Tisíce lidí přespávají na „území nikoho“, které leží mezi oběma zeměmi přímo venku na asfaltovém chodníku. Občas mezi nimi dojde ke konfliktu, protože nikdo z nich nechce ztratit místo ve frontě na autobus. Jedním z nich je také syrský uprchlík Abdul Karam Mohamed. „Ruské stíhačky bombardují města a vesnice, zejména Idlib a Hama,“ uvádí jako důvod, proč se rozhodl opustit Sýrii až po pěti letech od začátku občanské války. Jeho rodná vesnice prý byla v průběhu války relativně nedotčená okolním násilím. Dle svých slov plánoval, že zůstane, a začal studovat. „Před jedenácti dny však moji vesnici zasáhly ruské bomby a já se rozhodl odejít do Německa nebo Nizozemska, abych tam mohl dokončit svá studia a zajitil si lepší budoucnost,“ vypráví syrský mladík.

Blízko stojící uprchlík, který se představuje jako Lazarus Azar, však s názorem svého syrského kolegy nesouhlasí. „On se samozřejmě mýlí, protože Rusové chtějí Sýrii pomoci. Největší zlo představují různé islámské skupiny. Sýrie byla tak krásná země. Teď ale chtějí všichni odejít, protože nevědí, kdy si může smrt přijít pro ně či jejich rodiny,“ cituje Frayerová výpověď dalšího z uprchlíků a dodává, že jejich postoje korespondují s jejich původem. Zatímco Mohamed zastává ostře protivládní názory a je sunnitský muslim, tak Azar je křesťan pocházející z Damašku a Asadův režim naopak podporuje. „A nyní tito dva lidé dostanou v tomto slovinském uprchlickém tábore lůžka hned vedle sebe,“ glosuje Frayerová.