Kajínek úvodem vzpomíná na své zatčení v Praze, s tím, že ho chtěli obvinit z vraždy v Plzni.

„V Praze mě odvezli do Kongresové, kde je policie. Tam se to nějakou dobu řešilo, pražská policie tenkrát říkala, že je to nesmysl,“ připomíná události roku 1994 Kajínek. „Karel Kalivoda, který tomu tenkrát velel, říkal, že je to nesmysl, kterým se nemám zabývat. Říkal: Plzeňáci si něco myslej, my víme, že to tak není. Potom mě naložili do auta a já jsem si myslel, že mě vezou do Plzně, ale místo do Plzně jsem se objevil v Českých Budějovicích. A tam, i když jsem tam nikdy v životě nebyl, byl jsem tady poprvé. A byl jsem ve vazební věznici. Strčili mě do cely, kde jsem nevěděl, co se děje, nikdo se se mnou nebavil. A tam jsem v té cele byl 24 hodin denně a jednou za den mě vyvedli na vycházkový dvůr,“ uváděl Kajínek.

„Vycházkový dvůr ve vazební věznici v Českých Budějovicích je na střeše,“ ukazoval z nejvyššího patra budějovického parkovacího domu ono místo Kajínek.

„Tenkrát mě z té vycházkové cely vyvedli na vycházkový dvůr a tam mě šoupli do takového kotce pro králíky. Kde byl kotec, nade mnou prostor, železná konstrukce, jako krov střechy a ta byla potažená normálním pletivem. Tohle pletivo bylo natažené na té konstrukci, která bránila komukoliv vylézt nahoru. Ta konstrukce byla navíc tak vysoko, že se na ni doskočit nedalo. Ale já jsem byl v té době hodně trénovaný, rozeběhl jsem se, vyskočil jsem na tu konstrukci a dokázal jsem se dostat k tomu pletivu,“ popsal Kajínek.