Höschlová v rozhovoru pro Radiožurnál popisuje misi Lékařů bez hranic na Ukrajině, která se prý zcela vymykala tomu, na co byla zvyklá z jiných válečných zón. „Když válka začala, samozřejmě jsem si okamžitě představila, že se tam odehrává to, co jsem zažila na předchozích misích. V tu chvíli jsem si představila, že naskočím do stejného zátahu urgentní traumatologie. V Afghánistánu nebo Jemenu jsme přijímali desítky těžce raněných prakticky čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu ve velice náročných podmínkách,“ říká Höschlová, že situace na Ukrajině byla zcela jiná.

V prvních dnech mise se podle ní téměř nic nedělo a lékaři byli instruováni, že mají vyčkat, protože zraněných, zejména vojáků, není tolik, aby se o ně tamní systém nedokázal postarat. „Postupně pak Lékaři bez hranic začali přizpůsobovat svou činnost situaci a začali působit v místech, kde se koncentrovali přemístění obyvatelé. Tady v Evropě mluvíme o více než třech milionech lidí, kteří utekli za hranice, musíme si ale uvědomit, že v rámci Ukrajiny je to mnohonásobně víc. Tam vznikají místa, kde je třeba především všeobecná lékařská péče,“ popisuje Höschlová, že místo urgentních příjmů začali Lékaři bez hranic pořádat školení a výcviky v ukrajinských nemocnicích.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

„Já jsem byla povolaná asi čtrnáct dní po začátku konfliktu, abych se zapojila do školení personálu místních nemocnic v hromadném příjmu zraněných. Všichni mi potvrdili, že místní nemocnice potřebují především podporu materiální a lékovou, nikoli personální. To znamená, že se nedostali do situace přetlaku zraněných. Vysvětluji si to tím, že naštěstí funguje velice dobře evakuační systém,“ uvádí lékařka.