„Rakouští sociální demokraté šli dokonce do koalice s rakouskou FPÖ a vypadá to, že jsme si na to dokonce zvykli,“ povzdechla si na samém začátku Katrin Glöselová; a průvodce podvečera, německý historik, který pracoval na fakultě sociálních studií na katedře německých a rakouských studií, jenž se zabýval sudetoněmeckou problematikou, Thomas Oellermann, k tomu dodal: „Rakousko je pro nás důležité, protože má nejdelší zkušenost s populismem, Jörg Haider je určitý pojem, takový praotec populismu.“
Populisté – věční nespokojenci
Načež vídeňská sociální demokratka začala pěkně zostra. „Pravicový populismus chce být jedinečným zástupcem lidu, a přitom omezuje hlas národa. Definuje se jako směřování, které se vyznačuje dvěma věcmi. Populisté tvrdí, že jsou jediní, kteří zastupují lid. To je prvek, kvůli němuž jsou populisté nebezpeční.“ V nejrůznějších zemích je podle Glöselové prakticky na denním pořádku, že se zpochybňují výsledky voleb. Když se někde něco rozhodne, a pak se řekne, že výsledek není v pořádku. „To není dobré. Cílem je, že se populisté staví nad celou vládu a nárokují si možnost být legitimní a vládnout. Na druhé straně to znamená omezení hlasu lidu. Určují, kdo je vlastně náš národ. Vylučují jednotlivce, lidi ze společnosti, kteří jsou počítáni do našeho lidu. Tedy, kdo má občanství, nemusí být podle nich členem našeho lidu. Dokonce stále podle nich spadají pod pojem cizí. Populisté mohou vylučovat osoby, které nepatří do politického procesu. Je to podobné i v České republice. V Německu a Rakousku se ozývá, že kdo nemá rád tuto zem, tak ať v ní nežije. Podle populistické mentality nemohou být součástí lidu. Pokud uplatňují tento nárok, tak nekritizují jen vládu s ministry, ale kritizují celou elitu, o čemž se hovoří nyní velmi často. O takzvaném establishmentu, kdy se nadřazují nad tuto elitu. Kritika znamená, že tam chybí transparence. Problém není v tom, aby vystupovali transparentněji v politickém vedení, nejde jim o dobré politické reformy, ale chtějí jenom shodit ze špice a z lesku politické špičky a chtějí prosazovat jen vlastní zájmy. Chtějí se dostat do vlády, a proto ji pomlouvají. Otázka je, co se stane, až se dostanou přímo do vlády. Budou pořád kritizovat nadřazené elity, jako je třeba EU nebo hlavní město některé spolkové země. Streich i Heider byli ale součástí této elity, kterou kritizovali,“ dodala v úvodu.
„Oni se nechtějí dostat do absolutní opozice. Nechtějí předkládat nějaký koncept a pracují tak, že se snaží vytahovat jen určité prvky, které se jim hodí do programu. Pracují v rámci demokratické logiky a chtějí mnohem silnější demokracii. To je velmi známý faktor, že populisté, kteří jsou v opozici, se potřebují prosazovat tím, že na sebe upoutávají pozornost. Pořádají kampaně, které jsou velmi vášnivé, vytahují otázky, které jsou pro společnost palčivé.“
Na tapetě Haider
„Je třeba si určit nepřítele,“ dostala se dále do ráže. „Jde také o nadřazenost. Nad tím, kdo je třeba cizí. A pak jsou ti, co jsou ‚dole‘. Takže vystupují proti těm, kteří mají málo, jsou z jiných kultur a sociálních vrstev. A to velmi rádi kombinují. Když se jedná o uprchlíky, tak nejde jen o ty, co přijdou zvenčí, ale i ty, co přijdou zespoda, třeba ekonomické uprchlíky. Prostě: Nahoře, dole či venku,“ vysvětlovala mladá rakouská sociální demokratka.
Pak představila, jak uvedla, „…muže, který již zemřel. Určitě jej znáte – jedná se o dřívějšího politika FPÖ Jörga Haidera z Korutan. Byl prvním úspěšným populistou v Rakousku. Tato strana má dvě křídla, které mezi sebou bojují,“ vysvětlovala přítomným Glöselová. Jedno je podle ní velmi hospodářsky liberální, proevropská a druhá část je velmi nacionalistická. Zpočátku převládalo liberální křídlo. „Že bylo proevropské, to si dnes představíme již jen stěží. Už tenkrát existovala koalice s rakouskými sociálními demokraty, mezi lety 1983 a dále, ale pak se dostal k moci Haider a posílilo to nacionalistické křídlo, a tím byla ukončena spolupráce se sociálnědemokratickou SPÖ. Co Haider udělal? Nejdříve „překopal“ stranu jako takovou, zavedl vůdcovský princip, shromáždil kolem sebe buršácké spolky. To jsou muži, kteří jsou ideálními kádry pro FPÖ – a většina poslanců pochází právě z těchto spolků. Pořád ještě si na svých obrazech vystavují bývalé esesmany. Haiderovým cílem bylo udělat si stranu podle svého obrazu. Chtěl získat zhruba 30 procent voličů a potřeboval změnit strategii, aby je dostal,“ hovořila vášnivě expertka. Na začátku devadesátých let se v kampaních obracel proti cizincům, začal kritizovat elity, říkal, že vláda pouští do země příliš migrantů. „Tato nenávist vůči migrantům, to už je stará věc, ale pak se najednou FPÖ přiklonila k sociálním tématům. Že by chtěla dělat politiku pro ženy, protože bylo vždy těžké získat hlasy žen. Zabývali se tedy mateřskou dovolenou, dávkami pro rodiče a matky, založili i ženskou organizaci. Začali bouřit proti veřejnoprávním médiím, EU. Tedy vše, co se připisuje pravicovým populistům, tak to v FPÖ najdeme.“
…a ještě k tomu konspirace!
„V roce 1997 v předvolební kampani svým posluchačům Haider řekl: ‚Mnoho občanů se právem obává, že vláda chce změnit národ, protože lidé už nejsou poslušní u voleb.‘ O co jde? Na jednu stranu kombinuje nenávist vůči elitám s nenávistí vůči všemu cizímu. Jako kdybychom chtěli vyměnit národ za nějaké migranty. A pak to ještě kombinuje s konspirační teorií. Je to příběh, který najdeme jak u populistů, tak i u pravicových extremistů. Tedy, že existuje nějaká cílená migrační politika, která chce změnit celý náš národ,“ vysvětlovala Katrin Glöselová.
V roce 2000 FPÖ byla vládnoucí stranou. „Stále kritizovala elitu, i když už žádná nebyla, a ozývali se rovněž proti EU. V rámci strany došlo k rozporům a strana se rozdělila. Pod Jörgem Haiderem to skončilo. Dostal se tam nový politik, Hans Christian Stracher. Je to ten stejný muž, který FPÖ vede dodnes. Je nejdéle sloužícím předsedou strany. Jeho nepřátelské cíle jsou stále stejné. Před několika lety se snažil být módní pro různé skupiny, má své kamarády mezi buršáky a snaží se diskutovat s mladými a zastupovat křesťanský západní svět a vystupuje jako ochranitel západního světa v křesťanském smyslu,“ vysvětlovala energicky rakouská sociální demokratka.
Otázkou zůstává, proč jsou vlastně tak úspěšní? „Kromě toho, že využívají rasistických řečí. Obsah je, že se vyvyšují, určují, kdo k nám patří. Když jste třeba Rakušan, jste víc než přistěhovalec. Haider byl úspěšný i proto, že si několik let vytvářel mediální obraz. Vy už tu bojujete s podobným fenoménem,“ upozornila na českou politickou scénu Glöselová. „Ať se jedná o blogy, vlastní kanály a podobně, paralelní zprávy; tak se získávají lidé, kteří třeba nesledují běžnou veřejnou televizi. FPÖ se snaží být propojena i mezinárodně.
Další, ještě horší populisté!
Další stranou je Team Stronach, který se nyní v Rakousku nebude účastnit voleb. Prý se označuje jako politické intermezzo, protože se jednalo „…o krátkodobou vládní stranu. Ovšem je to fungující tým, který jde ruku v ruce s FPÖ. Původ má z roku 2012, kdy se Frank Stronach, Rakušan, odstěhoval do Kanady, kde se mu ekonomicky velmi dařilo; do Rakouska se vrátil nejen jako zaměstnavatel z velkého koncernu, ale také jako člověk, který se chtěl zaplést do politiky, vrátit Rakousku všechno, co mělo, a hodně pro ně pracovat i po politické stránce. V FPÖ někteří věděli, že po Haiderovi nic lepšího nepřijde, a tak založili Team Stronach. Interně se potýkal s velkými problémy, vedl velmi neprofesionální volební kampaň. Frank Stronach prezentoval fakta, která byla neudržitelná, a jeho popularita, jak se dostal do parlamentu, klesala. Už v roce 2013 ohlásil, že se stáhne z politiky, a tvrdil, že práce v politice pro tuto zemi skončila. Team Stronach se pokoušel o politický vliv, ale vyznělo to naprázdno. Předseda týmu se vyjadřoval proti uprchlíkům ještě tvrději, vyžadoval dokonce testy DNA u všech mužů přistěhovalců, protože tvrdil, že to jsou potencionálně sexuální delikventi!“ V sále to humorným pobavením zašumělo. „To byla jediná strategie, jak se udržet v diskusi. Když už věděli, že nebudou mít žádný úspěch a nebudou mít vliv, tak nyní v létě se ukázalo, že se letošních voleb nezúčastní a Team se tedy rozpadl.“
Proč měl v roce 2013 úspěch? „I v kampani se ukázalo, že je naprostý antipolitik. Stronach byl sám sebou – říkal ´umím vést stranu´, ale vyšlo najevo, že jen povídá o svém příběhu. Chtěl snížit daně, zavést politiku práva a pořádku, a z toho se moc neuskutečnilo. Nyní v tom vidíme určitou podobnost s lídrem vaší strany, který říká, že vláda je zkorumpovaná,“ upozornila na „fenomén Babiš“ rakouská expertka. „Chtěl být hlasem pro všechny, kteří byli naštvaní, nespokojení, kteří chtěli protestovat, ale vidíme, že neměl dlouhodobý úspěch. Nebyla to strana, která by měla nějakou vnitřní infrastrukturu. Zařadila bych ji k nové pravici, až k pravicovému extremismu. Do své stranické vzdělávací akademie si zvali různé odborníky, například z Německa, které známe z extrémně pravicového spektra.“
Psali jsme:
A další populisté – rakouští Zelení i lidovci!
Příklady populismu „táhnou“. Podle Glöselové debata o populismu nemůže zůstat bez vlivu. „První příklad jsou Zelení, což je velmi nečekané. Vedení chtělo, aby nebyli tak elitářští, aby se zabývali tématy, která se zanedbávají. Dalším příkladem je Sebastian Kurz. Přešel k tomu, že všechny projevy začíná ‚teroristy a cizím prvkem‘, cizí kulturou. Třeba když jde o daňovou reformu, tak říká, že to jde v té chvíli, pokud se sníží zneužívání dávek cizinci. Hodně operuje uprchlíky, cizí kulturou. Vidím, že se lidovci profilují jako populistická strana. Jak reaguje společnost? Jak se vedou předvolební kampaně? Jak se zasahuje proti všem, kteří se definují jako elita? A to zapadá na úrodnou půdu. Že neexistuje závist pouze směrem dolů, ale i směrem nahoru, to je vidět v kampaních; a funguje to. Všichni se orientují proti údajnému establishmentu. Lidé se příliš přiklání k autoritativnímu vedení a to je, co chtějí populisté,“ povzdechla si mladá expertka z Vídně.
Populisté produkují strach a nenávist
Jaké jsou reakce levice? „Přejímají se témata a existuje nebezpečí, že se nenabízí žádný vlastní příběh. Druhou věcí je, že čísla nemají vůbec žádné emoce. Přijde mi problematické, když se přejímají témata pravicových populistů, třeba migrační téma, a pak se třeba nestačí reagovat na to, co nabízí populisté,“ poučovala přítomné sociální demokratka z Vídně. „Nedaří se rekonstruovat nepřátelské obrazy, nenabízíme žádný alternativní příběh, žádné nové obrazy, vyprávíme vlastně to samé, jen ne tak hrozně, ale trochu morálněji. Ve chvíli, kdy se chopí nějakého tématu, třeba kolik se zneužívá dávek, tak je správné jít po faktech, která „nesedí“ a nejsou pravdivá. Ale vždy jsme o krok zpátky za nimi.“ Tvrzením populistů podle Glöselové vznikají emoce, vztek, strach, nenávist. Fakta, která nabízíme, nejsou žádnou emocionální odpovědí na jejich tvrzení. Čísly se nevzbudí soucit. „Nedokážeme nabídnout něco, co by chytlo za srdce, nějaký alternativní emocionální příběh,“ posmutněla, ale rázem opět živě pokračovala.
Chudáci (rakouští) socani
„Nejnapínavější otázka je, co proti nim můžeme udělat. Neproklínat voliče a sympatizanty, emocionalizovat, ale jít na to jinak. Připravit si přesvědčivé příběhy. Pro tyto příběhy si vytvořit vlastní platformy a při debatách si připravovat otázky, kterými vlastně hned napadneme ta jejich fakta. A v poslední fázi je třeba se naučit mluvit a vést diskuse. Hledáme viníka, proč jsou populisté tak úspěšní? Sociální demokraté jsou při volbách smutní, že mohli při volbách dopadnout mnohem lépe. Tato frustrace se pak veřejně provalí, ukazuje se na ty, kteří nesou za to vinu. To opět hraje do karet pravicovým populistům, kteří říkají, že realita je proti nám – oni vás nezastupují, protože jsou na míle vzdáleni,“ uvedla v závěru své někdy až příliš monotónní přednášky.
„Že jsme nebyli úspěšní ve volbách, znamená, že jsme nebyli přesvědčiví. Nejde jen o populismus a jeho nárůst. Emoce, jako je nenávist, zlost, strach, mobilizují. Často sociálnědemokratické strany tvrdí, že by mělo jít o kolektivní identitu, je to něco, co bychom měli nabízet, protože populisté nabízí tu nacionalistickou. Kolektivní, nejen národní, identity nejsou jenom elitářské a majetné. To se bavíme o 95 procent celého národa. S těmito identitami můžeme dále pracovat a mobilizovat je,“ konstatovala Glöselová optimisticky.
Zakažme si slova krize či zatížení
Populistické strany prý potřebují až deset let, aby vytvořily vlastní online profil. „My máme webovou stránku, kterou jsme nazvali Kontrast, kde zveřejňujeme výsledky, které jsou beztak přístupné, ale jde o to, abychom je dali dohromady a byly srozumitelné. To nejsou žádné fake news!“ Sociální demokraté by se měli podle Glöselové více zapojovat do debat, rozbíjet demagogické představy a obrazy, které lidem populisté předestírají, hned s nimi konfrontovat. Např. jak to myslíte, co tím chcete říci? Neustále zneužíváme slova, která zavádějí pravicoví populisté. Pokud se bavíme o uprchlících, tak neustále slyšíme o nějaké krizi. Nebavíme se o krizi solidarity nebo krizi rozdělování, ale o uprchlické krizi. Podsouváme určitý názor. Bavíme se o daňovém zatížení, a ne o tom, že je na tom něco pozitivního, ale mluvíme o zátěži. To jsou nesprávné pojmy, které se nám zapisují do myšlenek. Tím pádem nám v hlavě vznikají špatné obrazy. Neumíme si kvůli tomu představit jednoznačně pozitivní obraz, protože samotná slova nám předkládají nějaký problém.“
Oellermann pak přerušil monotónnost přednášky malou otázkou: „Je populismus fenomén společenského středu?“ „Populisté se prezentují jako ti nejlepší,“ zněla odpověď. Jde například o jejich poslance, jedná se o lidi z vysoce postavených, dobře situovaných rodin. Dobře se ale „prodává“, že se prezentuje jako prostý člověk, ale není tomu tak.
Oellermann pak poznamenal: „Materiální povyšování není vůbec tématem? Motorem populismu je imateriální povyšování. To může být právě tím, že rozhodujícími osobami jsou ti, kteří to materiálno nemohou vyřešit, protože sami patří k těm lépe postaveným. Kolem sebe uskupují lidi, pro které je materiálno velmi důležité, ale přesto jim to funguje. Ale pořád operují s identitou…“
A pak přednášející zavzpomínala na kooperaci sociální demokracie a rakouských Svobodných: „Jak fungovala černomodrá koalice, kde byl členem i Haider? To nebyly dobré časy. Lidé museli více pracovat, neměli mnoho peněz, byla velká nezaměstnanost. Vzpomeňme na korupční aféry. Nebo se podívejte na spolkovou zemi Horní Rakousko dnes, kde je ve vládě FPÖ – a tam je politik, který tuneloval peníze na výstavbu bytů. Podívejte, co říkají pravicoví radikálové a populisté – musíme zasáhnout proti migrantům. Když se podíváme z pohledu historie a dějin, nikomu se nedařilo z níže postavených lépe než nyní,“ konstatovala na závěr svého obšírného projevu Katrin Glöselová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
