„Ti, kteří tady mají práci nebo chodí do škol, asi k vám nepojedou. Podívej se do autobusů, kdo k vám jezdí.“ To jsem viděl a zažil, protože jsem jednou z mnoha přímých autobusových linek do Bulharska cestoval. Hodně prý pomohl zákaz požívání alkoholu na veřejnosti. Když chceš, navštiv kavárničku nebo předzahrádku, ale nechlastej jen tak na ulici.

Pořádek začíná i končí čistotou

Přísnost, až nedemokratičnost? Nu, nevím. Plzeň zakázat popíjení na veřejnosti nechce, prý jsme městem piva. Já bych si to odpustil, ostatně, dvanáctičku jistě problematické osoby nepijou – spíše krabičáky a „čůča“.

Pořádek je možná i proto, že město Plovdiv s téměř 350.000 obyvateli je letos Evropským hlavním městem kultury. A radní, ti bývalí i ti noví (proběhly zde komunální volby) sem chtějí přitáhnout cizince. Nejen do onoho už za RVHP známého výstaviště, nebo do starého města či do římského amfiteátru, ale prostě do města. Které je mimochodem překvapivě čisté a uklizené. Majitelé domků i obchůdků pečlivě zametají každé spadané listí a na chodnících, které by sice mnohde potřebovaly opravit, zvláště v nepříliš frekventovaných uličkách, nenajdete zahozené papíry, natož nějaké to „psí enóno“, což ve srovnání s rodnou Plzní je prostě nesrovnatelné. Tam, i přes pytlíčky pro exkrementy (které se sbírají hlavně v trávě a v parcích), je na ulicích opravdu nebezpečno. A teď nemyslím jen to uklouznutí…

Turek není nepřítel

Také se s překvapením dívám na četné autobusové spoje, které z Plovdivu vyjíždějí nejen do Řecka, ale hlavně do Turecka – Istanbul nebo Izmir nejsou až tak moc vzdáleny... a tureckých linek do „Bulgaristánu“, jak se píše nejen v tureckých průvodcích, jsou přehršle.

Což je opět velká změna. Ještě před pár lety poněkud nepříjemné soužití – a to se vzhledem k historickým konotacím nemůžeme ze strany Bulharů divit – o turecké památky se nikdo moc nestaral a Turek byl vlastně nepřítel. Dnes v plovdivské oblasti žije téměř sedm procent Turků, kteří předstihli cikány, nebo korektně nazývané Romy, kterých je jen kolem pěti procent zdejší populace. Oboustranný obchod s Tureckem funguje. Do regionu i do celé země míří mladí i starší, rodiny s dětmi a rozhodně se o nich nedá říci, že by ve své vlasti nějak strádali. Naopak, užívají si plnými doušky nebývalého ekonomického růstu Turecka. Střední třída se tam má jak nikdy předtím, a od toho se i odvíjí jejich podpora stávajícímu prezidentu Erdoganovi a jeho straně.