Tak jako v zahraničních destinacích – od Chorvatska po Benátky přes španělské ostrovy, Barcelonu, Korsiku, francouzskou Akvitánii – všude je turistů jako máku a místním docházejí nervy. I u nás máme taková místa – a nejde jen o Prahu. Navštívili jsme Český Krumlov, abychom zjistili nálady místních „tuzemců“.

Rozdělené město

Jedinou výhodou je, že historické centrum je pomyslně oddělené od běžného denního života. Návštěvník z ciziny se asi jen těžko dostane třeba na Masarykovu třídu – kromě pár privátů, co by tam vlastně dělal. Jedině tak hledal levnější místo na parkování, ale to zvládne spíše jen tuzemec nebo Slovák… A místní, žijící v historických uličkách? To už jsou prý jen pozůstatky, jednotlivci. Kdo mohl, ten tu buď podniká v pohostinství, ubytování, nebo prodává upomínkové předměty.

„Co bychom dělali ve městě? Tady máme rito,“ konstatuje jeden z provozovatelů občerstvení. S meníčkem se jen tak tak dostanete pod pětistovku. Minerálku prodávají raději originální švýcarskou, italskou nebo francouzskou, která je už z podstaty dražší. Takže dvě a půl deci za 70 korun a více. „Co by tady místní dělali, když žijí přes ulici a řeku? Zámek znají a do obchůdků pošlou tak maximálně příbuzné, co jim přijedou na dovolenou.“ Ti, kteří tady dříve žili, jsou rádi, že jsou pryč. Když měli štěstí, pobrali za objekt pěkné peníze a na Krumlov si ani nevzpomenou.