„Přestože nyní veškerým diskusím o Evropské unii dominují témata její (ne)reakce na pandemii koronoviru a – docela oprávněně – fatálního společného zadlužení členských států prostřednictvím bilionového Fondu obnovy, neměli bychom rezignovat na sledování politických plánů unijních orgánů (a některých západních členských zemí) na výrazné reformy EU ve směru k její další federalizaci a utužování tzv. integračních procesů. Tato zájmová aliance, reprezentovaná především Evropskou komisí a některými velkými členskými státy, v čele s Německem (a jeho satelity), totiž mj. již léta kontinuálně tlačí na rozšiřování tematických oblastí, ve kterých by se mělo v EU rozhodovat pouze většinovým hlasováním,“ poznamenal Kobza.

„Jedná se především o agendy (společné) zahraniční politiky, sociální politiky a o vybrané ekonomické agendy, zejména pak o daňovou politiku. Jde v podstatě o poslední zásadní mocensko-politické agendy, které ještě zůstávají v rukou jednotlivých členských států. Tyto navrhované změny mají být i na programu připravované velké Konference o budoucnosti Evropy, jejíž začátek byl, naštěstí, z důvodu vypuknutí pandemie koronaviru dočasně odložen. A o tom, že budou schváleny, asi, bohužel, netřeba pochybovat,“ dodal.

„Rozšíření počtu oblastí veřejných politik, kde se na úrovni orgánů EU rozhoduje většinovým způsobem, o tyto agendy, které jsou od nepaměti základními atributy státní svrchovanosti, společně se snahou o reformu podoby voleb do Evropského parlamentu, která bude taktéž jedním z hlavních bodů této Konference – a na jejímž konci mají být společné celoevropské kandidátní listiny a jeden evropský volební obvod, by to znamenalo už faktický konec rozhodovací samostatnosti a národní suverenity malých a středně velkých členských států EU včetně České republiky. Zásadní podmínkou a předpokladem toho, aby eurofederalisté dosáhli na – prozatím odložené – Konferenci o budoucnosti Evropy svých vytčených a popsaných cílů, je výběr delegátů, kteří budou o těchto návrzích hlasovat,“ zmínil Kobza.

„Podle dosavadních informací, plánů a návrhů by vrcholný orgán této Konference, plenární zasedání, mělo tvořit: 135 zástupců Evropského parlamentu (vygenerovaných prakticky pouze z řad ‚vládní koalice‘ EU – lidovců, socialistů a progresivistických liberálů – možná ještě za podpory zelených a určitě bez zastoupení eurokritických hlasů), 27 zástupců členských států (vlád) EU, 2-4 členové parlamentů jednotlivých členských států EU, 3 členové Evropské komise, 4 zástupci Evropského hospodářského a sociálního výboru, 4 zástupci Výboru regionů EU,“ připomíná Kobza.