci v době, která tomu nepřála, a podporoval vznik kvalitních věcí,“ říká Petr Žantovský, který na závěr dodává, že Stoppard by měl stát v pomyslné zlaté síni slávy české kultury.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
autor: Jan Novotný
