„Některé věci se nemusely stát a něco se asi stát muselo. Na zlomku roku 1938 a 1939 začaly vylučovat profesní komory své židovské kolegy. A to je pro mě jedna z těch nejhorších chvil. Bylo to v nich jako v koze a teď přišla ta příležitost,“ poznamenal Pithart, co by vyškrtl z našich dějin. 

„Pak jsou věci, které se stát nemusely a které v nás nebyly. A to je, jak rychle odešel z politiky stmelovatel její, Antonín Švehla. A to se nemělo stát,“ vzpomínal také Pithart. Švehla byl podle něj premiér té vlády, do které vstoupily dvě německé strany a také Slováci.

„A to nebylo lehké tohle dokázat. Je to zásluha dvou mužů: Antonína Švehly a T. G. Masaryka. To byla možná nejsvětlejší doba první republiky. Pak do toho přišla světová hospodářská krize, nástup nacismu, k moci přichází ten šílenec, zblázní naše Němce,“ řekl Pithart, následně připomněl i některé Švehlovy výroky. „Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. A ona se vzpouzí, prská, škrábe; musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. Co z ní chci udělat? Stát,“ citoval Pithart.

„V těchto dnech jsem hrdý na svoji zemi. Ale pak budu zase rýt a hledat problémy,“ přislíbil Pithart, že hodlá dále poukazovat na problémy.