„Té hlasatelce bych dal přes držku, ale...” 21. srpna 1968: Za Ludvíkem Svobodou přišli Bilak a jiní. Čtěte unikátní záznamy

21.08.2020 13:51

MOSKEVSKÉ ARCHIVY PROMLOUVAJÍ Další materiál historika Michala Macháčka nejen z ruských archivů se vztahuje k významnému datu vzájemných vztahů - k 21. srpnu 1968, jehož 52. výročí si právě připomínáme. Dokumenty odhalují postoj Ludvíka Svobody, tehdejšího československého prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil. Sovětský velvyslanec zaznamenal jeho bezprostřední reakci na oznámení invaze a následovaly další postřehy...

„Té hlasatelce bych dal přes držku, ale...” 21. srpna 1968: Za Ludvíkem Svobodou přišli Bilak a jiní. Čtěte unikátní záznamy
Foto: archiv PL
Popisek: Ludvík Svoboda
reklama

Anketa

Měl by se omezit či zdanit odtok zisků nadnárodních firem z České republiky?

98%
2%
hlasovalo: 20917 lidí
Svoboda řekl, že vstup vojsk nevítá, ale že když už jsme se nevyrovnali se svými záležitostmi, tak on proti spojeneckým státům nepůjde. Udělá všechno, aby nedošlo k odporu, krev nepoteče, hlásil do Moskvy sovětský velvyslanec Stěpan Vasiljevič Červoněnko prvotní reakci prezidenta republiky Ludvíka Svobody, když mu krátce před půlnocí 20. srpna 1968 avizoval vstup vojsk Varšavské smlouvy na československé území. Když jsem mu řekl, že v Moskvě a v dalších bratrských zemích doufají, že soudruh Svoboda zůstane na svém místě a splní ve jménu své vlasti a bratrského přátelství se SSSR a jinými socialistickými zeměmi svoje poslání, odpověděl, že když bral na sebe prezidentskou funkci, věděl, že nikdy neodstoupí od SSSR.

Ludvík Svoboda, politik a voják, který tvrdě okusil bojiště první a druhé světové války, včetně nacistické perzekuce, jež postihla jeho rodinu, kdy byl německými nacisty zavražděn i jeho syn Miroslav. Poválečný ministr národní obrany usilující o propojení, a nejednou tak lavírující mezi prvorepublikovou tradicí a budováním „světlých komunistických zítřků“, které znamenaly nejen pro nejednoho odbojáře, ale nakonec i pro něho samého kriminalizaci a nedůstojné ústrky. V časech postupné liberalizace veřejného prostoru poslanec Národního shromáždění a od konce března 1968 prezident republiky, si nesl ve svém politickém uvažování dva hlavní axiomy: jednak již nedopustit krveprolití, jednak pragmaticky i citově vycházet i stavět na československo-sovětském spojenectví. Svoboda uznával Sovětský svaz jako mocnost, ovšem i garanta státoprávní existence Československa. Tehdy totiž ještě silně rezonovaly reminiscence na německou okupaci a panovaly obavy z případného německého revanšismu, čehož argumentačně a propagandisticky využíval nejen v krizových srpnových dnech právě Sovětský svaz.

Anketa

Věříte, že ODS a TOP 09 půjdou do sněmovních voleb společně?

4%
11%
hlasovalo: 8691 lidí
Ludvík Svoboda nabádal veřejnost k rozvaze a klidu, oznámil, že ke vstupu vojsk došlo bez souhlasu československých politických orgánů, které musí vzniklou situaci urychleně řešit a dosáhnout brzkého odchodu cizích vojsk. Pro nás není cesty zpátky. Akční program KSČ a programové prohlášení vlády Národní fronty vyjadřující životní zájmy a potřeby všeho lidu naší vlasti, a proto v započatém díle musíme dále pokračovat, snažil se demonstrovat vůli k pokračování demokratizačního kurzu, který byl silně nastoupen po lednu 1968. Současně prosazoval a vyzýval, aby také československá armáda nekladla příchozím vojskům odpor.

Političtí aktéři jako Alois Indra, Vasil Biľak či Drahomír Kolder se snažili v koordinaci s Moskvou převzít iniciativu a navrhli vytvořit tzv. dělnicko-rolnickou vládu, jež by se ujala vlády za násilně do Moskvy odvlečené politiky včetně Dubčeka, kteří se naopak zpočátku stavěli proti legalizaci vojenské invaze. Dle jedné z alternativ měl v čele nové vlády stanout právě Svoboda, jenž při obeznámení s návrhem zareagoval:

Nejste, soudruzi, malí chlapci, znám vás dobře. Jistě jste přemýšleli s rozvahou. Ale postavme si otázku, jak by jednal v tomto případě národ. Vykopl by vás i mne a došlo by ke krveprolití. A už dnes je 270 raněných a 7 mrtvých. Musíme být proto důslední v požadavku osvobození lidí. Všichni neseme odpovědnost za vývoj situace. Co jste udělali ve sdělovacích prostředcích. Kdekdo napadal Sovětský svaz. Nemohl to přirozeně trpět. Hlasatelce v televizi bych dal přes držku (myšlena patrně temperamentní Kamila Moučková). Jako východisko vyjadřuji ochotu jet s ostatními soudruhy do Moskvy a vysvětlit situaci soudruhu Brežněvovi. Nevím, jak to vysvětlují, ale hlavní je nedopustit, aby došlo k rozkolu našeho přátelství. Závěrem doporučuji usilovat o propuštění našich lidí, kteří se měli až na výjimky vrátit na své politické pozice, resp. prezident například počítal s tím, že v čele KSČ skončí Dubček, na čemž – jak se následně ukázalo – však momentálně neměli z pragmatických důvodů zájem Sověti. Dubček měl nově zklidnit situaci a postupně se v očích československé veřejnosti zdiskreditovat.

Svoboda odlétal do Moskvy s politickou delegací, ve které byl mimo jiné přítomen Gustáv Husák, 23. srpna proti vůli Národního shromáždění, tehdejšího parlamentu, který navíc upozorňoval, že se politici v Moskvě nemají k ničemu zavazovat. Prezidentova cesta a následná jednání vytrhla do určité míry Sovětům trn z paty. Mohl si však Svoboda, vědom své politické odpovědnosti, dovolit v takto vyhrocené situaci nijak nejednat?

Anketa

Jste pro manželství homosexuálů?

5%
95%
hlasovalo: 10310 lidí
V Moskvě byl překvapivě uvítán s oficiálními poctami jako by se tři dny předtím nic nestalo. Při následných jednáních uvedl jako hlavní československý požadavek propuštění intervenovaných politiků a nevyhrocování i konsolidaci československo-sovětských vztahů. Prakticky zopakoval své předcházející výše uvedené postoje a nabádal ostatní československé politiky, aby přijali dohodu, v čemž byl až na osobu Františka Kriegla úspěšný. Ve Svobodově počínání se projevovala podle některých svědectví i určitá politická ctižádost, do té doby totiž mimo prezidentský úřad nezastával funkci ve stranické mocenské hierarchii, což se následně změnilo.

Oproti původnímu očekávání nakonec v Moskvě pobyl pět dní, na jejichž konci byl podepsán mezi československou a sovětskou stranou tzv. Moskevský protokol. Nejednalo se přirozeně o rovnoprávnou dohodu. Bylo jasné, která strana má navrch, ačkoliv se oproti původnímu Sověty prosazovanému znění podařilo dojednat některé ústupky, v čemž se však pro nejedny nejen naivní oči mohly skrývat i pozitivní perspektivy dalšího vývoje – naděje. Háček spočíval v nejednoznačnosti užitých pojmů a termínů, o jejichž pozdějším výkladu, jak se brzy ukázalo, rozhodovala silnější, tj. sovětská strana.

AUDIO: PROJEV LUDVÍKA SVOBODY 27. 8. 1968 PO NÁVRATU Z MOSKVY

Moskevský protokol odsouval zavedení sovětské vojenské správy nad Československem, což, je třeba říct, zdaleka nebyla nereálná varianta. Sověti uznali dosavadní československé politické vedení jako legální a všichni politici se z Moskvy mohli vrátit do Československa, přičemž většina z nich nadále pokračovala ve svých politických funkcích a víceméně participovala na utahování šroubů celospolečenských poměrů, tzv. normalizaci. Hodí se přitom zmínit, že již před vstupem vojsk vládla ve vedení KSČ většinová představa, kterou do značné míry zastával i Svoboda, že vývoj zašel příliš daleko a je nezbytný politický zásah. To také bylo i pozvolna realizováno. Proto normalizace prakticky probíhala již před vstupem sovětských vojsk vlastní československou, byť tiší cestou.

Musíme přistupovat ke svým úkolům spíše s perspektivou zítřka, snažil se Ludvík Svoboda rekapitulovat a přiblížit své smýšlení koncem srpna na plenárním zasedání Ústředního výboru KSČ. Myslím, že mám právo klást vám to na srdce především proto, že jsem v těchto dnech musel nést tak těžké břemeno na svých bedrech. Zůstal jsem jediný, kdo mohl a musel rozhodovat mezi zdánlivě možnými východisky z těžké situace v níž se lid naší země nikoliv svou vinou ocitl: buď kapitulovat a přijmout jakékoliv nabízející se řešení, což mi nedovolovaly čest a svědomí ani moje odpovědnost před národem, kterou nezradím, dokud budu živ, anebo rezignovat, což by bylo nejjednodušší; důsledkem toho by však bylo nepředstavitelné krveprolití a masakr v národě. Krve a bolesti jsem však už viděl v životě dost, a proto i tuto volbu jsem nemohl než odmítnout (…) Výsledky moskevských jednání žádná ze stran nepovažuje za nějaké triumfální vítězství. Očekávat něco podobného v náš prospěch by mohl jen beznadějný romantik. Ale stejně tak nejsou ani kapitulací. Otevírají reálné východisko v dané situaci.

Historik Michal Macháček

DALŠÍ PODROBNOSTI V KNIZE MICHALA MACHÁČKA GUSTÁV HUSÁK

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: .
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Udavačská ku*va?“ Štamgasti bez roušky. Zavolala prý hygienu i finančák, hospoda klekla. A teď je zle

13:31 „Udavačská ku*va?“ Štamgasti bez roušky. Zavolala prý hygienu i finančák, hospoda klekla. A teď je zle

Od února 1948 komunističtí mocipáni volali lid k bdělosti před diverzními akcemi domnělých kapitalis…