„Vyžeňte ho, nebo ho zabiju,“ pronesl prezident Miloš Zeman na adresu kameramana České televize, když procházel foyer sídlem Rady Evropy ve Štrasburku. Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka se mu kameraman pletl pod nohy a televize dle něj „už dlouho lačně číhá, zda prezident, který má neuropatii, někde při chůzi neklopýtne“. Zprávu přinesly Novinky.cz, které čerpaly i z facebooku pořadu Newsroom ČT24. Ten tento materiál uvedl se slovy: „Kvůli vtipkování Miloše Zemana o likvidaci novinářů přišel na stůl generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podnět od pěti novinářských organizací. Chvíli před tím, než se s ním měl prezident Zeman sejít, zaznamenal podobná slova i štáb našeho zpravodaje Bohumila Vostala.“ Naráželi tím na předchozí Zemanův „bonmot“, kdy při setkání s ruským prezidentem Putinem v Číně k němu při příchodu na tiskovou konferenci prohodil, že „novinářů je moc, měli by se likvidovat“.
Je tento výrok prezidenta adekvátní? Nebo, na druhou stranu, zpravodajství ČT číhá na každý prezidentův chybný krok? Na to se ParlamentniListy.cz ptaly mediálních expertů. „Už výroky těžce nemocného člověka je neslušné komentovat,“ sdělil zkušený novinář Karel Hvížďala, držitel mnoha cen doma i v zahraničí. „Z mého pohledu to vypadá na afektivní reakci ve stresující situaci. Člověk stárne, a tím jak stárne se omezují jeho sociální dovednosti a empatické schopnosti. Že je člověk prezident mu v tomto oproti ostatním nedává žádnou výhodu. Naopak, takový výsledek je více vidět,“ domníval se Vojtěch Bednář, sociolog, publicista a vysokoškolský učitel.
Zpravodajci ČT jsou jak bulvární supi
Trochu jiný pohled představil mediální analytik Radim Hreha, jeden čas ředitel veřejnoprávní Slovenské televize. „Výrok pana prezidenta naznačuje, že si osvojil standardní nástroj havlistických novinářů, takzvanou novinářskou nadsázku, chcete-li novinářskou zkratku. Vzhledem k míře manipulace zpravodajství a publicistiky České televize, prezidentovo vyjádření je trefné a vtipné zároveň,“ komentuje Hreha pro ParlamentníListy.cz.
Šéfredaktorka Virtually.cz Jana Dědečková, která dříve působila v Radě České televize, uvedla: „Zpravodajci ČT jsou jako bulvární supi. Škoda, že prezident už postrádá sílu jim nakopat zadky. Domnívám se, že národ by takový čin kvitoval s povděkem. Negativismus prostitutů z ČT vůči Zemanovi před volbou prezidenta dosáhne obludných rozměrů, proto otevřeně říkám, že já budu volit Miloše Zemana.“
Psali jsme:
Petr Žantovský, který byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, k Zemanovu výroku řekl: „Tato věc má jednoduché vysvětlení. Česká televize se dlouhodobě chová velmi voyeursky a agresivně jako jakákoliv komerční televize. Takže i když jsem u situace nebyl, dovedu si živě představit, jak se tam pohyboval štáb České televize. Hrají si na reportéry ze západních filmů. Nastrkávají mikrofon, vnucují se, vykřikují, strkají vám kameru pomalu až pod nos. Je to velmi bulvární přístup k výkonu profese. Myslím, že to České televizi jako veřejnoprávnímu médiu nesvědčí. Umím si představit, že zadání bylo, že obtěžovali prezidenta. Jestli pracovníci České televize nemají tolik soudnosti a nevědí, že některé věci se nemají dělat, tak se potom nemohou divit,“ vysvětlil.
A co ten výrok? „Určitě se vám stokrát stane, že vám třeba v tramvaji na nohu stoupne dvěstěkilový pán způsobem, že vám málem rozdrtí palce. Rozčílíte se a řeknete – já vás snad zabiju, to nemůžete koukat, kam šlapete? A je to nadsázkové slovo, které určitě znamenalo totéž jako když se rozebíral ten případ s kalašnikovem, kdy Zeman s nadsázkou na nějaké besedě řekl, že vyřešit problém českého premiéra může vyřešit buď kalašnikov, nebo volby. Zcela jistě nenabádal k atentátu na premiéra. Byl to jeho bonmot. Můžeme se bavit o tom, jestli se nám jeho bonmoty líbí, nebo ne, ale to je věc vkusu,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz a uvedl příklady jiných tehdy vysoce postavených politiků, kteří ve vypjaté situaci vypustili v intuitivní reakci nějaký peprný výrok. „Třeba ve chvíli, kdy Cyrila Svobodu nezvolili předsedou KDU-ČSL – zvolen byl tehdy Kalousek – a Svoboda běhal po zákulisí Charitasu a křičel něco ve smyslu – Já se na to vykašlu, oni mě k ničemu nepustí. To je konec. Bylo to velice emocionální. Sociální demokracie emocionální slova používala vždycky. Petra Buzková proslula výrokem – A je to v prdeli – když se podívala na výsledky voleb. Zeman tehdy jako předseda ČSSD řekl k výsledkům senátních voleb – To bych rád věděl, kterého debila jsme tam postavili. To je výrazivo, které patří někam za dveře, do soukromí. Politik je také jenom člověk. A vy také neřeknete – když vám ten dvěstěkilový pán stoupne na nohu – Jejda pane, byl jste tak hodný, že jste mi rozdrtil palec. Asi takto bych to chápal,“ objasnil ParlamentnímListům.cz svůj pohled na věc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
