Za burcující lze označit zprávu z článku Echo24 „Označ dezinformátora: Twitter zavádí práskací nástroj Birdwatch pro uživatele“, že každý uživatel sociálních sítí bude mít díky „dobrotě“ korporátu jménem Twitter možnost přímo zasahovat do obsahů probíhajících po sociální síti. „Dokonce Twitter apeluje, aby uživatelé hlásili dle nich nevhodné či zavádějící zprávy, a platforma těmto aktivním jedincům umožňuje přidávat k nim kontextové poznámky. Ve velkém se tu tak vyrábějí zástupy udavačů, kteří budou kompenzovat své frustrace a neblahé pocity ze světa tím, jak se to vždy v dějinách dělo na různých technologických úrovních. Tedy když se nemohu uplatnit já, tak se pokusím to znemožnit druhým, což je to ‚příslovečné sousedovo prase‘. Teď se z toho ale stane systém a to, čemu se říká korporátní ovládnutí světa, likvidace stávajících demokratických procedur, volebních procedur, politických stran, soutěže idejí a podobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Premiér Česko – Slovenska, který má Váš respekt:Anketa
Blíží se konec Facebooku i Twitteru – a není čeho litovat
Je však myšlenkově indoktrinován lídrovskou elitou, a tak se chová, jak elita potřebuje. „Ale to nemá žádné východisko, protože to dříve či později narazí na ekonomické meze. To si zřejmě dnešní korporáti neuvědomují, nebo je jim to jedno, nebo se chovají podle hesla ‚Po nás potopa‘. Každopádně udavačský systém Birdwatch, jímž jsem začal a který umožňuje práskat jiné uživatele sociální sítě za jejich ‚nevhodné‘ nebo ‚zavádějící‘ zprávy, je velmi nebezpečný. To nás vrací o sedmdesát let zpátky. Stačí si vzpomenout na staré budovatelské plakáty, na nichž byli dva dělníci v montérkách a rádiovkách, hezky oholení, a za nimi stál ten ošklivý agent imperialismu v klobouku Borsalino a s knírem, což bylo tehdy skoro nemyslitelné a ideově nepřípustné. A nad nimi byl nápis ‚Nemluv o své práci, nevíš, kdo tě poslouchá‘. Jsme přesně v téhle situaci, jenom v digitálním světě, v technologicky povýšeném prostředí. Bojím se toho navzdory tomu, že zástupci Twitteru jásají nadšením nad tím, že se jim podařilo něco úžasného,“ přiznává Petr Žantovský.
Záměrně přitom neodpovídají na nabízející se otázku, kdo posoudí relevanci a oprávněnost té které zprávy a udání, že ta která zpráva je nerelevantní, neoprávněná, zavádějící nebo nevhodná. „Posoudí to jenom nějaký cenzurní tým na sociální síti, a to je pro sociální sítě absolutně konečná. Vidíme to na WhatsAppu, který se pokusil zavést nějaké naprosto nesmyslné novoty, co jdou proti podstatě té aplikace jako takové. A statisíce uživatelů od ní mizí ke konkurentům. Totéž čeká Twitter, Facebook a kdekoho dalšího. Možná nakonec na Facebooku skončí ti, co na něm začínali, tedy nějaké patnáctileté holčičky, které se fotí v pizzerii nad pizzou a dají to hned na sociální síť a napíšou pod to: ‚Měla jsem pizzu 4 sýry, byla výborná. Hele, záviď‘. Pro tento způsob komunikace je Facebook jako dělaný, protože uspokojuje určitou komunikační frustraci nedospělých lidí. Ale pro to, pro co byl užíván, včetně politické i ekonomické propagace, zjevně přestal fungovat, protože začal být cenzurován. Blížíme se ke konci těchto dvou a ostatních podobných sítí, a není mi to ani trošku líto,“ podotýká mediální odborník.
Z těch, kdo si do Číny kopou, o ní téměř nikdo nic neví
Pro druhé téma si vybral pondělní článek „Den z byznysu: Soudruzi v Pekingu vrní blahem. Už cítí miliardy z Česka“ na Seznam Zprávy. „Ten mi hnul žlučí. Je to zestručněné shrnutí rozhovoru s jedním respondentem TV Seznam, který se vyjadřuje ke kvalitě respirátorů FFP2 z čínských produkčních center. Mě fascinoval hlavně titulek, to je to, proč o tom mluvím v Týdnu v médiích. ‚Soudruzi v Pekingu vrní blahem‘. Představuji si pana prezidenta Si Ťin-pchinga, jak vrní blahem, zejména když si čte překlad článku Anity Plasové ze Seznamu 25. ledna. Spíš se smíchy popadá za břicho. To je jako myš, která dráždí tyranosaura, to je k smíchu. A titulek navíc ani neodpovídá obsahu toho rozhovoru. Já jsem si ho poslechl a zjistil jsem, že to je typický český prodaný mediální prostor. Vyjadřuje se k tomu nějaký pán, který šéfuje firmě Pardam, a nepokrytě útočí na kvalitu respirátorů KN95, které se dovážejí z Číny,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na otázku moderátorky, zda respirátory fungují hůře nebo v čem je jejich nekvalita, neřekl jediný argument, jen se stále odvolával na jakousi normu Evropské unie. „V podstatě jde o Seznamem organizovanou a zřejmě placenou propagaci pro tu firmu Pardam. Má to sekundární politický dopad v tom, že si zase kopneme do Číny, což je dnes módní. I když z těch, co do Číny kopou, o ní téměř nikdo nic neví. Myslím si, že nás Čína ještě velice překvapí nečekanými kroky, ať už v ekonomice nebo v geopolitice. Je to mentálně, historicky, kulturně a jinak vzdálená země, že si ji neumíme ani představit. Vybavuji si jednu svou přátelskou rozpravu s Hynkem Kmoníčkem, s nímž jsme vrstevníci, vyrůstali jsme ve stejné době, ve stejném městě, hráli jsme na stejných večírcích a stejným děvčatům, pak se naše životy vyvíjely nějak a pak jsme se setkali po letech. Bylo to v době, kdy byl Hynek zrovna ambasadorem v Austrálii, protože ho nesnášel ministr zahraničí Schwarzenberg, tak ho odsunul na opačný konec zeměkoule,“ vzpomíná mediální analytik.
Evropa je nevýznamný poloostrov na západ od Ruska
Položil mu jako odborníkovi na geopolitiku otázku, jak asi vypadá představa Číňana, čínské vlády nebo čínské vrchnosti o Evropě a o České republice. „Hynek mi tehdy řekl, jak je jeho dobrým zvykem, takový pěkný bonmot. Zněl: ‚Z pohledu Pekingu je Evropa nevýznamný poloostrov na západ od Ruska.‘ Myslím si, že tohle je nejpřesnější vyjádření toho, co si Číňan myslí o zbytku světa, jaké má možnosti, jaké má dimenze a co se dá od něj čekat. A jestli si nějaká paní nebo slečna Plasová hraje s výrazy ‚soudruzi v Pekingu vrní blahem‘, tak jenom vyjadřuje svoji totální neznalost věci a absolutní indolenci a bytí mimo čas a prostor. Ale to je, bohužel, velmi častá nemoc českých novinářů: ‚Čím méně toho o něčem vím, tím vášnivěji o tom hovořím či píšu.‘ K tomu existuje i taková hezká karikatura, která běží webovou kolportáží, kde jsou vyobrazeni dva mládežníci a nad nimi je text: ‚Čím nižší je věk uživatele Facebooku, tím více trpěl za komunismu.‘ To je absolutně přesné,“ myslí si Petr Žantovský.
Ve středu vyšel v Hospodářských novinách poměrně rozsáhlý a podrobný článek o tom, že slovensko-české finanční skupině Arca Investments došly peníze. „Pochopitelně, jsou to noviny pana Bakaly, a ten asi nemá v lásce pana Krúpu, podnikatele z obdobného registru, jako je sám, a tak se tomu Hospodářky věnovaly důkladně. Pan Krúpa byl vlastníkem firmy Arca Investments, což byla firma, která investovala do různých projektů na investičním trhu a je v současné době v insolvenci. Abych to upřesnil, panu Krúpovi už nepatří, patří Rastislavu Veličovi, jemuž ji pan Krúpa před časem prodal, takže se bavíme o majetku pana Veliče. Ale pan Velič není v tuto chvíli ani tak důležitý. Důležité na tom je, že ta firma velmi velkoryse a ambiciózně rozjetá je v insolvenci a dluží celkem 18,6 miliardy korun. To není úplně málo. Představuje to pohledávky zhruba 1900 věřitelů. Firma vydala spoustu směnek, které prodávala něco jako dluhopisy, a získávala tím peníze pro své investování do různých aktivit,“ popisuje mediální odborník.
Mezi věřiteli jsou nejen banky, ale i arcibiskupství a novináři
Tohle téma patří do ekonomických rubrik, ale z mediálního pohledu je zajímavá struktura věřitelů. „Vedle největších věřitelů typu J&T Banka, která tam má půl miliardy, jsou mezi věřiteli takové zvláštní firmy, jako je Arcibiskupství olomoucké, které má směnky kolem sta milionů korun. Ani to by nás nemuselo zajímat, i když je to pozoruhodná okolnost. Ale je tam i Syndikát novinářů, který má směnku na 63 milionů korun. 63 milionů je zhruba třetina částky, kterou Syndikát novinářů vydyndal na státu náhradou za dům v Pařížské ulici číslo devět. Jako zástupce Syndikátu jsem byl na sklonku devadesátých let u všech jednání, kde se o tom jednalo, táhlo se to velmi dlouho. Jenom stručně ten příběh připomenu. Syndikát novinářů je právně nástupnická organizace po Svazu českých novinářů. A Svaz českých novinářů měl ve vlastnictví dům hned u ústí Vinohradské třídy tam, kde je dnes ZÁKOS, tedy ty dvě ošklivé silnice kolem hlavního nádraží,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zmiňovaný dům byl zbourán v rámci ZÁKOSu a budování metra, takže Svazu českých novinářů bylo tehdy komunistickou věrchuškou přiděleno náhradou sídlo Pařížská devět do institutu trvalého užívání. „Tento institut už český právní řád nezná. Neznal ho už ani na tom sklonku devadesátých let, a proto kolem toho byla taková třenice, poněvadž se stát samozřejmě velice ošíval, že by měl novinářské organizaci kompenzovat nějakou ztrátu z roku 1967. Zkrátím to, nakonec po různých eskapádách k tomu došlo. Syndikát dnes sedí v odborovém domě na Senovážném náměstí a spravuje nějakých 180 nebo 190 milionů korun, které tehdy dostal od státu jako odškodnění za lukrativní Pařížskou devět, která byla mezitím prodána nějaké třetí straně. Vzpomínám si, že se vedení Syndikátu v čele s panem Adamem Černým tehdy velice zapřísahalo, že tyhle peníze budou nedotknutelné, že se z nich nebudou vyhrazovat částky na žádné požitky, že je to vlastnictví české novinářské obce. A teď má česká novinářská organizace u privátní firmy pohledávku zhruba ve výši třetiny částky, o které mluvíme,“ podivuje se mediální analytik.
Novinářští bafuňáři kádrují, ale sami kážou vodu a pijí víno
Je absolutně zmaten tím, co se to tedy s českou novinářskou organizací děje. „Kde jsou ti pravdomluvníci, kteří mají etické kodexy o tom, jak se má novinář chovat, jak má být správný, poctivý, transparentní, jak nesmí v žádném případě pracovat ve prospěch nikoho s nějakými zájmy? Tak jsem trošku na vahách, jestli je to stále ještě stejná organizace, nebo se mezitím transformovala a svoje základní dokumenty změnila a já je jenom neznám, je to moje chyba. Trošku mi to připomíná vyjádření Tomáše Holuba, když byl ještě sekretářem České biskupské konference, dnes už je plzeňským biskupem. Tehdy vystoupil v České televizi v nějakém pořadu, kde šlo o návaznost na ty ‚slavné‘ církevní restituce v roce 2013, kdy katolická církev přišla k penězům v řádu miliard. Konkrétně byl tázán, jestli si za ně bude katolická církev pořizovat nějaké hospice, sociální ústavy, nemocnice, školy, dětské domovy a podobné záležitosti, které měla většinou v historii na starosti,“ připomíná Petr Žantovský.
Tehdejší sekretář České biskupské konference však pravil, že v žádném případě, že se katolická církev bude chovat jako tržní subjekt, umístí je na finančním trhu a bude s nimi obchodovat. „To bylo alespoň poctivé. Pan Holub nám řekl: ‚Vy jste nám to všechno zaplatili, my si to vezmeme a budeme s tím dělat kšefty.‘ O.K. Ze syndikátu jsme slyšeli: ‚Dostali jsme horu peněz a budeme o ně pečovat.‘ Ale teď vidíme, že o ně pečují způsobem, že už je pravděpodobně nikdy neuvidí, protože pan Velič je v insolvenci a Syndikát v žádném případě není tím nejdůležitějším a klíčovým věřitelem. Takže chci vidět, kolik z těch 63 milionů uvidí. Tím bych jenom upozornil na to, jak různými metry měříme poctivost našich novinářů a novinářských funkcionářů, ba bafuňářů, kteří mají neustále tendenci všechny kolem sebe kádrovat, ale sami se chovají podle toho pořekadla o pití vína a kázání vody,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
